Tak zní český překlad mezinárodní konference „Let My People Live“, která se uskuteční v pondělí a úterý příští týden v Praze a Terezíně u příležitosti mezinárodního dne památky obětí holocaustu. Organizátory jsou česká vláda a Evropský židovský kongres, jehož prezidentem je pan Moshe Kantor, jeden z ruských oligarchů, žijících v Moskvě. Není od věci zmínit, že podstatná část nákladů konference bude hrazena právě jím. To je určitě hodno ocenění i když v jiných aspektech není nutno za každou cenu jásat.

Přes neúčast mnohých světových politických veličin se zde objeví výrazné osobnosti politického i akademického života. Své projevy přednesou v několika odborných panelech a to hned na prvním místě pan Moshe Kantor, naši ústavní činitelé Milan Štěch, Jan Hamáček, Bohuslav Sobotka i prezident Zeman. To není bezvýznamné a formální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dodává to celé akci vedle lesku i důležitosti potvrzení faktu vnímavosti pro oběti nacistické zvůle – a ovšem i budoucímu pohledu na projevy zvůlí jiných, které se pohříchu objevují. To vše bychom mohli považovat za dobré.

Až na jednu maličkou chybičku. Celá akce je věnována – a spěchám říci, že zcela oprávněně, jen židovským obětem, které byly tak obrovské, že je nelze s ničím jiným poměřovat.
Byly ovšem i oběti jiné, které umíraly z naprosto stejných důvodů jako ty židovské, na příklad Romové. O nich v celé přípravě konference ani slovo!

Kdo má tedy tím mým lidem, zmiňovaným v názvu konference, být?

Nezbývá mi připomenout, že původní čeští a moravští Romové jako celek byli likvidováni v koncentračním táboře v Osvětimi v počtu více než 6.000 lidí a byla to jasná genocida jedné etnické skupiny, která tímto hrůzným aktem zmizela ze světa. Oni dnes nejsou vnímáni jako náš lid?

Chápu docela dobře, jakým hořkým soustem by při této příležitosti mohla být pro českou vládu zmínka o letském cikánském táboře a zdejší prasečí farmě. Strkáním hlavy do písku se však problému nezbavíme. A v tomto případě za daleko neomalenější považuji fakt, že Romové mezi můj lid nejsou zařazeni.

Mělo svoji tradici pořádat každoročně v tyto dny pamětní akt ke dni holocaustu péčí Senátu, kde Romové byli vždy a za souhlasu všech vnímáni jako součást všech obětí holocaustu, kteří přispěli stejnou měrou k obrození humánních ideálů.

Povzdechnu si: „Raději spravedlivě a skromněji než bombasticky beze studu!“