Poslední stanovisko k široké a bezbřehé debatě o uprchlících a co s nimi jsem zaznamenal od Romana Jocha (LN 15. 10.). Předestřel nám děsivou vizi autora Jeana Raspaila z jeho románu Tábor svatých, ve které je evropská civilizace zničena hordami uprchlíků, kteří si zde berou, co nemají, od těch, co to mají, ale nejsou schopni to ubránit: pro jakousi chimérní laskavost a bezhraniční tolerantnost. Prostě Apokalypsa! Popsanou situaci přirovnává k Orwellovu roku 1984, který se, naštěstí, u nás neuskutečnil.

Dobrá: vždy je lépe varovat než spát s hlavou v písku. Závěr této skupiny názorů na migranty zní: ubožákům je třeba pomáhat, nikoliv ovšem za ztrátu civilizace. A ještě: zdroj migrace hledejme tam, kde vzniká! Správně, ale už nikdo nedokáže říci, jak to udělat.

Je to téma pro jinou a velmi obsáhlou diskusi.

Činím si taky ambici říci slovo do rvačky a rovnou se hlásím hrdě ke skupině pravdoláskařů, kteří jsou osočování právě z té bezhraniční a vstřícné tolerance vůči migrantům. Ve svých názorech se necítím být levicový, spíše naopak, na pravém středu s vědomím, že to je jen přibližná názorová charakteristika.

Mezi migranty příliš nerozlišuji ty, kteří utíkají před válečnou hrozbou, nebo ty, kteří jsou tak zvanými ekonomickými utečenci. Změnu místa jejich života považuji za legitimní pro obě skupiny.

Nemyslím si, že k nám tito lidé přinášejí kulturu, kterou by nám chtěli vnucovat, a že by hodlali měnit naší civilizaci. Jsem přesvědčen, že to je pro ně naprosto vedlejší hledisko a důvod migrace. Pokud si své náboženské cítění ponechají, bude to jen dobře. Uchovávají si ho tady již mnozí, jim podobní, a žádné nebezpečí nepředstavovali a nepředstavují. Jsou jen jinou menšinou. Její integrace je naprosto nutná, ale můžeme se bavit, jak si ji představují oni a jak si ji představují představitelé a občané hostitelské země. To budiž řešeno po obapolné diskusi a na dohodnuté charakteristice musí pak stát trvat a neúprosně ji vyžadovat. Ne že ne!

Kdo se snaží o lidech skupiny, ke které se hlásím, tvrdit něco jiného nebo že není nutno stanovit limity a hranice pro migranty, přes které se nejede, mluví nesmysly nebo dělá z lidí této skupiny blbečky, kteří si nevidí na špičku nosu. To odmítám z pozice člověka, který mnohé představitele této skupiny zná osobně nebo z jejich mediálních projevů a to už dlouho. Jsou to projevy konsistentní a jejich oprávněnost v mnoha směrech se již prokázala.

Pak je tu ovšem jedna výtka, které musím čelit:

„Podívejte se na naše Romy! Žijí tu stovky let a ještě se neintegrovali. Teď si máme přidávat další práci a usilovat o integraci jiných lidí a k tomu ještě s jinou kulturou?“

Musím přiznat se smíšenými pocity, že to je pravda. Opravdu je tu dosti masivní skupina Romů (ale pořád to není většina této populace), která není dokonale integrovaná z pohledu lidí, což může být také výsledkem názorů ve společnosti ne dosti tolerantních, ne-li přímo nenávistných, jak mluví fakta a statistika. Je to však skupina více méně pasivní a bohužel neangažovaná ve vlastním vzestupu, což zase tak docela nemusí být jejich vinou. A jsme u zásadní věci: jde právě o to, jak se společnost a stát po dlouhá léta snažily integrovat i své Romy zcela jinak a proti jejich vůli. A jak i dlouhou dobu působení ČR v EU a její kritice postojů ČR vůči Romům to nejen naše společnost v jednotlivcích nehodlá přijmout a dělat nápravná opatření, ale není to schopna přijmout ani naše vláda v některých svých složkách.

Romové nikdy nepředstavovali bezpečnostní riziko pro evropská společenství, spíše naopak přispívali k ujasnění toho, jak si představovat integraci národnostních menšin. To je věc už jasná.

Doufejme, že i migrace, kterou můžeme považovat za prubířský kámen evropské demokracie a její schopnosti se vypořádat s problémem, je věc užitečná a prospěšná. Pokud by se Evropa nedokázala s tímto úspěšně vypořádat a rezignovala na přijaté a staleté své principy, ztratila by nárok na existenci.