Tak se to přece jen nakonec povedlo! Mirek Topolánek nemusel z Pekingu telefonovat a na dlouho připraveném textu se stanoviskem k událostem v Osetii nic měnit. Utajená akce se podařila tak dokonale, že dodnes světová media a bezpečnostní analytici kroutí hlavou nad naivitou gruzinského presidenta Saakashviliho. Jak si jen mohl myslet, probůh, že má naději vojensky provokovat Rusko zbraněmi, které kdysi nakoupil ze zastaralých zásob české armády? Zdá se, že snad nikdy nemohl slyšet o slavné cestě obrněných transportérů k ochraně sídla Radia Svobodná Evropa v Praze.

Kdo ve skutečnosti vymyslel tuto zdánlivě nesmyslnou akci v Osetii? CIA, jak tvrdí jedni? KGB, jak druzí? Chyba lávky! Takový úkol mohl na sebe vzít jedině podstatně ambicióznější, odhodlanější, umíněnější a ano, snad i šílenější kombinátor. Takový tady je. Jenom jeden, ale je - česká firma AMI Communications. A její Mr.Radar který zkomunikoval české veřejnosti vládní projekt Radar do Brd.

Po roční zastírací kampani vedené AMI, jejímž cílem nebylo nic jiného, než nepřipoutat pozornost k jejím geniálním komunikačním a kombinačním schopnostem (což se nikoli plně podařilo), přišla ta pravá chvíle, kdy měla AMI ukázat mistrovství, na základě kterého právě ji zvolil Mirek Topolánek bez výběrového řízení.

První fáze akce začala již před několika lety. AMI namluvila Gruzíncům, aby nakoupili vyřazené zbraně v Česku. Pokračovala druhou fází při návštěvě Saakascviliho v Praze v r.2006. Tehdy šlo o to pohrát na strunu jeho národního “stalinství”. Pak byl jenom krůček k vysvětlení, že nejlépe lze pokořit ruského cara a současně vlákat USA do hry útokem na pro-ruskou Osetii. Dokonalou komunikační schopností omámila AMI Sakashviliho tak, že ten úplně ztratil hlavu opojením nad svou budoucí mocí.

Cílem třetí fáze bylo vysvětlit Putinovi, že mu AMI předloží Saakashviliho na stříbrném podnosu, aby jej pak mohl zašlapat do země jakmile vystrčí růžky. Současně mu AMI nabídne ideální příležitost, jak si po resuscitaci ekonomiky cenami ropy vydobýt i vojenský respekt a ukázat Američanům, kdo v oblasti bohaté na ropu hraje prim. Komunikace AMI s ruskou stranou byla poměrně intenzivní. Byl to právě tento obsah, který ovšem nemohl být zveřejňován a proto se obě strany dohodly na zastírací strategii. Jedna měla komunikovat, že Rusové jsou průběžně informováni o postupu projektu s kódem Brdar a že nemají výhrad, zatímco druhá strana bude tvrdit, že s projektem nesouhlasí a že namíří na Brdy jaderné rakety. Tento nesoulad měl dokonale odlákat pozornost od většího plánu – plánu pro Osetii na den 8.8.2008.

Čtvrtá fáze, jakkoli klíčová pro úspěch celého projektu, již byla hračkou a její příprava de facto předcházela fázím ostatním. Šlo o to, zkomunikovat důležitost události v Gruzii českému obecenstvu tak, aby se začali obyvatelé a zejména poslanci a senátoři stavět do front na podepisování zvacího dopisu presidentu Bushovi. Úroveň výsledku této super tajné operace mohou posoudit čtenáři v MFDnes ze 14.8. Článek Gruzie patří do NATO, a jednou v něm bude. Autor Mirek Topolánek, rozuměj AMI Communications.

Lekce, kterou nám AMI předvedla v sobě skrývá jeden zajímavý moment, jenž by neměl uniknout pozornosti: účinným a navíc ekonomicky zajímavým nástrojem k vytvoření zdání potřeby nasadit supermoderní zbraně na opačném konci světa je vývoz českého vojenského šrotu – tzv. čeká ulička.

P.S. 1 Osobně bych měl k celé komunikační aktivitě AMI Communications snad jedinou drobnou výtku. Zatím se jim nepodařilo (a to ani ve spolupráci s jejich sesterskou lobbystickou firmou PAN Solutions, která má navázáno strategické partnerství s lobbystickou firmou Dutko Worldwide, jež pracuje pro dodavatele radaru a jejímž pražským jednatelem byl Alexandr Vondra, než se stal ministrem pro instalaci radaru v Brdech - více na http://www.greenpeace.org/czech/protiraketova-obrana/protiraketova_lobby) přesvědčit Američany a dokonce ani velvyslance Petra Koláře(!), že radar je ve skutečnosti opatřením proti expanzi Ruska, jak o tom hovoří Mirek Topolánek. Američané a Kolář stále trvají na tom, že jde o hrozící expanzi Iránu. Těžko soudit, který z těchto cílů je naivnější.