Zákon o veřejných zakázkách je psán na míru pro stavby silnic, nákup propisek a opravy fasád. Nakupují-li instituce něco komplikovanějšího, dostávají se do problémů.

Problémů tím větších, čím víc se předmět zakázek liší od prve jmenovaných. Tato skutečnost je nejvíce viditelná u nákupů IT systémů. Bez nadsázky - lze hovořit o malém zázraku, když veřejná správa nakoupí software na míru, který dělá co má a přitom nestojí desetinásobek nákladů na vývoj. Zadavatel, kterému se to podaří by zasloužil metál - bohužel jich v ČR moc není. Proč?

Kámen úrazu je v tom, že na začátku každé zakázky musí zadavatel velmi jasně říct co chce (výjimky probereme později). To je relativně snadné, chcete-li spojit bod A s bodem B silnicí. Chcete-li informační systém, tvrdím že se jedná o úkol takřka nemožný.

Jako v soukromém sektoru? To podle zákona nejde..

Když si kupuje systém firma, nikdo se o podobnou bláhovost ani nepokouší. Ano, identifikují se potřeby - popíše se problém který má systém řešit. Systém na jejich řešení už se pak ale navrhuje ve spolupráci s analytiky - těmi kteří se budou podílet na jeho vývoji. Pokud tito ajťáci přijdou až k hotovým požadavkům a systém spíchnou tak jak jim rozumí, pak budiž klientovi země lehká - v lepším případě jen vyhodil peníze z okna, v horším případě systém začne používat a pět let se bude s dodavatelem handrkovat že systém nedělá to co on chtěl.

Problém není jen v tom že by se zadavatel zakázky s softwarovou firmou nedomluvil, on místy ani pořádně nemůže. Vysoutěžil implementaci toho co jednou popsal - pokud po prvních dvou schůzkách s analytiky vítězné firmy dojdou všichni zúčastnění svorně k názoru že je potřeba něco diametrálně odlišného, jsou tu tři možná řešení:

1. Zakázku zrušit, vypsat nové výběrové řízení podle upravených požadavků.


2. Vyvinout nepříliš použitelný systém podle původních požadavků.


3. Obejít zákon o veřejných zakázkách, vyvinout systém podle upravených požadavků.

Jelikož první "čestná" varianta je typicky nemyslitelná pro zadavatele i vítěze zakázky, pak se ti rozumnější dohodnou na nějakém kompromisu mezi 2 a 3. Ti ostatní dostanou nefunkční řešení podle 2. A máme tu kolabující registr vozidel, veřejných zakázek, sociálních dávek .. (doplňte si svůj oblíbený registr).

Co je horší než kolabující systém? Dlouhodobě polofunkční systém

Kolapsy nově zaváděných systémů jsou ale spíš jen špičkou ledovce. Jako poloviční informatik pro ně mám pochopení - ostrý start systému se ne vždy povede, pár much se vždycky najde. Důležitější otázka je co systém dělá dejme tomu půl roku poté. Fungue podle očekávání? Ušetří tolik práce kolik měl? Nebo je potřeba dát dodavateli tři další veřejné zakázky bez soutěže, aby se systém aspoň přiblížil tomu co se od něj čekalo. Tyto skutečnosti se nedostanou na titulky novin, ale reálně náš stát zraňují mnohem víc.

Myslíte si že máme funkční registr evropských dotací? Nebo právě jeho tragická nefunkčnost a neúplnost stojí u základů nedostatečné kontroly jejich čerpání? Že datové schránky splnily očekávání které se do nich vkládalo? Že se investice do Opencard vrátí podle plánu? O slavném IZIPu nebo státní pokladně ani nemluvím, pointa je že ani systémy které jsou "funkční" prakticky nikdy nesplní očekávání státní správy. Čest výjimkám.

Cesta ven?

Český zákon se řídí evropskou směrnicí. Musí. Jinými slovy - podobné problémy nezažíváme sami, i jinde v Evropě zkouší nakoupit software podle směrnice na nákup silnic. Ale i z jejího titulu je u nás berlička - která by měla pamatovat na podobné případy: Soutěžní dialog, forma soutěže kdy zadavatel na začátku férově přizná že neví co přesně chce, a se zájemci i zakázku si přesné zadání vyhandluje až v průběhu řízení. I dialog má bohužel své vady - tou největší asi dnes je, že je všechno jen ne transparentní. Také z logiky věci není zákonem úplně nalajnovaný - existuje tu určité právní vakuum. Ve výsledku je to tak že se ho zadavatelé bojí. IT zakázky soutěžené dialogem by člověk spočítal na prstech, spíš se najdou zadavatelé kteří dialog používají .. na velmi nestandardní účely.

Přehled všech soutěžních dialogů za posledních pět let

Existuje ještě druhý typ řízení (Soutěž o návrh), ale ten už nepoužívá snad už vůbec nikdo. A to je škoda - dokud budeme IT systémy soutěžit obálkovou metodou (nedej bože podle nejnižší ceny), fungujícího softwaru se stát asi nedočká.

P.S. Zapomněl jsem dodat, že nehledě na eurosměrnice existuje populární česká cesta - takzvaný nesoutěžní dialog. To se zadavatel dopředu s nějakou IT firmou dopředu domluví, a vypíše zakázku na chlup takovou jaká je potřeba aby firma vyhrála. Hořkou pravdou je, že tímhle ne zcela legálním způsobem se někdy dá získat lepší systém, než kdyby se o něj soutěžilo podle zákona..