Poprvé jsem se cítil jako Brad Pitt. Ani ne tak jako herec, jako spíš jeho hrdina z filmu Světová válka Z.

Vystupování v ruské televizi se pro mě stalo příjemnou zábavou. Je to fajn pocit, oponovat v přímém přenosu hloupostem ruských politiků. Když jim můžu říct, co si o nich myslím.

Na to tak nějak spoléhají i producenti. Propaganda musí mít dynamiku. Show si žádá zákeřného zápaďáka.

Tahle zábava má ale své hranice. „Divím se, že tě ještě nevyhostili,“ přivítal mě nedávno s kyselým obličejem moderátor B. Asi si to toužebně přeje. Nemůže skousnout, že jsme si dovolili v centru Prahy vylepit olympijské medvědy s kalašnikovem.

Vzkazy od ruských diváků jsou ještě peprnější. Nedávno mi napsal jeden fanoušek: „Jak si, ty šmejde, dovoluješ na centrálním kanále Ruské federace stát a drze se usmívat do kamery, když ti vypráví o dětech z Donbasu? Asi jsi v životě ještě pořádně netrpěl! Modli se, svině!“ Dojemné, že?

„Punk je jít až do konce,“ řekl jsem si. A na moskevskou akci Antimajdan, cosi jako slet ruskou propagandou stižených, jsem šel, jsa si vědom „vřelého“ přivítání svými fandy.

K náměstí Revoluce, které sousedí s Rudým náměstím a z Kremlu na něj mají výborný výhled, se táhne stonožka z vlajek a obskurních nápisů. Hraje hudba. Ze scény povzbuzuje demonstranty zpěvačka Vika Cyganova, známá svým hitem „Ruská vodko, cos to udělala, ruská vodko, tys mě zničila.“

„Já vás znám! To jste vy. Ten z televize,“ otočí se za mnou chlapík s knírem.

„Jo, to jsem já,“ odpovím a prorážím si dál cestu proti proudu davu. Za chvilku mi má volat ČT a musím pryč z kakofonie dechovky, rocku a výkřiků „Putin! Rusko!“

„Počkejte. Jak se vám tady s námi líbí? Tak povězte,“ nenechá se odbýt fanoušek, který se odrhl od skupinky s transparentem o tom, že Majdan je vlastně fašismus.

„Máte to tady super,“ dím já a unikám za policejní kordon. Tam je klid. I od knírače.

Akce končí. Žulový Karel Marx sleduje, jak Moskvané a speciálně přivezení turisté s černooranžovými stužkami spokojeně opouštějí mítink. Ukrajině a Západu ukázali svou sílu. Revoluci nedají žádnou šanci.

„Máte hezký transparent,“ říkám chlapíkovi, který přišel na Antimajdan vyzbrojen zvláštní konstrukcí: plakát proti Evropské unii doplnil podomácku vyrobeným modrým hadem s dvanácti hvězdami.

„Ale, dobrý den! Viděl jsem vás na Prvním kanálu,“ zazářili oči ruskému Václavu Klausovi v ušpiněné bundě.

„To mě těší.“

„To je on. To je ten Čech. To je ten had slizkej z Evropy,“ začal vyřvávat Klausovič.

Chlapík začne divoce lomcovat transparentem. Okolo nás se začínají srocovat lidi. „A je zle,“ říkám si v duchu.

Lynč se nekonal. Zachránila mě stará dobrá Evropa.

"A já s vámi nesouhlasím. Copak jsme Asiaté? Vzpomeňte si, co říkal náš Puškin," oponuje starší dáma ve stříbrném kožichu Václavu Václaviči, který se vehementně snaží dokázat, že Rusko a Evropa nemají pranic společného.

„Čechu, mizíme pryč,“ vybídne mě europofob.

Než mu stačím odpovědět, silnici, na které probíhala ona záživná debata, začala čistit rojnice vojáků ministerstva vnitra. Ruská reinkarnace Václava Klause přeběhla na druhou stranu a zmizela v metru.

Brad Pitt to má fakt těžký.