Kdysi jsem o demokracii snil. Dnes ji tu máme nějakých dvacet let a já už vím, že zdaleka ne všechno je tak jednoduché, jak jsem si představoval; ale přesto si stále myslím, že demokracie je nutným základem všeho dobrého. O to víc mě znepokojuje, že čím dál víc lidí se při výkladu o tom, jak se nám dnes v Česku žije, bez tohoto termínu, jak se zdá, docela dobře obejde.
Zdá se, že v tom, jak pečovat o svůj jazyk, jsme my Češi opravdu dobří; spory o to, jak psát či hovořit správně česky jsou v novinách i jinde na denním pořádku. (Obzvlášť oblíbeným sportem je lamentování vzdělanců nad úpadkem "jazykové kultury".) Je ale tohle ten správný druh péče? Neměli bychom se více než o pravopis a gramatiku starat o to, jaký dává to, co říkáme, smysl a jak je tomu rozumět?