Tak se hovoří o politice v Německu od té doby, co se podařilo jednomu členu politické strany Piráti prosadit ideu přímo ze svého laptopu přes parlament až do Spolkové rady. Otázka, kterou si tam politologové v této souvislosti kladou, proto zní: Mohou piráti propojit přímou a zastupitelskou demokracii?

Když to, co vymyslel čtyřiatřicetiletý Jan Hemme, schvaloval německý parlament, tedy bundestag, seděl autor v lavicích pro diváky. Noviny o něm napsali: Nemá mandát, ale má svůj úkol: rád by zpřísnil ochranu dat a přiměl Evropskou unii k tomu, aby změnila v této otázce svůj názor. Stručně řečeno, šlo o to, aby se direktiva, která musí být začleněna do národního práva, změnila jen v regulaci. Nejprve proto pan Hemme přes internet přesvědčil o svém záměru přátele, pak vedení pirátů a posléze zjistil, že jeho návrh podporuje část poslanců z obou nejsilnějších stran: sociálních demokratů i křesťanských demokratů, i když kvůli nim musel svůj původní návrh postupně čtrnáctkrát přepracovat. A jak známo 22.března jeho návrh prošel lehce německým parlamentem.

Otázka, na kterou dnes politologové hledají odpověď, ale zní: Jak mohou praktiky pana Hemmeho ovlivnit politický provoz v celé zemi? Brzy se ukáže, jestli tato praxe dokáže změnit politiku na zemské úrovni v Kielu a Düsseldorfu a příští rok dokonce na celostátní úrovni. Do politiky totiž vstupuje generace, která se socializovala, tedy začlenila do společnosti, pomocí internetu a nyní přenáší své digitální návyky do politiky: legislativa pro tyto lidi neznamená nic víc než novou počítačovou hru a díky svým zvyklostem se pokouší ovládat politiku na dálku jako děti autíčka na vysílačku.

Jestliže u jiných politických stran většinou politické ideje místních organizací nepřekročí jejich práh a naopak základní linii určuje spolkové vedení strany, u pirátů to funguje přesně opačně. Když je potřeba je mobilizovaná členská základna pomocí internetu během několika hodin a vše je odsouhlaseno zmáčknutím jednoho tlačítka na klávesnici počítače. Co členská základna odsouhlasí, protože to považuje za dobré, musí poslanci akceptovat. A to je přesně ten moment, kdy do sebe naráží přímá a zastupitelská demokracie. Pokud se piráti dostanou do dalších zemských parlamentů, čeká je tvrdý boj o moc, protože sebevědomí členské základny bude se střetávat se svobodou poslaneckých mandátů.

Jan Hemme pochází ze staré sociálnědemokratické rodiny a kvůli tomu také navštívil i jednu schůzi mladých sociálních demokratů, když ale slyšel, jak se stále dohadují o obsazování stranických postů, znechuceně schůzi opustil. To ho přivedlo na podzim roku 2011 mezi piráty, kde je všechno možné organizovat přes počítače. To, co se piráti naučili při svých virtuálních hrách, přenášejí dnes do politiky: piráti a jejich předsednictvo se schází na virtuálních platformách a dokonce tak připravují i volební kampaně. Odborníci hovoří o tom, že cíl této praxe je, mít z politiky radost a zefektivnit spoluúčast.

Samozřejmě, že i tato praxe má svá úskalí: komunikace po internetu a volby jsou často anonymní, což se mnohým nelíbí a někdy se diskuse zúčastní třeba z početné členské základy jen sto lidí, což vzbuzuje rozpaky. Panu Hemmemu to ale zatím nevadí a je velmi spokojený s tím, co se mu podařilo. Je otázka, jestli takový úspěch je možné opakovat. Na to ale odpoví brzká budoucnost. Piráti sami se považují za liberály, pravice je považuje za levičáky, hlavně proto, že si vše stahují z internetu zdarma a že prosazují, například, aby městská doprava byla rovněž zdarma.

Psáno pro ČRo 6