Když jsem koncem minulého roku vymýšlel PF na příští rok 2015, požádal jsem svoji vnučku, která je obratnou kreslířkou, aby nakreslila potulného Cikána s náležitě vyčítavým výrazem ve tváři, a k tomu jsem dodal text: „Na příští rok si vyberte jiný terč!“

Ani jsem netušil, jak nebezpečné přání jsem vyslovil. A už vůbec jsem si neuvědomil, že by se tím terčem mohli stát muslimové. Nic horšího by nás už nemohlo potkat, než kdyby tento nový terč se měl stát skutečností namísto Romů. Ani Romové by z toho nevyšli lépe, jak by si někdo mohl myslet a jak by se možná mnozí z Romů začali radovat. To je nesmysl!

Spíš to bude tak, jak znám své pappenheimské, že terčem zůstanou Romové dále a muslimové je budou doprovázet. Bohužel, tak to u nás ve společnosti chodí.

Podívejme se na ten problém zevrubněji trochu jiným pohledem, než jak se v médiích prezentuje v současnosti.

Není nejmenší pochybnosti o tom, že největší překážkou integrace Romů do společnosti je jejich současná i historicky potvrzovaná izolace od ostatních členů společnosti. Ještě navíc zesilována pasivní letargií a neúčastí Romů ve veřejném životě, ať už činíme viníkem kohokoliv. Je to fakt. Ten zahání Romy do „ghett“, chcete-li, do vyloučených lokalit, čímž je problém ještě více eskalován. Ta ghetta nemusí být jen geografická, mohou být taky v našich hlavách, což je ještě horší. Při tom je zřejmé, že nepřízeň společnosti je namířena jen proti zanedbatelnému procentu členů romské pospolitosti, ale dopadá to na všechny.

Kdyby se tohle stalo s muslimy, je na další problém zaděláno. Jakože se k tomu trendu schyluje. Příklad s Romy je odstrašující.

Rozdíl mezi muslimy a Romy je jen v jedné věci: Romové nikdy v celé své historii nepředstavovali bezpečnostní riziko v tom smyslu, jaký je přikládán muslimům, byť také jen v zanedbatelném procentu, daleko menším než u Romů. Takové jsou momentální výsledky debat o tom, zda muslimská víra má ve svém krédu – „džihádu“ (muslimská svatá válka proti nevěřícím?) zakotven imperativ nepřátelství vůči každému „džaurovi“. Toto tvrzení momentálně nechávám stranou. Nebylo by však nic horšího než zaujmout tzv. „ostražitý postoj „ zarámovaný do vyčleňování všech muslimů na okraj společnosti.

Konec konců s muslimy, stejně tak jako s Romy, budeme sdílet společné prostory i život v nich stále, až do skonání věků, obrazně řečeno, a jejich počty se budou zvyšovat rychleji než většinového obyvatelstva .

Úspěšný proces integrace každé nové skupiny, která se tu objeví, je ovšem nutnou podmínkou.. Ale poslední tragické události v Paříži a ve Francii, která je známa svým odmítáním programu „multi-kulti“ mezi migranty, nám při nejmenším může sdělit, že v tomto směru ještě nemusí být řečeno definitivně, jak vlastně v Evropě tento program vnímat: dobře a užitečně nebo špatně?