Při různých debatách, seminářích i jednáních slýchávám: „Politiku do toho plést nebudeme!“

Je to ovšem jenom zbožné přání, které neovlivníme, i kdybychom tisíckrát chtěli a tisíckrát se ho snažili v diskusích vyvarovat.

Politika je ve všem, ta velká i ta malá, která se odvíjí v každodenním životě nás všech. Teď jde o to, jestli s tím něco můžeme udělat nebo ne. Rezignovat, říkám s odstupem věku kmeta, kterým jsem, by nebylo nejen moudré, ba ani občansky přijatelné.

A nepochybujte ani v nejmenším, že i ta politika nejvyšší má neodmyslitelný a rozhodující vliv na život Romů v této společnosti, stejně tak jako všude jinde na světě, je-li toto naše téma.

Před 26 léty jsme vstoupili do období, ve kterém jsme se snažili vyvíjet demokracii, svobodu slova i pohybu a vše, co s tím souvisí. A mysleli jsme si: „Máme to v kabeli!“ Vše se už bude vyvíjet v dobrém směru. Odhalili jsme nepřítele a nedali mu šanci! Jak naivní a šálivé to poznání bylo, se začalo objevovat zprvu nenápadně a teď se můžeme setkat i s názory, které už jenom vyslovit před nějakými 15 léty by bylo nemožné a mnohdy i lidsky nepřijatelné.

A teď k té politice.

Letošní volby v Polsku vyhrála strana Práva a spravedlnost vedená Jaroslavem Kaczyńskim (bratrem tragicky zemřelého prezidenta). Už dříve se stal prezidentem rovněž člen této strany Andrzej Duda. Díky většině v Parlamentu a možnosti vlády bez opozice tato strana má i premiérku Beatu Szydlovou. To, co se dnes děje v Polsku, je Adamem Michnikem , šéfredaktorem deníku Gazeta Wyborcza, i bývalým prezidentem Lechem Walesou, nazýváno „Tichým převratem“. Komentátoři tento děj nazývají Kobercovým náletem na pilíře liberální demokracie: premiérka svěsila vlajku EU, parlament během jedné noci odvolal šéfy všech 4 tajných služeb a jmenoval nové, zrušil mandáty pěti ústavních soudců a prezident Duda okamžitě jmenoval nové.

Stalo se něco, co by demokracie neměla připustit. V Polsku přestala fungovat dělba moci. Není vše ztraceno, spousta Poláků se naštvala a začíná demonstrovat, ovšem stejná spousta podporuje Kaczyńského. Jak to dopadne? A co EU?

U nás úplně zvlčil prezident Zeman. Obklopuje se lidmi, vedle kterých by se mnohý z nás ani nepostavil. V Číně se chce učit lidským právům, obdivuje Putina, Romům vzkazuje, že budou slušně bydlet, až přestanou pálit parkety v bytech a že jejich dětem je dobře v segregovaných školách.

Není žádným tajemstvím, že vláda těmto praktikám pana prezidenta dosti úspěšně čelí a drží si svoji pozici. Díky za to premiéru Sobotkovi a z ministrů snad nejvíce i ministru spravedlnosti Pelikánovi, ministru pro lidská práva a legislativu Jiřímu Dienstbierovi a kupodivu i díky ministru zahraničí Zaorálkovi. Všechny demokratické instituce plní řádně svoji funkci včetně Ústavního soudu, nezávislé soudní moci i tajných služeb, které odmítly již dvěma milcům prezidenta dokonce udělit bezpečnostní prověrku. Naše Sněmovna má dosti silnou a demokratickou opozici. Nemusíme ji jen kritizovat.

Dá se říci, že demokracie u nás funguje přes nezodpovědnou a populistickou politiku prezidenta. Chvála Bohu za tyto dary. Jsme nedílnou součástí EU a sdílíme s ní všechny ideály a postoje.

Tyto dva příklady, na které jsem si dovolil upozornit, ukazují, že není vše jasné a potvrzené do skončení časů. O demokracii a svobodu je třeba bojovat. Je třeba ukazovat a analyzovat co se děje ve společnosti a co v politice a jaké to může mít souvislosti. Dnes už by možná polovina těch, kteří Zemana volili, znovu ho volit nešla. Ale co ta druhá polovina? Vidí nebo nevidí nebezpečí, které nám pan prezident tak neomaleně předestírá bez náznaku jakékoliv pokory a slušnosti, nebo vidět nechce? To je ten problém, se kterým bychom se měli poctivě občansky vypořádat. Abychom se znovu nedostali do situace před světovou válkou.

Nevidíte tam podobnost s dnešním Polskem? Hitler se přece dostal k moci demokratickou cestou a když mu většina na to skočila, už dál se řídil jen svými diktátorskými a osobními ambicemi. Hnědí fašisté se v krátké době stali dokonalými nacisty.

Souvislosti jsou zřejmé a rozhodně není nošením dříví připomínat to, co umožnilo nacistům cestu k moci. Co vedlo k obrovským hrůzám a co ukázalo na zdroje těchto hrůz. Nechat volný průběh názorům těch, kteří dnes koketují s podobnými názory nebo i s těmi, kteří je podporují, není možné. Mnozí na to zapomněli v okamžiku, kdy se objevila potíž s narůstající migrací z jiných zemí, kterou je nutno řešit racionálně i lidsky, jak nám to ukládají křesťanské principy, na nichž je kulturní Evropa založena. Jejich popíráním je sám tento princip ohrožen.

Je mi skoro smutno, že na závěr letošního roku jsem si vybral toto téma. Nejde totiž o nic jiného než o boj, ve kterém se rozhoduje, kam naše země bude směřovat. To bychom si všichni, kterým to není lhostejné, měli setsakramentsky rozmyslet.

Jsem však naplněn i optimismem, když vidím, že spoustě lidí tyto souvislosti neunikají a když je zle, postaví se na zadní.

A to je i moje letošní memento pro příští rok: „Postavte se na zadní proti těm, kdo ohrožují naší bezpečnost, demokracii a svobodu!“