Rekomandace fenoménu

10. 01. 2012 | 10:36
Přečteno 3086 krát
Česká literatura ztratila jednoho z posledních velkých spisovatelů, kteří nás spojovali s báječnými šedesátými lety minulého století

Já jsem se snad jako spisovatel narodil… V devíti jsem málem zemřel na zápal plic a podle tehdejších lékařských představ jsem se stal neschopným tělocviku. To mě vyřadilo z nejoblíbenějších činností dětí a mladých teenagerů s tím výsledkem, že jsem si nedostatek zařazenosti začal nahrazovat denním sněním a nakonec jsem ty sny dával na papír. Tedy přesně dle Freuda.

To jsou věty Josefa Škvoreckého (27. 9. 1924 – 3. 1. 2012), které mi sdělil na přelomu let 1992 a 1993, kdy jsme spolu pracovali na knize Opustíš-li mne, nezahyneš. Sám o sobě tvrdil, že byl patrně kvůli tomu nejplodnějším autorem načatých, avšak nikdy nedopsaných románů své generace. Podle něj byly dvojího druhu: v jednom se mladý muž z Kostelce (předlohou mu byl rodný Náchod) stane v Americe slavným gangsterem, v druhém slavným saxofonistou. V obou případech udělá kariéru velmi rychle, aby dívku, již se pokoušel v Kostelci urvat, zastihl ještě v květu mládí. V obou případech se mu erotický záměr zdaří.

Červivé ovoce

I Josefu Škvoreckému se jeho sen splnil, i když jen částečně: stal se nejprve svým prvním románem slavným v Československu a později i v Kanadě, kde to ale nešlo tak rychle. Nejprve očaroval své zahraniční čtenáře svými džezovými povídkami a teprve později byly úspěšné i jeho romány, které se pak překládaly i do jiných jazyků. Za Inženýra lidských duší dostal cenu generálního guvernéra Kanady a později se stal za literaturu i nositelem nejvyššího kanadského vyznamenání: byl členem Řádu Kanady.

Do Náchoda se tedy vrátil – sice o něco později – jako slavný a uznávaný spisovatel, po němž se dnes jmenuje gymnázium a literární akademie. Jen jeho láska, ve Zbabělcích ji přejmenoval na Irenu, na Dannyho Smiřického alias Josefa Škvoreckého pozapomněla, takže on odjel do Kanady se svou ženou, rovněž spisovatelkou, Zdenou Salivarovou.

Před Zbabělci ale už vyprodukoval Tajemnou jeskyni, kterou sepsal v devíti letech, tedy v roce 1933, a již mu ilustroval otec, a básnickou sbírku Nezoufejte, která je z roku 1946.

Zbabělce psal Josef Škvorecký v letech 1948 a 1949. V této knize, jak jsem již zmínil, se poprvé objevil jeho hrdina Danny (s kterým se dále setkáváme v knihách Konec nylonového věku, Tankový prapor, Prima sezona, Mirákl a Příběh inženýra lidských duší).

Děj Zbabělců se odehrává v malém městě Kostelci ve dnech 4. až 11. května 1945, tedy na samém sklonku druhé světové války. Její hrdina má ale jiné problémy: je zamilovaný do Ireny, která však miluje horolezce Zdeňka. Ironický odstup, zapříčiněný pubertální hierarchií hodnot, v níž na nejvyšší příčce stojí děvčata, jazz a humor, tak autorovi umožnil reálnější a mnohovrstevnatější pohled na revoluční události, které byly v české literatuře ideologií zcela zkreslené.

Škvoreckého hravý pohled a hlavně živý jazyk byly pro tehdejší vládnoucí nenormalitu zcela nepřijatelné, a proto román vyšel až před Vánoci v roce 1958, a stejně způsobil skandál a byl ostře odsouzen. Rudé právo otisklo kritiku národního umělce Josefa Rybáka s názvem Červivé ovoce. Josef Škvorecký se stal na čas oficiálním psancem (musel opustit redakci Světové literatury a později směl nastoupit do Odeonu) stejně jako Jiří Lederer, který na román napsal pochvalnou kritiku do Večerní Prahy. Pro mladé lidi byl naopak hrdinou, a tím pro mou generaci zůstal dodneška. Škvorecký a další jeho generační literární souputníci jako Lustig, Kundera, Vaculík a o něco mladší Havel či naopak o něco starší Hrabal české literatuře vrátili život a vyrvali ji ze spárů zpupné ideologie, která pracuje jen s mrtvými floskulemi.

Na povrchu o ničem

Josef Škvorecký měl dar vypravěče a cit pro jazyk a jeho nejrůznější valéry a slangy (vzpomeňme jen na jazyk pásků z padesátých let v jeho povídkové knize Hořkej svět a na jazyk Blběnky, který je plný počeštěných anglicismů) a jako takový patří k nejsilnějšímu proudu české narativní prózy. Nikdy úmyslně nefilozofoval, a pokud se v jeho textu objeví věty s hlubší vypovídací hodnotou, plynou z něj jaksi mimochodem, jako třeba věta v Inženýru lidských duší: „Dokud se naše zkušenost pohybuje v oblasti teorie, chováme se paradoxně jako zvířata. Teprve když si čichneme ke krvi, udělá se nám špatně jako lidem.“ Jde o přesnou ilustraci totalitní společnosti, v níž se pravda z řeči stěhuje do těla, které jen němě vzdoruje.

Svět kolem sebe vnímal Josef Škvorecký jako nekonečný sled příběhů. Pokud se mu zdály nudné, vylepšoval je, čímž někdy zlobil svou ženu Zdenku Salivarovou, která s ním řadu událostí zažila, ale když je později vyprávěl, nikdy nevěděla, jak skončí.

Před dvaceti lety mi Josef Škvorecký prozradil, v čem spočívá jeho úspěch: „Ještě v pětačtyřicátém, hned po válce, se mi dostalo dvou zjevení. Získal jsem anglický originál Hemingwayova Sbohem, armádo! a seznámil jsem se s dívkou jménem Maggie, jež prodávala v Bílé labuti. Z Hemingwaye jsem zjistil, že nejlepší dialog je o ničem, to jest na povrchu o ničem – víceméně takové plácání, které když je uděláno dobře, zaznívá alikvótními tóny.
Od Maggie jsem zjistil, že lidi mluvěj jinak, než se píše v knihách. Samozřejmě jsem objevil Ameriku. Jenže co jiného vlastně objevují mladé generace než samé Ameriky?“

Zřejmě tehdy se narodil skutečný spisovatel Josef Škvorecký: dříve byl jen sepisovatel, který svůj první román Zbabělci psal do školních sešitů a pro vydání ho musel spolu s redaktorkou upravit (viz kritické vydání editora Michaela Špirita), aby kniha měla větší účinek – i postava Dannyho je v konečné verzi méně pubertální. Na základě zkušenosti s jazykem napsal Škvorecký Věk nylonu: bravurní jazykovou hříčku. Jeho knihy byly od šedesátých let, kdy zase byl vzat na milost, hned vyprodány (každý čtvrtek, kdy se tehdy distribuovaly novinky, se na něj stály fronty, jako na Hrabala a třeba Kunderu). A když byla někde s ním oznámena beseda, bylo tam zaručeně plno a vydržel s námi diskutovat dlouho do pozdního večera. Do dnešního dne má své skalní obdivovatele a jeho bibliografie čítá 55 titulů. Z těch napsaných v exilu připomeňme alespoň ty nejslavnější – Mirákl z roku 1972 a Příběh inženýra lidských duší z roku 1977.

Pravá věc v pravou chvíli

Jenže Josef Škvorecký nebyl v exilu jen spisovatelem, univerzitním učitelem a kritikem (recenze psal pro Hlas Ameriky), ale i nakladatelem. Se svou ženou v Kanadě v roce 1971 založil nakladatelství 68 Publishers, kde vydávali autory, kteří nemohli doma vycházet. Milan Kundera v roce 1989 o Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckém napsal: „Do jejich minuskulního nakladatelství, které se skládá ze dvou či tří místností, se přestěhovala celá současná literatura, ta psaná doma, stejně jako ta psaná venku. A protože ti dva lidé, kteří udělali pravou věc v pravou chvíli, jsou zároveň vynikajícími romanopisci, jejich nakladatelství má mravní a estetickou autoritu, jakou nevím, kdy jaké české nakladatelství mělo.“

Přitom nešlo o marginální podnik. Náklady knih vydávaných v exilu v době největšího zájmu koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let minulého století odpovídaly současným nákladům knih vydávaných v Česku: Prvotiny měly prodaný náklad kolem 2000 exemplářů, povedené knihy známých autorů kolem pěti tisíc a Tankového praporu Josefa Škvoreckého (který napsal v roce 1955 a jehož ukázka v časopisu Plamen vzbudila podobný skandál jako Zbabělci) se prodalo přes deset tisíc výtisků. „Je to epos Draka pomsty o tisíci hlavách, z nichž každá je jednou ze všech mastí mazaná, s jediným společným cílem: zahubit strašidlo armádního nesmyslu, zamotat mu hlavu do rubáše politického školení,“ napsal o knize Jiří Voskovec.

Nakladatelství 68 Publishers vydalo za dvacet let 224 titulů.

V Josefu Škvoreckém jsme ztratili jednoho z posledních velkých spisovatelů, kteří nás spojovali s báječnými šedesátými lety minulého století, nebo jak píší mladší kolegové: odcházejí pánové z učebnic.

Psáno pro týdeník Euro

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

jams napsal(a):

Karel Hvížďala asi nečetl Konec nylonového věku. Jinak by věděl, že se tam Danny Smiřický neobjevuje. ;) (Je tam čerstvě dostudovaný amerikanofil Monty Bartoš, který se děsí, že půjde učit na nějakou venkovskou školu daleko od světel pražských boulevardů.)
10. 01. 2012 | 11:46

Nehvížďal napsal(a):

V josefu Škvoreckém jsme ztratili někoho kdo se živil kálením na český národ, ale protože tam přihodil že z čecháčků byli blbí jenom velitelé socialistické armády a funkcionáři socialistického státu, je dnes za hrdinu,
Viděl jsem opět tankový prapor- ubohé. Ostatní díla nejsou o moc lepší
A Hvížďala se opět přiživuje na mrtvole aby se zapomnělo na jeho angažmá jako agent Drozd, jako svazácký novinář a privatizátor Junge Fronte. Národ mu jeho zásluhy doufám nikdy nezapomene
10. 01. 2012 | 11:48

Josef K. napsal(a):

Nehvížďal. Jste typickou ukázkou normalizačního úpadku české společnosti. Pokud byste byl starší čekala by Vás v roce 70 náramná kariéra. Možná jste ji udělal i dnes, rozdíl mezi normalizačními lumpenproletářskými elitami a těmi dnešními totiž najít nejde.
10. 01. 2012 | 11:54

ali napsal(a):

Nehvížďal
tolik hnusu a nenávisti odporuje logice..z vás to teče jak černej thér..až je mi vás líto..
10. 01. 2012 | 12:19

Ivanka napsal(a):

Zastanu se nehvížďala - stydím se když tento národ nemá jiné hrdiny než vrahy Mašíny, kulturní idol Magor a Plastic People, největší junamista Havel se svým humanitárním bombardováním, a propagací války v Iráku, Afghanistanu a Lybii /m za kterou už se dnes stydí i USA/.. A Škvorecký také není vrchol české kultury, to se nezlobte
10. 01. 2012 | 12:35

shame napsal(a):

"Stud je velmi složitý jev, který se zatím nepodařilo definovat. Preventivní, varující "stud před něčím" je ostych, následný "stud za něco" je hanba. V něčem se stud podobá (subjektivní) vině, ostudě, trapnosti a trémě, s nimiž se někdy v běžné řeči zaměňuje. Bližší rozbor však ukáže, že se od nich také významně liší.

Zatímco vina je lítost a přijetí odpovědnosti za nějaké jednání (nebo nečinnost), předmětem studu je vlastní osoba sama. Člověk cítí vinu za něco, co udělal, ale stydí se za to, jaký je. Zatímco míra viny se měří velikostí poškození druhých, stud indikuje míru „poškození“ sebe sama. Na rozdíl od viny a hanby, které se vztahují k minulému jednání, stud je také preventivní: člověk se stydí něco udělat, a tudíž to neudělá („to bych se musel stydět“). Na rozdíl od ostudy, trapnosti a ztrapnění, jež předpokládá svědky a společnost, stydět se člověk může i za věci, které nikdo neviděl a o nichž nikdo neví. Může se stydět dávat najevo své dobré stránky, může se stydět veřejně vystupovat (tréma) nebo příliš vynikat (například ve škole). Proto se stud někdy omezuje („nestyď se!“), jindy naopak povzbuzuje nebo probouzí („styďte se!“).

Takřka všechen stud je produktem vnějšího utváření jedince. Jediný skutečně přirozený stud je napříč kulturami sledovaný stud těhotných žen (zahalování těla, přirozený "ústup z popředí", kladení zvláště vysokého důrazu na intimitu)"
Zdroj: wikipedia

Nemáte to jednoduché, Ivanko ;-)
10. 01. 2012 | 13:27

Ivanka napsal(a):

Jednoduché to nemám. Musím žít v zemi kde budu jen čekat až náměstí se bude jmenovat po škvoreckém, Hvížďalovi, Magorovi, Mašínovi nebo Havlovi - ale jinak nebudu mít důchod a zdravotní zabezpečení, na tom náměstí bude brzy gheto kde se bude přepadat a vraždit i v pravé poledne dluhy které jsem neudělala ponesou a do smrti nesplatí ani moje děti, a k tomu mohu svobodně jásat že pravda a láska zvítězí
10. 01. 2012 | 14:10

J. napsal(a):

Ztratili jsme Pana Spisovatele.
Po odchodu příliš vlažného a kýčovitého dramatika
a při přísunu bezbarvých příspěvků podprůměrného Hvížďaly,
mám opravdu dojem, že mi končí další životní kapitola.
Bylo nechutné, když byl Škvorecký spojován s jinými emigranty, chartisty, "bojovníky proto komunismu", kteří - pokud se o nich media vůbec zmiňovala - tak pouze tyli z velikosti duchovního otce Danny Smiřického.
10. 01. 2012 | 17:26

ujo napsal(a):

pane Hvížďalo,
proč se vlastně JŠ po r. 89 nevrátil?
10. 01. 2012 | 18:09

Josef K. napsal(a):

Ivanka. Mohla byste , prosím, napsat, co je vrcholem české poválečné literatury? Zjevně jste mladší dáma, nepříliš znalá své historie.Děkuji-
10. 01. 2012 | 18:30

Jonáš napsal(a):

ujo napsal(a):
pane Hvížďalo,
proč se vlastně JŠ po r. 89 nevrátil?

Patrně proto, aby nemusel žít s různými nehvížďaly, J. a dalšími.
10. 01. 2012 | 18:44

Slídič napsal(a):

To bylo dobrýýýýý.
10. 01. 2012 | 20:26

Arnie napsal(a):

Ivanko,
"...MUSÍM žít v zemi, kde náměstí se bude jmenovat po Havlovi ...a v poledne se tam bude vraždit a přepadat..." a další blablabla...
Dovoluji si ještě poznamenat variantu žádosti o asyl v Severní Koreji, v této hrozné zemi vás přece nikdo násilím nedrží!
10. 01. 2012 | 22:31

Zdeněk Wachfaitl Praha napsal(a):

Škvoreckého překlad Chandlera, Dáma v jezeře, 1965...;

projel jsem dnes Vinohrady, takový šedý, ničím nevýrazný den. Padla již dávno tma, u Flory se protáhnu kolem antikvy, jsou tam knihy v bednách venku. Kdysi taková sorta stála korunu někdy dvě nebo také nic. Dnes jsou ceny o něco vyšší, ale stále se to dá přežít, protože z beden před krámem na ulici se dají občas vylovit "perly". Knihy z šedesátých let nepřelíznuté pražským jarem a jeho srpnovým koncem bych tak viděl. Lákají mne Goethem. Hm, moc objemné, nic pro mé lehké zavazadlo. Zajedu rukou mezi knihy - vidím Chandlera, beru to ven. Překlad Škvorecký, tiskárna Legerova ulice. Úplná nostalgie, 50 korun.
Rozhrábnu knihu, kapitola 14, pár řádků, sled obrazů, myšlenek. Vražda, smrt, vyšetřování, útlumová asociace.

... "Zdálo se mi, že jsem v zelených hlubinách ledové vody s mrtvolou pod paží. Mrtvola měla dlouhé blond vlasy, které se mi pořád vlnily před očima...... mrtvola se ve vodě převalovala a dlouhé vlasy jí vířily ve spirále." ....

První úlovek. Na křižovatce hlučí tramvaje, smrdí auta na semaforech s červenou, spěch lidí. Sleduju dále bez rozpaků hřbety knih, nenuceně jen tak. Kapsa drobných na to klidně padne. Je tam Lermonotov. Vydání 1949, překlad Petr Křička. Kniha s rodinným věnováním, nahlížím a listuji, pročítám rychle útržky veršů než se obrátí další list.
...
Azurná peřej pod ním klouže,
plá nad ním zlatý slunce svit.
Člun vzpurný si však žádá bouře,
jak v bouři jen by našel klid.
...
Zajatý rytíř, Mořská Carevna... beru s Chandlerem.
Bedna s knihami není jen jedna, je jich víc, postupuji. Něco nevnímám, jiné knihy prosí alespoň o pohled, prohlížím nejasnosti. Malá drobná knížka, edice Malá řada, Život kolem nás. Dušan Hamšík, 1967. Genius průměrnosti, nic mi to neříká. Ale asi.. otvírám - vidím černobílé foto, muž v uniformě a psem, pohledná žena - Eva Braun. Ano, vlastně jsem to čekal. Prolétnu tiráž, sem tam text. Vypadá to čitelně, vysvětlující kniha, cena lidová, v bedně na ulici. Za mnou zvoní tramvaj mířící k olšanským hřbitovům, kde je i Commomwealth Wargraves, Hamšík za 30 korun jde ke mně.
Knih by bylo dost, ale brát celý antikvariát se snad nemůže vyplatit ani mně. A na grafiky mi stejně nezbyl čas, jako minule. Snad příště, vklouznu ke kase, úsměv pokladní a kráčím. Mozaika chodníků, Pizzeria Dalí, příjemné místo,přecházím k Orionce a právě přijela šestnáctka. Nesu pár knih v malém plášti slov. Škvorecký jede se mnou v knize, kde Chandler z prvků reality sám skládal melancholická dramata.
***

V Hamšíkově knize je jako motto použit Brechtův text ze Života Galileiho - Dráhy nebeských těles se staly přehlednější, ale dráhy, kterými se dávají vládci nad národy, jsou stále ještě nevyzpytatelné.
*
10. 01. 2012 | 22:51

Anastazie Králová napsal(a):

Připadám si divně,
já,která tu už jsem spíše za kverulanta,se musím vyslovit z lkásky k panu spisovbateli Škvoreckému /pro mne z 2.poloviny 20.století existují jen 2 hodnotní čeští spisovatelé:právě pan Škorecký a milan Kundera.
Za hluboce psychologické považuji u obou autorů jejich umění povídkové /Hořkej svět,Směšné lásky /.V tomto směru se myslím p.Škvorecký zdárně přiblížil Hemingwayovi/vi bonmot-Napsal jsem ti dlouhý dopis,protože jsem neměl čas napsat ti krátký /
Ptro sebe jsem si dělala pořadí autorů a vyhrál to p.Škvorecký, protože Milan Kundera lidem zásadně bere důstojnost,kdežto p.Škvorecký s nimi soucítí /někde jsem četla analýzu-téma výsměchu a zrady v díle Milana kundery v souvislosti s jeho životem-ale to sem teď nepatří /
Vlastně ani nevím,zda byl po listopadu nějak čaSTO VYDÁVÁN šKVORECKÉHO mIRAKL /zřejmě ne-o to neměli bývalé komunistické špičky a posléze zasloužilí disidenti zájem /
Našla jsem zde svůj postoj k r.68-volně "Když už začínalo být v této zemi k žití,zastesklo se vám po mlaDISTVÉM IDEALISMU LET 50-let a vedlo to k okupaci,nucenému odchodu a především kompletní devastaci humanitních oborů .
Unikla jsem z toho k vědám přírodovědným /i s myšlenkou možné emigrace /.
A tak vám přeji sladký spánek,p.Škvborecký-zůstanete hluboko v srdcích naší generace /mé děti čtou spíše Tolkiena a při vzpomínkách se ptaly?Co to byla výjezdní doložka? A jaký devizový příslib?
Mimochodem-nejsou ani zatíženy čřesko-německými vztahy,spíše je jitří muslimové /vzhledm k tomu,že jde o dívky /
A pěkné jazzové s´olo při Vašem vstupu do nebeských bran.
P.S.Za překlepy se omlouvám,ještě jsem nesnídala...
11. 01. 2012 | 09:08

Anastazie Králová napsal(a):

Ad Josef K.
Jak chcete dokázat,že vaše premisa je správná amoje ne?Pokusy se ověřují věci hlavně ve vědách přírodovědných /i tam někdy dojde kekorigacím,a občas-hlavně farmaceuticky-i k vysloveným podvodům.
otázkou PRAVDY SE VELMI ZABÝVAL k.čAPEKV aPOKRYFECH /OD kRISTA,PŘES PILATA AZ K dIOKLECIANOVI/
vI pILÁTŮV VEČER-KDYŽ NĚKDO VYTVŘÍ NOVOU PRAVDU,PROČ BY MĚL,ZAKAZOVAT TY OSTATNÍ?-jEHO OPONENT-pRAVDA JE JENJEDNA-JE TO JAKO ROZKAZ /.ATD
jÁ JSEM SPÍŠE PŘÍZNIVCE TOLERANCE-KTERÁ MIMOCHODEM STÁLA ZA úSPěCHEM říšE ŘÍMSKÉ /myslímtolerance vevěcech nároženských,filosofických apod.
Na iodealistické fanatiky dojde většinou v dobách největšíchkrizí /a to je pak maso ú.Musím přiznat,že většinou si to vládnoucí třída zasloužila /myslím anglickou,francouzskou, atd revoluce až po ty islámské /možná,že rozklad bývalého 3.světaby nebyl tak dramatický,kdyby po 2.světové válce nepřevzali moc USA /to Francouzi a Italové seučilivládnout těmto zemím několik staletí,
jejich úřednícitamžili a znali domorodé jazyky a zvyky
OPRAVA !!!!!Samozeřjmě Angličané-Italové vpodstatě koloniální panství neměli /
11. 01. 2012 | 10:14

Veěkrna napsal(a):

Josef K 18,30 - prostě moc dobrých a významných spisovatelů po Hrabalovi nemáme, Rozhodně ne Havel a Škvorecký .Třeba Vievegh jen líbivé , modní a poplatné době. Líbily se mi některé scénaře Křižana, i když také antikomunistické a další generace už nebude chápat o čem je řeč.Ale Musíme zabít Sekala je nadčasové. Prostě dobré autory nemáme - lepší to uznat než trapně vyzdvihovat bezvýznamné
11. 01. 2012 | 14:26

Karhan napsal(a):

Doplněk Veškrnovi - ano pravda, o to smutnější jak naši umělci po listopadu brečeli že za komunistů nesměli a museli psát do šuplíků. Moc toho zatím nevytáhli, asi ten problém nebyl v komunistech
11. 01. 2012 | 14:29

Zdeněk Wachfaitl Praha napsal(a):

Ničím nevýrazný den - II.

Tramvaj se pohnula, světla se v křižovatce Orionky se slila s chladem betonu nové architektury, Nová Orionka, architektonická hrůza, neumím si představit v tom vůbec bydlet. Oč příjemnější a přirozenější je usedlost či statek na vsi - čerstvý vzduch, příroda v české krajině, s poli, lesy, loukami. Potok a remízky tam patří stejně jako lesní prameny. Vyběhnout ráno jen tak z domu do lesa, nebo do polí a sledovat ráno, třeba v noční košili, sledovat slunce nebo vzít na milost i déšť, to všechno je pochopení cesty jak přijmout energii do dalšího dne.
A v betonové džungli - Faradayově kleci prošpikované bezdrátovými sítěmi a dalším elektronickým smogem... ach, ne děkuji.

Znechuceně se otáčím, šestnáctka kodrcá kolem Vinohradského
pivovaru, další hrůza, pivovar vinohradských měšťanů. Pivovar královského města s vinicemi a dalším vším, co k řádnému městu patřilo včetně výstavného divadla. Dnes vykradené pozlátko, stejně jako pravý hřib v letní parnu, pokud ještě udrží formu, ale je vyžraný od červů se vším všudy. Hřib je mrtvý, Vinohradský pivovar je také mrtvý. Podivná senzace, luxusní byty s pocitem zbytečné nostalgie, nadutý název, prázdno o ničem.

Tramvaj se dále smýká po kolejích, vinohradské činžáky stojí stále čestnou řadu stejně jako při parádním funuse.
Brzdí, Ministerstvo zdravotnictví, bývalé, "... a já budu na ministerstvu, Štěpánku".... ozývá se ke mně z reproduktoru, slyším Vendulku utěšitelku. Korunní ulice, probírám v hlavě tuto zásadní filmovou zápletku z kultovního filmu o mé generaci. Promíchám do sebe, jako šejkr poskytující gin-fizz, ve skle promítám svou utěšitelku, vlastně jsme tomu říkali úplně jinak. Smysl byl stejný, ale mnohem důslednější. Svému bližnímu v duši vždy ku pomoci a stále na blízku ....

Akáty v ulici jsou již přerostlé, vytahují se do druhých, třetích pater, mají stejně mizerné podmínky jako lidé obývající zmíněné betonové skelety. Není již ten příjemný rozložený opar nad městem, který kdysi zaléval tuto čtvrť od jara do podzimu. Těžko zde najít Vinohradskou kavárnu.

Šestnáctka míří do další stanice, zahlédl jsem Vinohradskou vodárnu. Jaký je dnes koloběh vody na Vinohradech, kam asi nejníže vody putují. Prameny, studánky, potůčky, mechová jezírka? Dnes na vodu dohlížejí vodoměry a kamery, parta kopáčů je kdykoliv připravena zastavit a zneškodnit gejzír čisté vody, která by vyrazil pod dlažbou nespoutaně a nekontrolovatelně.
Náhody se dnes na Vinohradech netrpí, vše má řád, a příroda je daleko. Oranžová světla pouličních lamp běží jako hadi v kolejnicích. Je večer, tramvaj projíždí Korunní ulicí.
***
12. 01. 2012 | 20:54

Zdeněk Wachfaitl Praha napsal(a):

Ničím nevýrazný den III.

pokračuje na mém blogu.
**
13. 01. 2012 | 17:16

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy