Moje téma dnes, stejně jako již mnohokrát dříve zní: Není piety bez reflexe do současnosti!

Mění se jen okolnosti, zavdávající důvod k oprávněnosti tohoto tvrzení.

Právě dnes před 68 léty zdejší romští vězňové byli odeslání do transportu do Osvětimi k řešení, které slýcháme i dnes. Jejich smrt neměla být zbytečná, měli jsme za to, a stále máme, že i oni jsou oběťmi a součástí velkého boje za svobodu.

Prozřetelnost je velký kouzelník a připravuje nám úžasné shody okolností. Dnes je to také 43 let, kdy nás přepadla vojska „spřátelených“ armád, aby na 20 let umlčela jakýkoliv náznak svobodného myšlení.

Dovolte, abych se pokusil tyto dvě události dát do souvislosti

V listopadu 89 jsme svobodně vydechli a náhle jsme jasně rozeznávali dobro a zlo a tu hranici jsme přesně definovali. Zlem bylo odebrání svobody, stejně jako oběti Romů i Židů a poučení z toho hrůzného vývoje bylo jednoznačné. Domnívali jsme se naivně, že to tak zůstane.

Nezůstalo!

Jaká je situace právě dnes?

Vrahové, zločinci a tyrani existovali vždy. Ať už to byl Hitler, Stalin nebo teď Breivik.

Smutné a nepřístojné je, že tito a jim podobní zločinci čerpají svoji teoretickou základnu pro své hrůzné činy z postojů mnohých autorit současných a ty si berou jako štít pro své zločiny. Nemusíme chodit příliš daleko, stačí se porozhlédnout kolem. Jako by se lidé nedokázali poučit a vždy začínají znovu s něčím, co se prokázalo jednoznačně vadné a škodlivé, co začíná nenápadně a pak se rozroste do nezvládnutelné hrůzy. Vlast a národ zní hrdě a vznešeně. Kdo by pojal podezření?

Breivik by se možná v České republice cítil doma, když pomyslíme na neonacistickou mládež, která jeho vraždám tleská. Máme tu i jiné dobře známé své pappenheimské, kteří tomuto stavu dost napomáhají. Možná si to neuvědomují, v tom ale spočívá jejich omezenost.

Romové jsou stále mezi postiženými. Lidé žijící mimo systém, stále disidenti. Dnešní realita v Itálii, Francii, rasově motivované vraždy v Maďarsku, nebo opakující se útoky u nás. Nikdo v Evropě nezná spolehlivé řešení v celé Evropské Unii, kromě těch, které nám vnucují naši moudří liberálové, nebo konzervativci, nejčastěji ještě s přídomkem křesťanští. Jejich návody končí u Brejvika a jeho vraždách.

Řekl jsem již několikrát a trvám na tom: Není piety bez reflexe do současnosti!


Projev, který jsem pronesl při příležitosti pietního aktu na počest romských obětí v bývalém cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu v neděli, 21. srpna, tedy 68 let poté, co místních bezmála 750 zbývajících Romů bylo odesláno v transportu do Osvětimi ke konečnému řešení. Přítomen byl ministr školství Dobeš, jeho první náměstkyně paní Bartoňová a Matyáš Zrno, nový zástupce vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové.