Konec radaru - triumf sil míru a pokroku
Tak nám zabili radar ... Obamovští imperialisté ztratili odvahu po tom, co zaslechli zpěv a smích naší demokratické mládeže, apoplektických důchodců a brdských starostů.
Nemluvě o těch, jimž radar kdysi nevadil, ale jež vox populi poučil, že jeho výstavba je největší hrozbou světu a míru. 'Krásná' píseň Vlasty Parkanové pánům na Západě nutně zhořkla v ústech a musí jim teď znít jako Beethovenova Sedmá symfonie. Ano, ukázali jsme jasně a čitelně, že chceme být blíže našim slovanským bratrům a společně s nimi držet na uzdě militaristické a imperiální ambice vojensko-industriálního komplexu USA a jeho najatých poskoků ...
Ale i pro zaprodance Západu není tento vývoj zcela bez určitých pozitiv.
Demokratická mládež z Ne základnám! se teď po plánovaném triumfálním pochodu může rozpustit, což znamená, že už je opravdu, ale opravdu nikdy neuvidíme. Budeme moci chodit po Václaváku bez obav, že nám budou strkat do obličeje bomby a letáky, nebo že tam bude řečnit Vojta "Falmer" Filip.
Agenti CIA Vondra a Schwarzenberg mohou stále, spolu s moudrou vizionářkou Parkanovou, doufat, že se ten radar přece jen nějak postaví, aby snad nemuseli vracet mrzký peníz, který obdrželi od svých 'handlerů' v Pentagonu. Naděje umírá poslední.
Ale nabízí se i lepší - ryze naše - řešení. Šéf odboru něčeho někde na ministerstvu, nebo jiný úředník s invencí a iniciativou, může nyní radar prodat do Turkmenistánu, aniž by jej zdanil a pak si ještě zpětně nechat proplatit DPH. Posílat ho tam samozřejmě muset nebude, protože ještě nebyl a teď asi už vůbec nebude postaven. Až se začnou Turkmeni čílit a chtít vrátit peníze, svedeme to v arbitráži na Američany a jejich nekonzistentní a zbabělou zahraniční politiku. Slíbili, ale již tolikrát v minulosti nás nechali na holičkách. Takové spojence nám byl čert dlužen. Buďme nakonec rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Nemluvě o těch, jimž radar kdysi nevadil, ale jež vox populi poučil, že jeho výstavba je největší hrozbou světu a míru. 'Krásná' píseň Vlasty Parkanové pánům na Západě nutně zhořkla v ústech a musí jim teď znít jako Beethovenova Sedmá symfonie. Ano, ukázali jsme jasně a čitelně, že chceme být blíže našim slovanským bratrům a společně s nimi držet na uzdě militaristické a imperiální ambice vojensko-industriálního komplexu USA a jeho najatých poskoků ...
Ale i pro zaprodance Západu není tento vývoj zcela bez určitých pozitiv.
Demokratická mládež z Ne základnám! se teď po plánovaném triumfálním pochodu může rozpustit, což znamená, že už je opravdu, ale opravdu nikdy neuvidíme. Budeme moci chodit po Václaváku bez obav, že nám budou strkat do obličeje bomby a letáky, nebo že tam bude řečnit Vojta "Falmer" Filip.
Agenti CIA Vondra a Schwarzenberg mohou stále, spolu s moudrou vizionářkou Parkanovou, doufat, že se ten radar přece jen nějak postaví, aby snad nemuseli vracet mrzký peníz, který obdrželi od svých 'handlerů' v Pentagonu. Naděje umírá poslední.
Ale nabízí se i lepší - ryze naše - řešení. Šéf odboru něčeho někde na ministerstvu, nebo jiný úředník s invencí a iniciativou, může nyní radar prodat do Turkmenistánu, aniž by jej zdanil a pak si ještě zpětně nechat proplatit DPH. Posílat ho tam samozřejmě muset nebude, protože ještě nebyl a teď asi už vůbec nebude postaven. Až se začnou Turkmeni čílit a chtít vrátit peníze, svedeme to v arbitráži na Američany a jejich nekonzistentní a zbabělou zahraniční politiku. Slíbili, ale již tolikrát v minulosti nás nechali na holičkách. Takové spojence nám byl čert dlužen. Buďme nakonec rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.