Ve sněmovně prošla prvním čtením novela Ústavy, která by měla rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na kraje, obce a také státní a obecní akciovky. Je to mimo jiné krok, ke kterému se zavázalo 158 poslanců v rámci projektu Rekonstrukce státu. Kritika novely se ozývá z mnoha stran.

Respektovaný profesor Aleš Gerloch se v Právu skepticky vyjádřil k rozšiřování pravomocí NKÚ jako takovému: kvůli nově kontrolovaným subjektům nebude čas na ty dosavadní, při případné kontrole krajů a obcí navíc hrozí duplicita kontrol a státní a obecní akciovky jsou z právního hlediska soukromé subjekty a mají dozorčí rady a jiné vlastní kontrolní mechanismy.

Tyto argumenty se trochu míjejí s hlavním smyslem nezávislých kontrolních institucí. Podle mezinárodních úmluv (zejm. Limská deklarace) má každá země mít vícestupňovou kontrolu všech veřejných rozpočtů. To není duplicita. Primárním cílem této kontroly není pravidelná informace pro ministra či hejtmana. NKÚ provádí jen několik desítek kontrol ročně – na jednu obec se tedy dostane zhruba jednou za tisíc let. Smyslem je především nezávislý a veřejný dohled nad veřejnými rozpočty. Například pro situace, kdy klientelistická síť ovládne radnici, dozorčí radu i management obecní firmy. Nyní si taková klika může být jistá, že dokud drží radnici, nemá ji kdo ohrozit, a výsledkem jsou například „nestydatě cinknuté“ smlouvy známe z pražského dopravního podniku. Z podobných důvodů je kontrola veřejných rozpočtů včetně akciovek majoritně vlastněných státem a obcemi možná u všech našich sousedů a ve většině Evropy. Jak někdejší vládě doporučoval NERV: „jedná se o nejvyšší článek vícestupňové kontroly, který minimálně se svým preventivním efektem v současné situaci chybí.“

Závažnější je, že se proti poslanecké novele postavil také šéf samotného NKÚ Miloslav Kala: zejména proto, že u krajů a obcí umožňuje kontrolu pouze z hlediska souladu se zákony, a nikoli z hlediska hospodárnosti a účelnosti vynaložených prostředků. Kromě toho, že novela umožní nezávislý dohled nad 600 miliardami, které ročně protečou „veřejnými“ akciovkami, je i omezená kontrola v obcích pokrok. NKÚ může odhalovat například účelové dělení zakázek na podlimitní a podobně. Nálezy, kde se konstatuje porušení zákona, patří sice mezi ty nejpracnější, ale zároveň také mezi ty, které se dají nejhůře smést ze stolu. Kalovi vadí zejména riziko soudních sporů o to, zda se kontrola skutečně ještě týká zákonnosti a také to, že kontrola dotací, které obce získají od státu a EU se fakticky omezí na zmíněnou zákonnost (nyní je možná z hlediska všech kritérií). Spolunavrhovatelé zákona z řad ANO a lidovců dnes pragmaticky a konstruktivně deklarují, že v druhém čtení upraví návrh tak, aby byla kontrola v obcích plnohodnotná.

To je záslužný záměr a z odborného hlediska ho plně podporují i odborníci z Rekonstrukce státu. Je ovšem potřeba připomenout, že novela byla předložena v této méně ambiciózní podobě, aby vyhověla požadavkům senátorů. Ke změně Ústavy jsou potřeba hlasy 49 senátorů a sněmovna nemůže Senát přehlasovat. Ambicióznější návrh, který schválila minulá sněmovna, přitom současný Senát, kde je zejména v řadách ČSSD silná lobby krajů a obcí, potopil. Navíc jen minimum senátorů sbylo ochotných se připojit k cílům Rekonstrukce. Pokud se tedy poslanci správně rozhodnou pro širší variantu, měli by pro ni dopředu vyjednat podporu v Senátu. Jinak může být tato snaha stejně chvályhodná jako kontraproduktivní.

(vyšlo v deníku Právo)