V jihoruské Soči se uskutečnily zimní Armádní světové hry. Ty jsou kvintesencí toho, co Rusové mají rádi ze všeho nejvíc: sport a armádu.

Do ledového paláce Ajsberg se opírá jarní slunce. Patnáct tisíc tun oceli postavených k zimní olympiádě, která se před 3 roky uskutečnila v jihoruské Soči, si na přímořské podnebí zvyklo. Na dědictví her si už zvykli také místní obyvatelé i návštěvníci letoviska. Moderní stadiony, na nichž zlato brala Sáblíková a český nároďák vypadl už ve čtvrtfinále, působí organičtěji, než jako had vinoucí se asfaltový autodrom Formule 1.

"Ještě před pár lety tady rostla vinná réva a čaj. Byly tu domky, a teď tu jsou hotely a stadiony," říká asi třicetiletý Sergej. Čaj podle něho nestál za nic a réva se maximálně hodila na pálenku, čaču, ale i přesto ho trochu mrzí prudká změna rázu města.
"Majitelé domků přestěhovali do nových, moderních bytů. Navíc dostali solidní kompenzaci za své pozemky. Ale mnozí obyvatelé města vzpomínají s nostalgií na to, jaké bylo Soči do olympiády," vysvětluje místní mladík.

Honosně, byť lehce nemístně působí, vesnička pod lyžařským střediskem. Především nevkusné obchoďáky jsou mementem developerské nenažranosti než citlivého zásahu do horského prostředí, a ani náhodou nenavozují atmosféru ruského Courchevelu, kterým chce Soči být.

"Nedávno sem zabloudila medvědice s mládětem. To je tady docela normální," straší tlumočnice Olga francouzskou delegaci, s nimiž se na lanovce vydáváme do centra biatlonu a běžeckého lyžování Laura. Středisko leží na malebných svazích pohoří Psechako napojeného na Velký Kavkaz. Právě zde biatlonisté s frčkami bojovali o medaile na Armádních světových her, které Rusko hostilo.

Olympionici v maskáčích

Armádní hry jsou kvintesencí toho, co Rusové mají rádi ze všeho nejvíc: sport a armádu. Ačkoliv pořádat hry armádních sportovců není ruský nápad.

Mezinárodní rada vojenského sportu, jakási obdoba Mezinárodního olympijského výboru v maskáčích, funguje bezmála sedmdesát let, a armádní olympiády se konají od roku 1995. Marně byste tu ale hledali disciplíny jako střelbu z tanku nebo běh zákopy. Jedinými neobvyklými disciplínami, o kterých se zakladateli moderní olympiády de Coubertinovi ani nesnilo, je parašutismus, vojenský či letecký pětiboj.

Rusko na armádních hrách dominuje. Sportovci s tradiční pěticípou hvězdou si drží první místo v celkovém počtu získaných cenných kovů. Česká Dukla na posledních letních hrách v jihokorejském Mungjongu získala 6 medailí, z toho polovina z nich byly zlaté. Na zimní hry v Soči česká reprezentace, ani slovenská či polská, nepřijela. A Američané také ne.

Vojenský sport bez politiky

Ruský sport, kulantně řečeno, se nemůže pochlubit mezinárodní důvěrou. Kvůli dopingovým skandálům se od ruských sportovců odvracejí fanoušci i zahraniční sponzoři. Loni v létě ruští atleti se nemohli zúčastnit olympiády a navíc nedávno Rusko přišlo o mistrovství světa v biatlonu. Samotné ruské vedení na tom není o nic lépe. Moskva bezmála čtyři roky čelí sankcím a její vztahy se Západem připomínají odlehčenou verzi studené války.

Organizátoři armádních her proto zřejmě trnuli hrůzou, jestli do Soči někdo přijede. Masivní bojkot ve stylu moskevské olympiády 1980 se nekonal. Do Ruska nakonec zamířili sportovci ze zemí, které tvoří páteř Severoatlantické aliance: Francie, Německa, Itálie, nebo ke Kremlu skeptického Finska. Turecká delegace, byť skromná, po incidentu se sestřelením ruské stíhačky, přijela a zdvořile salutovala, když na zahajovací ceremonii armádní olympiády zněla hymna hostitelského státu.

"Pozvání na Hry dostaly od Ruska všechny členské země. Nevíme konkrétní důvod, proč některé národní týmy nepřijely. Účast je ale dobrovolná a úspěch akce nezáleží na počtu zúčastněných států. Hlavní příčinou, menší účasti je, podle mého názoru to, že 70 % členských států nemají zimu. My nejsme politickou organizací. Naše heslo je sportem ku přátelství," zdůraznil novinářům generální tajemník Mezinárodní rady vojenského sportu plukovník Dorah Mamby Koita.

Sám guinejský důstojník si prý ruskou zimu v Soči užil.

Spiknutí proti sportu

Největší tahák zimních armádních her byl biatlon. Diváci rekrutovaní z lyžařů ze sousedních sjezdovek nalákaní bezplatným vstupem se tak mohli těšit na sportovce z mistrovských závodů. Evropský šampion Vladimir Iliev z Bulharska nebo Slovinec Klemen Bauer na olympijské trati bojovali s čerstvým mistrem světa ze štafety na mistrovství světa v biatlonu v rakouském Hochfilzenu Maximem Cvětkovem.

„Maxime, jeď!“ křičí na tribuně asi padesátiletý muž v lyžařské kombinéze. Zuřivě přitom sportovce podporuje bušením do nafukovacích tleskátek s nápisem CSKA. Alexej, jak se sváteční lyžař jmenuje, přiletěl do Moskvy ze Soči s rodinou. Manželka se synem se oddávají lyžování a on fandění.

„Do Soči jezdíme pravidelně. Lyžuje se tu dobře. Skoro jako v Evropě,“ usmívá se a bedlivě sleduje obrazovku se střílejícími lyžaři. „Víte co mě mrzí? Ten skandál s dopingem. To je snad nějaké spiknutí proti celému sportu.“

Samotní biatlonisté o dopingovém skandálu příliš hovořit nechtěli. „Nevím, co bych řekl. Nevím. Existují pravidla, existují tresty, které je nutné dodržovat. Pokud u někoho našli doping a byl diskvalifikován na dva nebo čtyři roky, potom je všechno v pořádku. Neměl by být po odpykání trestu diskriminován,“ říká bulharský sportovec Krasimir Anev lámanou ruštinou.

„A co říkáte na principiální pozici české biatlonové reprezentace vůči boji s dopingem a ruské sborné,“ ptám se domácího biatlonisty Matvěje Jelisejeva. „Jsem sportovec a závodím. Co se děje okolo sportu se mě netýká,“ netečně odpovídá trojnásobný medailista sočských armádních světových her.