Rád bych vyjádřil své mínění o romských obětech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu jako přímý potomek rodiny, jejichž mnoho členů skončilo v Osvětimi nebo prošlo Hodonínkem, což je zkratka, kterou používají moravští Romové pro označení sběrného koncentračního tábora určeného výhradně pro Romy z Moravy.

Nerozlišuji nijak Hodonínek ani Lety, oba tábory mají své smutné místo v historii nejen Romů českých a moravských, taky by měli tuto pietu vnímat Romové slovenští svým původem, teď už je to součást i jejich historie. Mělo by být známo, že dnes na území České republiky žije původně českých a moravských Romů jen nepatrný zbytek, většina Romů , které u nás potkáváme, jsou svým původem Romové slovenští, kteří Osvětimí, Lety ani Hodonínkem neprošli. Na Slovensku si během války ovšem užili jiných a podobných hrůz dosti.

Zmíněná místa nejsou jen pietou Romů, jak je často slyšet, jsou společnou pietou občanů bývalého Československa nebo České republiky, a součástí obrovského a všeobecného boje za osvobození , proti nacismu, zvůli a rasismu. V tomto smyslu není ani oběť Romů marnou.

Velkovýkrmna vepřů v Letech, stejně jako rekreační středisko v Hodonínku dehonestují tato pietní místa a musí zmizet – o tom není žádná diskuse, má-li se česká a slovenská společnost vypořádat se svou minulostí a vztahem vůči svým Romům, a nemá-li být reflexe minulosti do současnosti jen pouhým pokryteckým gestem.

Argumenty o nevhodnosti tohoto úsilí v době hospodářské krize, nebo kontraproduktivnosti a tím i vyvolání případné nenávisti vůči Romům, nejsou na místě. Připadají mi trapné v souvislosti s nesmyslným vyhazování peněz, a doslova dojením státu pod nátlakem nejrůznějších lobby. Je ovšem dobré tyto argumenty vnímat, zabývat se jimi, a hledat přijatelná řešení. Ta existují: velkovýkrmna se může vybudovat jinde, aby lidé nepřišli o práci a dodavatelé o kšefty. Profesionální a seriozní ekonomický rozbor nákladů nevidím. Při tom je naprosto nutný, aby vláda opět nebyla nucena podléhat nátlaku lidí, kteří budou využívat situace.

V tomto smyslu nemají zástupcové jihočeských Romů v čele s panem Šarközym a Tancošem
právo souhlasit s tím, že velkovýkrmnu není nutno odstranit. To právo nezískali, protože jejich předci zde netrpěli.

Muzeum romské kultury v Brně s kanceláří prezidenta Havla a Úřadem vlády se postaralo o vybudování památníků v Letech i Hodonínku, včetně uspořádání mezinárodní konference k těmto věcem, a to už v létech 1992 až 95. Tehdy jsem zájem jihočeských Romů nezaznamenal. Jejich snahu po vybudování přístupové cesty k památníku však považuji za legitimní i účast na její realizaci, pokud uspějí ve výběrovém řízení. Historické reminiscence však nechť ponechají stranou.

Slušelo by se tedy, aby lidé a instituce, které tu sehrávají a sehráli roli uchování paměti obětí hodné kultivované společnosti, byli k jednáním, podobným tomu, které proběhlo u jihočeské hejtmana, přizváni. Panu hejtmanovi tahle samozřejmost zřejmě unikla, neměla uniknout jihočeským Romům.

Probíhá tu také dosti nesmiřitelná kritika ministra Michala Kocába. Chci se ho zastat jako člověk, který byl přítomen osobně několika debatám, v nichž se hledala nejschůdnější cesta, jak za dané situace uchovat důstojnou paměť romským obětem. Pan ministr dostává patřičné informace od skutečných odborníků a jeho rozhodnutí tomu odpovídají. Ostatně, není jeho jediným úkolem důstojná pieta, i ta je součástí daleko širšího pole integrace Romů do společnosti a solidní účasti společnosti na ni. To je to, oč tu běží, jinak bychom ani s pietou neměli potíže.