Dnes se vám,vážení čtenáři, ozývám z Měsíce naposledy. Abych citoval svého slavného amerického předchůdce, byl to nepatrný krůček pro člověka, ale velký krok pro lidstvo. A nejen pro ostravské. Vše totiž viděli také v Brně; ke shlédnutí byly naše večery i na internetu /www.autorskecteni.cz/.
Když vám někdo řekne, že je básník, ale že se poezií neživí, že pracuje jako účetní v zemědělství a počítá daně farmářům a zemědělským družstvům, zmocní se vás přece jenom taková zvláštní nedůvěra.
Na hudebním festivalu Francofolies 2005 v La Rochelle jsem byl svědkem zvláštního jevu. Mladá generace bardů v pocitu nedostatečnosti obyčejné písničky prováděla kolem svých vystoupení neuvěřitelné věci, člověk si připadal jako na Matějské pouti – hrálo se na kytary nohama a deštníkem a pánví a za zády a vleže, jakýsi písničkář z Normandie dokonce za hry metal kozelce, aniž by přestal hrát a zpívat.