ČSSD si čínským trapasem dost uškodila
Společné prohlášení čtyřech nejvyšších ústavních činitelů, v němž se distancují od lidoveckých členů vlády, kteří se setkali s dalajlámou, a v němž poněkud servilně ujišťují Čínu, že Česká republika uznává její územní celistvost a chce s ní mít dobré vztahy, bude mít, mimo jiné, i dopady na plány sociální demokracie se takříkajíc modernizovat.
S myšlenkou modernizace ČSSD tak, aby kormě tradičního postaršího elektorátu z menších měst a vesnic více oslovovala i mladší voliče z velkých měst přišel po prohraných krajských a senátních volbách předseda strany a premiér v jedné osobě, Bohuslav Sobotka. Součástí diskuze, která se okolo snah učinit upadající stranu atraktivnější, byly i názorové střety uvnitř ČSSD, zda by se měla pokoušet navzdory minulým neshodám a konfliktům sblížit s prezidentem Milošem Zemanem.
S trochou ironie je možné konstatovat, že prohlášení ke vztahům s Čínou, podepsané bývalým předsedou sociální demokracie prezidentem Milošem Zemanem, a třemi současnými význačnými sociálními demokraty--premiérem Bohuslavem Sobotkou, předsedou Senátu Milanem Štěchem a předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem—dilema okolo modernizace ČSSD vyřešilo. A to tak, že ho zmrazilo.
Pokud totiž chtěla ČSSD začít oslovovat mladší voliče, její představitelé nejspíš dostatečně nezvážili, že mladším, liberálně orientovaným voličům může dost vadit podlézavý tón zmíněného prohlášení, které navíc jednostranně nadřazuje ekonomické zájmy jakýmkoliv hodnotám. Což o to, i mezi mladými lidmi ve velkých městech je jistě dost pragmatiků, kteří si přejí dobré obchodní vztahy s Čínou, ale zároveň tito vzdělaní mladší voliči vnímají potřebu dobrých vztahů v širším kontextu.
Mnoho z nich tedy asi usoudí, že jakkoliv je dobré s Čínou obchodovat, měla by si Česká republika přitom zachovat jistou důstojnost a držet se určitých hodnot. Servilní prohlášení čtyřech nejvyšších ústavních představitelů směrem k Číně, shodou okolností tak či onak spjatých s ČSSD, které se distancuje od lidoveckých členů vlády jen za to, že se setkali s duchovním vůdcem, kterým dalajláma je, vzbuzuje chtě nechtě pocit trapnosti.
Lídři ČSSD se tímto prohlášením také symbolicky octli v jednom táboře s prezidentem, proti kterému by se část ČSSD ráda vymezila. Mnoho lidí si bude klást otázku, proč se Sobotka a další sociálně demokratičtí ministři pouštějí ve jménu dobrých vztahů s komunistickou Čínou do konfrontace s lidovci, přičemž nebyli nedávno schopni ve vládě jasně odsoudit Zemanovu cestu na putinovskou konferenci na Rhodos, která České republice nepochybně uškodila v očích našich spojenců.
Jinými slovy: proč mají tito činitelé ČSSD potřebu uklidňovat komunistickou Čínu s pomocí kritiky svého koaličního partnera doma, a nemají stejnou potřebu se jasně postavit proti Zemanovi, když se bratříčkuje s představiteli velmoci, na kterou Západ, jehož jsme součástí, uvalil sankce.
ČSSD po tomto extempore už bude jen málokterý městský liberál věřit. Lidovci jistě nejsou liberální stranou, a ani se o žádném rozkročení směrem k liberálním městským voličům v této straně nemluví. Ale to, že se vedle podpory ekonomických zájmů České republiky dokážou držet i určitých hodnot, jak ukázali jejich představitelé svým setkáním s dalajlámou, bude mnoha mladším voličům ve velkých městech sympatické.
Pokud bychom vnímali prohlášení čtyřech nejvyšších představitelů v kontextu skutečnosti, že po skončených krajských a senátních volbách se každý krok a gesto různých stran začíná vnímat i jako neoficiální kampaň před sněmovními volbami v příštím roce, je jisté, že sociální demokracie nevykročila správným směrem.
ČRo Plus, 19.10.2016
S myšlenkou modernizace ČSSD tak, aby kormě tradičního postaršího elektorátu z menších měst a vesnic více oslovovala i mladší voliče z velkých měst přišel po prohraných krajských a senátních volbách předseda strany a premiér v jedné osobě, Bohuslav Sobotka. Součástí diskuze, která se okolo snah učinit upadající stranu atraktivnější, byly i názorové střety uvnitř ČSSD, zda by se měla pokoušet navzdory minulým neshodám a konfliktům sblížit s prezidentem Milošem Zemanem.
S trochou ironie je možné konstatovat, že prohlášení ke vztahům s Čínou, podepsané bývalým předsedou sociální demokracie prezidentem Milošem Zemanem, a třemi současnými význačnými sociálními demokraty--premiérem Bohuslavem Sobotkou, předsedou Senátu Milanem Štěchem a předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem—dilema okolo modernizace ČSSD vyřešilo. A to tak, že ho zmrazilo.
Pokud totiž chtěla ČSSD začít oslovovat mladší voliče, její představitelé nejspíš dostatečně nezvážili, že mladším, liberálně orientovaným voličům může dost vadit podlézavý tón zmíněného prohlášení, které navíc jednostranně nadřazuje ekonomické zájmy jakýmkoliv hodnotám. Což o to, i mezi mladými lidmi ve velkých městech je jistě dost pragmatiků, kteří si přejí dobré obchodní vztahy s Čínou, ale zároveň tito vzdělaní mladší voliči vnímají potřebu dobrých vztahů v širším kontextu.
Mnoho z nich tedy asi usoudí, že jakkoliv je dobré s Čínou obchodovat, měla by si Česká republika přitom zachovat jistou důstojnost a držet se určitých hodnot. Servilní prohlášení čtyřech nejvyšších ústavních představitelů směrem k Číně, shodou okolností tak či onak spjatých s ČSSD, které se distancuje od lidoveckých členů vlády jen za to, že se setkali s duchovním vůdcem, kterým dalajláma je, vzbuzuje chtě nechtě pocit trapnosti.
Lídři ČSSD se tímto prohlášením také symbolicky octli v jednom táboře s prezidentem, proti kterému by se část ČSSD ráda vymezila. Mnoho lidí si bude klást otázku, proč se Sobotka a další sociálně demokratičtí ministři pouštějí ve jménu dobrých vztahů s komunistickou Čínou do konfrontace s lidovci, přičemž nebyli nedávno schopni ve vládě jasně odsoudit Zemanovu cestu na putinovskou konferenci na Rhodos, která České republice nepochybně uškodila v očích našich spojenců.
Jinými slovy: proč mají tito činitelé ČSSD potřebu uklidňovat komunistickou Čínu s pomocí kritiky svého koaličního partnera doma, a nemají stejnou potřebu se jasně postavit proti Zemanovi, když se bratříčkuje s představiteli velmoci, na kterou Západ, jehož jsme součástí, uvalil sankce.
ČSSD po tomto extempore už bude jen málokterý městský liberál věřit. Lidovci jistě nejsou liberální stranou, a ani se o žádném rozkročení směrem k liberálním městským voličům v této straně nemluví. Ale to, že se vedle podpory ekonomických zájmů České republiky dokážou držet i určitých hodnot, jak ukázali jejich představitelé svým setkáním s dalajlámou, bude mnoha mladším voličům ve velkých městech sympatické.
Pokud bychom vnímali prohlášení čtyřech nejvyšších představitelů v kontextu skutečnosti, že po skončených krajských a senátních volbách se každý krok a gesto různých stran začíná vnímat i jako neoficiální kampaň před sněmovními volbami v příštím roce, je jisté, že sociální demokracie nevykročila správným směrem.
ČRo Plus, 19.10.2016