Krátce poté, co jsem oznámil, že zvažuji předložení zákona, který by upravoval chov, dle mého názoru nebezpečných psů, se na mě začali obracet jejich majitelé. Nejčastěji je zajímá, jestli budou opravdu potřebovat zbrojní průkaz na bulteriéra. Ne, nic takového nepřipravuji. Naopak. Chci tímto krokem rozpoutat diskusi, která povede k větší zodpovědnosti majitelů psů, a to především při jejich výchově. Nová právní norma by měla zaručit, že lidé, kteří výchovu takového psa nezvládnou, si ho nebudou moci pořídit. Velmi si vážím věcných poznámek těch, kteří se mnou polemizují. Lidí, kteří mi píší co by podle nich zákon měl a naopak neměl obsahovat. Musím ale přiznat, že některé reakce mě utvrzují v přesvědčení, že jsou i majitelé, kteří jsou agresivnější než jejich psí miláčci. A protože je reakcí přehršel, slibuji, že všechny zájemce pozvu na jednání předtím, než návrh předložím.

Nejsem první, kdo se snaží chov bojových plemen psů v České republice upravit. Před několika lety předložila návrh na změnu skupina poslanců. Neúspěšně. Možná proto, že chtěla zákonem řešit chov a registraci VŠECH psů na území ČR. Nemám podobné plány. Nechci zvyšovat administrativní zátěž úřadů, ani nechci komplikovat život občanů víc, než je nezbytné. Někteří lidé říkají, že stávající předpisy jsou dostačující. Když pes někoho napadne, odpovědnost nese jeho majitel. Opravdu je tento stav dostačující? Já si to nemyslím. Chci proto vytvořit takové podmínky, které napadení alespoň částečně zabrání. Jak? Tak například bojového psa by si nemohl pořídit člověk, který byl v posledních pěti letech odsouzen pro spáchání násilného trestného činu. Každý bojový pes bude muset mít majitele, který za něj bude zodpovědný. Bude zodpovídat za to jestli mu pes uteče ze dvorku, nebo ho půjčí desetiletému dítěti, které jej nezvládne a vypustí na veřejném prostranství bez vodítka a náhubku.

Říká se, že nebezpečný pes neexistuje. Existují jen psi, jejichž majitelé nezvládli výchovu. Souhlasím. A právě proto by lidé, kteří psa neumí nebo nechtějí vychovávat, neměli mít ani možnost pořizovat si bojová a nebezpečná plemena. Pokud takový pes napadne člověka, většinou to končí vážným zraněním a v krajním případě i smrtí. Chovatelé těchto psů teď mohou namítnout, že takový jezevčík může člověka pokousat častěji než bulteriér, argentinská doga nebo brazilská fila. Ano, to je pravda. Pravda ovšem taky je, že taková napadení většinou nekončí smrtí člověka nebo jeho několikatýdenní neschopností.

Jak by to tedy mohlo fungovat? Každý, kdo by si chtěl pořídit bojového psa, musel by to ohlásit obecnímu úřadu. Ten by měl pak 15 dnů na to, aby zhodnotil situaci a pokud by neměl žádnou námitku, člověk by si psa mohl pořídit. Podmínkou by bylo zaregistrování zvířete na obecním úřadu (např. identifikace psa podle roku jeho narození, čísla tetování). V případě, že by obecní úřad s pořízením psa nesouhlasil a námitky by patřičně odůvodnil, celou věc by řešil krajský úřad. Ten by si mohl například vyžádat výpis z trestního rejstříku nebo psychologický posudek potencionálního majitele. Vše by bylo samozřejmě možné přezkoumat u soudu.

Po uplynutí jednoho roku by majitel psa musel prokázat, že zvíře ovládá hlasem a že pes reaguje na základní povely. Přesněji a přísněji by byla stanovena i pravidla pro volný pohyb psů. Na veřejném prostranství by například nesměli současně bez náhubku a bez vodítka. Pokud by majitel předpisy porušil, hrozily by mu pokuty. O jejich výši jsem připraven diskutovat, stejně jako o plemenech, kterých by se zákon týkal. Ke zvážení je i myšlenka, že by každý takový pes měl být registrován i se vzorkem DNA jeho majitele. Tyto informace by byly využitelné v případě, že by pes někoho napadl a z místa utekl. Pravdou ovšem je, že takový postup by znamenal zvýšení administrativy i nákladů.

A nakonec ještě jedno vysvětlení. Tímto krokem rozhodně nechci nijak omezit svobodu majitelů psů bojových plemen. Jen trvám na tom, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Svoboda majitele bulteriéra bez náhubku a vodítka končí tam, kde začíná svoboda maminky, která se prochází v parku se svým tříletým dítětem. V žádném případě nechci zodpovědným majitelům těchto psů komplikovat jejich život. Ale chci ho zkomplikovat těm nezodpovědným. A chci tak chránit ty, kterým v takovém případě hrozí, že je pes, jehož majitel nezvládl výchovu, napadne. Vaše názory a reakce jsou pro mě důležité a já Vám za ně předem děkuji.