1. Vlastníkovi pozemku neberme právo čestně usilovat o jeho zhodnocení.
2. O budoucnosti Vidoule rozhodnou ti, které si na podzim zvolíme.
Kdo je nespokojen s bodem jedna, nechť o to víc usiluje o budoucí spokojenost s bodem dva. To je demokracie, chraňme ji.

V Praze se zvedla kvůli Vidouli vlna nevole proti primátorovi Tomáši Hudečkovi. Prý porušil slib daný místním občanským sdružením, že nedopustí, aby se navržená změna územního plánu na zástavbu náhorní plošiny stolové hory Vidoule v Praze 5-Jinonicích dostala do procesu projednávání. Když ji 29. 5. 2014 pražské zastupitelstvo k dalšímu projednání propustilo, Hudeček byl okamžitě označen za přisluhovače betonové lobby.


Pohled z Vidoule k Barrandovu. Ne! Tisíckrát ne! Podobnou “akropoli” na Vidouli nechceme.

Zachoval se primátor jako zloduch? Pojďme si o věci udělat jasno.

Naštěstí vystavuje současné vedení města na svém webu podklady, strukturovaný videozáznam i stenografický přepis jednání zastupitelstva (námi sledovaný bod měl pořadové číslo 1/10). Nemusíte prosedět hodiny v sále, a přesto můžete získat docela přesnou představu o tom, co se tam vlastně dělo a stalo.

Vyčetla jsem toto:

1. Podnět k změně územního plánu v oblasti západní části náhorní plošiny Vidoule podala Rada MČ Prahy 5, zřejmě z popudu developera. Proč by to nezkusil, je to jeho byznys. Že mu šla tehdejší reprezentace Prahy 5 na ruku, je chyba, ale stalo se. Potom se sice v páté městské části změnilo vedení a nová rada se vůči zástavbě Vidoule vymezila striktně negativně, ale podnět již oficiálně podaný zůstal. Chyba na druhou.


Území Vidoule s vyznačením podnětu k změně územního plánu (označen č. 143). Plánek byl převzat z webu http://www.cibulky.info/

2. Z podkladů vyplývá, že dříve než se takový podnět dostane na pořad jednání zastupitelstva, vyjadřují se k němu dva poradní orgány: jednak Komise Rady hl. m. Prahy pro územní plán a jeho změny (KUP), které předsedá právě primátor Hudeček a která podnět zamítla, a jednak Výbor územního rozvoje Zastupitelstva hl. m. Prahy (VURM), který s projednáním podnětu na změnu územního plánu souhlasil.

3. Podnět č. 143, o němž mluvíme, je součástí balíku více než 200 dalších podnětů na změnu územního plánu, z nichž ty, které byly KUP i VURM projednány se záporným znaménkem, do dalšího procesu vpuštěny nebyly, naopak ovšem ty, které měly obě, nebo alespoň jedno znaménko kladné, ano.

4. Po dramatickém průběhu jednání zastupitelstva - bod 10/1 (čtěte v stenozáznamu od str. 30), na němž zazněla řada emotivních vystoupení občanstva, vyjadřujících se pochopitelně nejen k Vidouli, ale i k dalším podnětům, a to v kladném i záporném, dále po složitém vypořádání mnoha zastupitelských pozměňovacích návrhů (pro vyřazení podnětu č. 143 usilovali bezúspěšně zastupitelé Marta Semelová-KSČM a Rudolf Blažek-ODS) byl předložený materiál, obsahující několik stran seznamu podnětů doporučených a nedoporučených k dalšímu projednávání, většinou přítomných zastupitelů schválen.

5. Neznamená to nic více, ani méně, než další přibližně dvouleté jednání, v němž budou jednotlivé podněty podrobeny hlubšímu a důkladnějšímu posuzování.

A co dál?

Osobně si myslím, že občanská společnost usilující o stavební nedotknutelnost Vidoule (a k té se rovněž počítám), si musí lépe ohlídat na místní i městské úrovni všechny fáze jednání. Například i tu skutečnost, že stavět nové obytné soubory na území se statutem přírodního parku prostě nelze (!) a městská část by tedy o takové možnosti neměla ani licitovat. A taky si nevysvětlovat primátorova vstřícná slova jako absolutní sliby, protože on žádnou absolutní pravomoc nemá.


Zástavba z jihu se už k Vidouli přiblížila prakticky nadoraz.

Obhajoba nezastavěné Vidoule

Jistěže by bylo lepší, kdyby nezastavitelnost Vidoule žádný podnět k změně územního plánu již neohrožoval. Ale když už se stalo, berme to i tak, že všechno zlé je pro něco dobré: řádně projednaná a definitivně zamítnutá změna bude mít vyšší váhu a platnost, než změna podmínečně odsouvaná a stále v skrytu číhající na svoji chvíli.

Zároveň musíme umět vysvětlit, proč Vidouli, tu holou náhorní planinu s dalekými výhledy do krajiny, kde by se developerům tak dobře stavělo a ještě lépe postavené prodávalo, chceme nechat prázdnou. A dokonce nejen prázdnou, ale divokou a přirozenou. Proč jí za každou cenu chceme ponechat charakter skutečného kousku přírody. Kdo se bojí, aby mu bodláčí a trnoví nepoškrábalo pěstěná lýtka a zákeřná vlhkost v neposečené trávě nezmokřila značkové tenisky, nechť tam rozhodně nechodí. Ale přetvoření do podoby sportovišť či vyumělkovaného oddechového parku typu Ladronky by Vidouli vzalo její drsný půvab. Teď tam můžete procházet cestou necestou a shlížet na město pod vámi jak z povrchu malé planetky. Že se na ní v některých zákoutích místo Malého prince usídlili bezdomovci, není argumentem pro radikální zásah či změnu charakteru této lokality.

Vidoule je pendant nedalekých Dívčích hradů, zůstanou-li obě tyto náhorní roviny nezastavěné ve své přírodní podobě, bude to jedno z velkých bohatství Prahy, které stojí zato uchovat pro naše potomky a následovníky.