Nechci na dálku dělat chytrého, jenom proto, že jsem Rom a že jsem už dost starý na to, abych věděl, jak se takové hospodské spory, jako byl ten v herně Pivní pomoc v Novém Boru, vyvíjí.

Ale protože i tento spor se vyznačuje řadou charakteristických rysů, společných pro mnohé jiné incidenty, dovolím si k tomu vyjádřit svůj názor.

Mačetový útok mladých Romů byl údajně odvetou za chování servírky, která jim dříve odmítla vyplatit výhru v automatu a tím, že tito chlapci byli vlastně s ostudou z hospody vyvedeni jiným hostem. Jaká urážka!

Nic nového pod sluncem, dalo se předpokládat, že chlapci povolají posily a s těmi dosáhnou satisfakce, jak jinak, vždy tím nejhorším a nejstupidnějším způsobem: násilím a likvidací údajného nepřítele. Tak to chodilo vždy a chodí pořád. Nedávno jsem zaznamenal na chlup stejnou reakci mladých Romů v Hodoníně, která taky skončila krvavým masakrem, tentokrát proti skinům, kteří provokovali.

Proto si i o této pro mne geograficky vzdálené situaci dovoluji napsat.

Především: servírka za nic nemohla. Chovala se jen tak, jak ji zákon a zvykové právo přikazuje. Nakonec jim stejně výhru vyplatila. Kdybych byl jedním z hostů v té hospodě a byl svědkem, jak ti chlapci začínají servírce sprostě nadávat, nakopal bych jim do zadků a vyhnal je taky. Třeba by to od starého Roma s verbálním doprovodem toho vyhazovu v romštině přijali s pochopením.Oni si doma postěžovali v rodině a ten další účastník odvety, starý blbec, jinak ho nenazvu, jim na to naskočil, místo toho, aby sám třeba přispěl ke smírnému řešení.

Je vždy sladké odvěké spory řešit rázně a tvrdě. Následky jsou také tristní, ale na to už nikdo nemyslí. To si všichni uvědomí, až hlavy vychladnou a policie začne konat.

Na celé věci je celkem sympatické, že média až zarytě informovala o události tak, že sice nikoho nenechala na pochybách o tom, že útočníky byli Romové, ale neoznačila je tak. O tom nepochybně věděli jen místní a pan Štefan Gorol, předseda místní romské organizace, to pak dal na vědomí i celé republice, že to tedy Romové byli a že to zavinila servírka. Něco říci musel, třeba si to i myslel, že ona mohla jednat smírněji.

Pana Štefana Gorola znám osobně, je to rozumný člověk a stojí na straně Romů, to jinak nejde. Věděl jsem, že přispěje ke zmírnění situace a to se i nakonec stalo. Místní romské sdružení se distancovalo od takovéhoto způsobu řešení na svolané tiskové konferenci.Na tu jsem byl také pozván, ale záměrně jsem nejel: byl jsem kdesi pod Králickým Sněžníkem, dost daleko na to, abych měl důvod k omluvě neúčastnit se. A pak … nechtělo se mi. Je to vždy stejné: staré hříchy, letité bariéry, neochota vzájemně komunikovat, výbuchy vášní a nepochopení pro to, jak vlastně sousedské spory řešit, nedorozumění: obnošená vesta!

Proč ten tichý protest místních žen, které mají strach o své děti? Vždyť o ty vůbec nešlo. Není to jen demonstrace vzájemné nevraživosti, která v tomto okamžiku k ničemu rozumnému nemůže přispět? V podstatě jen prohlubuje barikády mezi oběma stranami, zvyšuje napětí.
Je-li někde vina, pak na obou stranách, té většinové i té menšinové, že se nedokáží rozumně dohodnout, jak spory řešit. Proč muselo dojít k té krvavé řeži? Nedalo se jí zabránit?

Ať každý – a nejenom na tom místě, zpytuje svědomí.
Teď budou „výtržníci“ jistě potrestáni, a tvrdě, o tom není pochyb. Nedá se říci, že by to nebylo v pořádku.

Ale nakonec jsem rád, že se vyskytují i rozumní lidé na straně Romů i vedení obce a dovedou věci do rozumnějších konců i bez pomoci a záštity jiných.