29.3.2009 Konferenci zahajuje ředitel zprávou o stavu planety a o tom, co s tím teď máme dělat. Patetické, falešné katastrofické scénáře o zvyšování hladiny oceánů, o migraci miliónů lidí z Bangladéše, o rozmrzání permafrostu ruské tundry a uvolňování gigantických množství methanu, který to vše ještě zhorší a další strašáci létají vzduchem. Fakt hustá atmosféra. Posluchači jsou nabuzení. A nezapomeň na ty mizející ostrovy, zvolal jeden. Jo, a taky ty lední medvědi, ozvalo se z jiného kouta.To se dalo čekat, medvědi! Dávají přednost nějakým zvířátkům a kytičkám před svobodou člověka, dělat si co chce. Má to jen náš pan prezident pravdu. Účastníci dlouho tleskají a přitom se to nedalo poslouchat.

Beru si slovo, abych vše uvedl na správnou míru. Rozumně myslící člověk snad ani nemůže věřit něčemu z toho, co tady zaznělo, povídám na úvod. Jenom krátkou cestou z Prahy jsem si empiricky ověřil hned tři základní teze: globální teplota se nemění ani se vzdáleností, ani s výškou, a pánové, ani s časem! (viz. Zápisky z čínské cesty 1) Neboli elasticita teploty je ne-pa-tr-ná, ne-li neexistující! Mohl bych vám k tomu namaloval graf, ale to by nic nezměnilo na faktu, že globální oteplování je mýtus. A nyní konkrétně k těm „katastrofám“. Jak všichni alespoň trošku vzdělaní vědí, dokonce i ve střední Evropě bývalo kdysi moře. A bědoval někdo nad tím? Nebědoval! Posluchači se začínají po sobě pochybovačně rozhlížet. Migrace? A co takhle Čingischán? Nebýt jeho, nemáme dnes v Evropě ani ty Maďary. Do ztichlého sálu zvolá rakouský zástupce, pod kterého Uhersko spadá, mohutné bravó! A k čemu jsou nám asi tak dobré ostrovy? Leda jako květináče pod kokosáky! Zástupci Pacifiku a Oceánie se zvedají a s bučením odcházejí. Jen ať táhnou, opičáci do toho stejně nemají co mluvit, říkám si v duchu. Nevím jak vy, ale my v Praze kokosy nepijeme, volám na ně na rozloučenou. My pijeme pivo! A něco vám řeknu. Co dělá pivo dobrým pivem je právě to vaše CO2. Evidentně jsem posluchače pobavil a začínají mi dávat za pravdu - Němec, Belgičan, Holanďan a Dán se prohýbají smíchem a plácají do stehen. Medvědi? Myslím, že jsme rádi, že tady teď nemáme tygra šavlozubého. Proč by nám stejnou měrou měli chybět medvědi? My taky údajně za chvíli nebudeme mít labutě a vadí nám to? Nevadí, ptáků je stejně dost. A nemusí být zrovna bílí. Metan z tundry. Měli byste mít spíš starost, že ho tam není víc. Co byste za to dali, kdyby ho každá kráva vypustila dvakrát tolik. Mohli byste ho jímat a pálit, kdyby vám to ovšem trochu pálilo. Pravdu má přítel Vladimír: až tundra rozmrzne, budět charašo! Budeme tam moci pěstovat obilí a pálit ho…vlastně z něj. Vot moloděc!, volá na mě povzbudivě ruský delegát z již prořídlého sálu a chechtá se jak utržený. A severní točna? Jen ať rozmrzne! Víte co tam toho je? Ropa, plyn, minerály, kovy. Už třicet let naříkáte, že dojdou suroviny. Tady je máte. Vrhneme je na trh a ten jim konečně dá cenu, místo aby ležely ladem. Teprve potom budeme moci spočítat, jestli se to údajné globální oteplování prodraží nebo ne. Jak může nějaký královský ekonom počítat náklady nicnedělání, když nezná ceny toho, co se nám právě v důsledku nicnedělání nabízí? Ať se vrátí do školy! Já vám říkám, že na tom všem můžeme jenom vydělat. Ropy bude tolik, že nám poteče všude a ani ji nebudeme stačit projezdit. Na tom globálním mýtu chce vydělat jenom několik tisíc zkorumpovaných vědců. Těm ale nepřísluší být bohatými, ti mají bádat. A navíc to nejsou žádní ekonomové! A ti ostatní? Já vám říkám, zlaté dobré časy před tím, než vzniklo Greenpeace! (pozn.: v ČR 1990) Zlaté dobré časy, než se lidi začali scházet ve všelijakých těch rádoby dobročinných nebo tzv. lidskoprávních organizacích a mluvit do věcí, na které nemají mandát: do politiky a do ekonomiky. Víte, co je nejlepší lék na současnou krizi? Zase to samé – nic nedělat! Protože kdo nic nedělá, nic nezkazí. Žádné hloupé obamovštiny. Stačí jenom všechno spálit, víc skleníkových plynů, ať to roztaje co nejdřív, ceny klesnou a spotřeba zase poroste. Tato má poslední slova však už zapadají mezi prázdné židle opuštěného sálu. Rozhlížím se kolem. Přes nezájem o to co říkám jsem se sebou spokojen. Mám přitom ještě toho tolik co říct. Ostatně, EU musí být zničena!

Vracím se domů. Protože moji Pražané, mi rozumí.