Osudové peripetie Krymu ukazují ještě na jeden aspekt, který umožnil Putinovi se zachovat tak, jak se zachoval, tedy tím nejvíce politický agresivním způsobem ve stylu brežněvovské doktríny. Aspektem, který je patrný na první pohled a který nás tady v Čechách a na Moravě patřičně rozlaďuje, když slyšíme rusky mluvící lidi, ať už na Krymu nebo ve východnějších partiích Ukrajiny. Říkají unisono: „My jsme Rusové, mluvíme rusky, chceme patřit k Rusku a s Putinem nám bude dobře“.

Nepřipomíná vám to něco?

Třeba hodně německy mluvících občanů Československa v roce 1939? Taky říkali, že s Hitlerem jim bude dobře. A taky chvíli bylo, ale s jakými strašlivými důsledky!
Dosti komentátorů již napsalo o mnoha důvodech, proč se Putin takto chová a může chovat zatím docela beztrestně. Nemíním je dále rozvíjet. Jsou všeobecně známy.

Ale jedna věc je jistá. Kdyby si Putin nebyl tak jist, že zatím zažívá v Rusku všeobecné uznání a oblibu u dost podstatné části obyvatelstva té velké říše, jistě by se nepouštěl s bohorovným klidem a jistotou do mezinárodního dobrodružství.

Pro tuto svoji charakteristiku udělal Putin velmi mnoho a obratně ji rozmnožuje a rozšiřuje. Vzpomeňte: jízda na koni, ulovení tygra, výlov antických amfor v moři, a ukázky rádoby skvělého umění džuda a podobně. Vytváří si tím aureolu poloboha, který všechno zmůže a je nepřekonatelný. To je nejen ubohá ješitnost tohoto jinak malého mužíka, to je obratně a dlouhodobě budovaný obraz hrdiny carských bájí.

V kultivované a otevřené společnosti by nikdy nemohl s takovým směšným úsilím uspět, spíše naopak. Rusko je však stále ještě dosti uzavřená společnost, přes otevřené možností přístupu i k elektronickým médiím. Ale staleté stereotypy v myšlení tu sehrávají svoji roli v zatemněnosti a pomatenosti názorů a neschopnosti analyzovat racionálně probíhající děje. Má to jistě mnoho společného s tím, co jsme slýchali v historicky nepříliš vzdálené době: „Ruský (sovětský) člověk, je člověk zvláštního ražení.“

My, kteří jsme zažili v dospělém věku invazi armád varšavského paktu, jsme viděli naprostou pomatenost ruského vojáka a neschopnost uvědomit si, co vlastně dělají v té cizí zemi a proč jim ti lidé v ní tak nadávají. Byli skutečně přesvědčeni, že zachraňují jejich styl života, jediný správný ve světě, a většinu z nich o opaku nepřesvědčilo ani těch více než 30 let, co v této zemi sloužili, že podlehli klamu. Mnozí z těch vojáků, co se museli vrátit zpět do Ruska k velké své žalosti, to přesto nepochopili dodnes. Tehdy nadávali na Gorbačova a jeho perestrojku, ale Putina teď určitě chválí. On vrací zase Rusko do starých dobrých časů velké a mocné říše, na níž každý její občan může být hrdý!

Co tím vlastně chci říci?

Myšlení lidí, které se ve větší části společnosti usadí, rozhodujícím způsobem ovlivňuje i průběh společenských dějů. Obratný politik jich dokáže dokonale využít ke svému prospěchu a mocenskému postavení, proti zájmům společnosti i jejímu úspěšnému rozvoji. Putin se k takovému úkolu připravoval programově ve službách KGB a v cizině.

Copak nemáme i my dosti temný příklad v naší zemi, která je přece jen v demokratickém vývoji proti Rusku o 50 let a možná i více vpředu? Jen vzpomeňte jaké nepřípustné generalizace se tu vytvářejí třeba vůči Romům a jakým těžkým potížím musí společnost čelit jen z tohoto důvodu? Naprosto iracionální způsob myšlení, který ohrožuje i jeho nositele a to po 23 letech budování demokracie!

Ale co s tím?

Změnit myšlení lidí není snadné a bývá obvykle záležitostí generační v těch lepších případech. Ale co v Rusku? Když nebudou lidi milovat Putina, nebo aspoň tolik lidí, pak i Putin bude jen pouhým svým stínem. To ho nepochybně čeká, to přijde, ale ten proces je třeba zkrátit.

Mezinárodní společenství k tomu přece jen může přispět. Musí se ovšem zbavit iluzí, že s Putinem, a jemu podobným, to půjde po dobrém a lehce.

Jsme svědky toho, jak v obecných debatách jsou posměchem stíhány návrhy sankcí, ať už ekonomických nebo politických v podobě vyloučení ze společných mezinárodních institucí, zmrazením kont čelních politiků Ruska ve světových bankách, uvalením víz na tento druh politiků nebo třeba i prezentací dokonalé vojenské techniky v blízkosti oblasti, kde se děje zločin proti mezinárodním dohodám. To není provokace, jen patřičná reakce na čin, který nesnese omluvu. Ale i prezentace předností moderně a svobodně se vyvíjejících společností.
Nic nemusíme dát na to, že si z toho dotyční ruští papaláši dělají legraci. Mezinárodní odsouzení svoji roli hraje v každé společnosti nebo státním útvaru a má funkci nahlodávající.
Prezentace předností svobodné společnosti má neobyčejně silný vliv na obyvatelstvo autoritářských zemí a v krizích má silný nahlodávající a při tom obrodný účinek, který vyvolává mnoho nezodpovězených otázek. A to je to, oč tu běží! Přimět lidi, aby kladli obtížné a adresné otázky svým vůdcům, už bez obdivu a zbožňování.

Úloha zastupitelských institucí v cizí zemi je v tomto smyslu jednoznačná. Jak je asi právě nyní prezentována z našeho velvyslanectví v Moskvě panem velvyslancem Remkem? Mnoho iluzí si nedělám

Není pochyb o tom, že tento úkol v zastupitelských úřadech v zemích podobného druhu není sledován jednoznačně a dost možná, že i prezident Miloš Zeman má důvod revidovat svůj postoj v tomto směru, který prosadil proti vůli vlády jmenováním nevhodných t.zv. diplomatů.. Není od věci v této souvislosti připomnět i jeho názor, že ekonomika má přednost před obhajobou lidských práv. To by po této hořké zkušenosti s Krymem už mělo být jasné.