Průzkumy veřejného mínění po politicky turbulentním létě ukazují, že voličská podpora pro hnutí ANO Andreje Babiše ani výrazně nepoklesla, ani se výrazně nezvýšila. Navzdory dosti nedůstojnému, pasivnímu přihlížení tomu, jak prezident odmítá oficiální návrhy premiéra, aby odvolal z funkce ministra kultury a jmenoval nového, i naopak navzdory příznivému zvratu v kauze Čapí hnízdo, v níž se pražští státní zástupci rozhodli zastavit Babišovo trestní stíhání, drží se preference hnutí ANO okolo třiceti procent.

Jelikož jde o dlouhodobý trend, který vydržel i navzdory různým kontroverzím, je zřejmé, že voličským jádrem ANO hned tak něco neotřese. Pevnost Babišovy podpory evidentně souvisí s jinými faktory, než je ta či ona politická nebo dokonce trestně-právní zápletka. Jmenovat lze dobrou ekonomickou situaci, které využil k tomu, aby nabízel zejména starší „postkomunistické“ generaci ekonomickou stabilitu, vyšší penze a pocit bezpečí v prudce se měnícím světě.

Politická opozice je přitom nadále nejen slabá a roztříštěná, ale má ve srovnání s Babišem ještě další problém. S výjimkou Pirátů fungují opoziční politické subjekty s pomocí těžkopádných rozhodovacích struktur a mechanismů, které jsou spojovány s takzvanými tradičními stranami. Jinými slovy, Babišova opozice, se svými grémii, předsednictvy a místními organizacemi, jen těžko může u určitého typu voličů konkurovat hnutí, v němž se rozhoduje pružně. Navíc tyto voliče, kteří preferují jednoduchost a vládu pevné ruky, odpuzují vnitřní sváry a boje o moc v jednotlivých stranách.

Piráti, kteří se zdáli být pro Babiše největší výzvou, protože jsou novým, vnitřně pružným hnutím, zdá se, narazili se svou současnou politikou na strop svých preferencí. Prorazit by ho mohli snad jen v případě, že si jasně osvojí nějaké nové mobilizační téma, jako je boj proti klimatickým změnám. Jelikož převzali v českém politickém systému částečně roli Zelených, udělat by to mohli, ale zatím spíše jen přihlížejí, takže mladé voliče, kteří pomohli ke strmému růstu německým, rakouským i francouzským Zeleným zatím ve větším nesbírají.

Babiš tedy momentálně nemá soupeře. Nebude-li ale opatrný, může porazit sám sebe. Kupříkladu tím, jak decimuje svojí politikou obě levicové strany, s jejichž podporou vládne. Pokud bude v nastoleném trendu pokračovat, mohou se propadnout pod hranici volitelnosti, což by hnutí ANO vážně komplikovalo sestavování příští koaliční vlády. A pokud by ke spolupráci nakonec získal nějakou ze současných opozičních stran, nemohl by pro změnu dál provozovat populistickou levicovou politiku, která drží pohromadě jeho současné voličské jádro.

Babiš může porazit sám sebe i tím, jak se postaví k výsledkům auditu Evropské komise, který se týká jeho konfliktu zájmů. Pokud se konečná verze auditu nebude příliš lišit od té předběžné, podle níž se český premiér dostatečně neodstřihl od společnosti Agrofert, bude muset Babiš našlapovat opravdu opatrně, protože nepřiměřené reakce mohou poměrně stabilní české politické poměry hodně rozkolísat, znovu aktivizovat občanskou společnost, a navíc ohrozit evropské dotace nejen pro Agrofert. A to by mohlo mít vážné dopady na českou ekonomiku.

Její stav může ostatně ovlivnit nejen evropská dotační politika, ale i výrazné zpomalení růstu nebo recese, způsobené externími faktory, jako je brexit nebo vývoj v Německu. Jelikož se zdá, že Babišovu voličskou podporu vyztužuje především šlapající ekonomika, která mu dovoluje rozdávat, je zřejmé, že pokud chce dál slavit politické úspěchy, měl by jeho mozkový trust připravovat už teď strategii, jak na případný ekonomický pokles zareagovat. Právě tento úkol nezvládly pravicové vlády po krizi v roce 2008, a skončilo to jejich pádem.

ČRo Plus, 9.10.2019