Před loňskými komunálními volbami se kdejaký hejhula vyjadřoval k problému podivného současného stavu Václavského náměstí. „Odstranit kriminalitu, redukovat hazard a vymístit prostituci,“ doporučovali ti mudrci jeden jako druhý. Jenomže zaměnili příčinu a následek.

Příčina, proč se z Václavského náměstí, dříve výkladní skříně Prahy a proslulého obchodně-zábavního veřejného prostoru republiky, stalo v posledních deseti, dvaceti letech nudné až odpudivé místo, nespočívá ve zvýšeném výskytu kriminality, prostituce a hazardu, ale přesně naopak. Protože se s Václavákem cosi stalo, tyto nežádoucí aktivity začal přitahovat jak magnet. Chceme-li ho vyléčit, musíme najít a léčit příčinu jeho úpadku. Pak možná zmizí, nebo se alespoň zmírní i její nežádoucí průvodní jevy a důsledky.

V následujících odstavcích se pokusím naznačit některé úvahy na téma „diagnóza Václavského náměstí“, kterými se v loňském roce zabýval tým odborníků z Klubu Za starou Prahu, aby je vzápětí vtělil do speciálního čísla časopisu Za starou Prahu.


Elektronicky je možné číst Věstník na webu. Papírový výtisk je možné zakoupit v knihkupectví Juditina věž.

Diagnózu postupného upadání a současného marasmu Václavského náměstí jsme formulovali těmito hlavními body:

1. Václavské náměstí ztratilo význam celoměstsky důležité křižovatky povrchové osobní dopravy a stalo se naopak komunikačně nevýznamnou slepou ulicí.

Začátek neslavného úpadku Václavského náměstí jako velkoměstského bulváru lze časově spojit se ztrátou jeho dopravních funkcí. Je pravda, že náměstí jako průjezdná dopravní tepna často kolabovalo, vytvářely se zde zácpy, tramvaje i automobily stály v nehybných kolonách a cestující se museli vybavit značnou dávkou trpělivosti, než projeli frekventovaný úsek. Jakmile se však městská doprava přesunula pod zem a tramvajové koleje ve středu náměstí nahradily po roce 1980 divné pásy keříků, který se posměšně říkalo „Husákovy sady“, náměstí přišlo o velkou část svého typicky velkoměstského ruchu.

Toto dopravní zklidnění naplánované a realizované v 70. letech minulého století totiž znamenalo pro náměstí zdrcující redukci návštěvníků - každodenních uživatelů dopravy, kteří zde dříve přestupovali, čekali na zastávkách, postávali, přecházeli z jednoho konce na druhý a přitom nakupovali, sledovali vývěsky kin a divadel, okukovali výkladní skříně. Nové řešení dopravy tyto pasanty a zákazníky přesunulo do jiných dopravních tras, ztratili přímý kontakt s náměstím a s tím i jeden z přirozených důvodů se na něm vyskytnout a užívat jej.


Dvojstrana z věstníku Diagnóza Václavského náměstí.

2. Václavské náměstí ztratilo veškerou obchodní exkluzivitu, atraktivitu zábavního centra i prestiž centra společenského

Zlatým věkem Václavského náměstí v jeho podobě velkoměstského bulváru bylo období mezi světovými válkami. Svá sídla zde měly nejvýznamnější obchodní, bankovní a nakladatelské domy, hotely, kavárny, tančírny a biografy, v nichž pracovaly a navštěvovaly je tisíce lidí. Náměstí dosáhlo své nejvyšší atraktivity a proslulosti zábavního, obchodního, kulturního a společenského centra města i celé země. V té době získalo prestiž místa, kde lze prakticky v jakémkoli obchodním artiklu, poskytované službě či zábavě nalézt to nejlepší (nejmódnější, nejkvalitnější), co trh nabízí.

To všechno za poslední cca dvě desetiletí postupně upadalo, až docela upadlo. Když si jako Pražan uvědomíte, že žádné exkluzívní funkce a možnosti, které kdysi náměstí poskytovalo, ať jste je znal ze zkušenosti, četl o nich nebo je vídal jako bezděčnou kulisu řady hraných filmů, vám dnes náměstí poskytnout nedokáže, zjišťujete, že tam skoro nemáte důvod chodit. Prodejny obchodních řetězců v nákupním centru na okraji města mají úplně stejné zboží, jako jejich pobočky na Václavském náměstí, a exkluzívní obchody (jediné svého druhu ve městě) tam už žádné nejsou. Už tam nejsou ani kina, ani restaurace či kavárny s jedinečnou nabídkou, zato tam najdete všechny možné druhy amerických, italských, arabských i jiných „fastfoodů“, některý řetězec i dvakrát.
Václavské náměstí postihlo to, co většinu hlavních náměstí velkých měst, život jim odsála velká nákupní, obchodní a zábavní centra, staly se periferií ve středu města, periferií se vším, co k ní náleží, včetně výskytu společensky patologických jevů.


Dvojstrana z věstníku Diagnóza Václavského náměstí.

3. Václavské náměstí se vylidňuje, ztrácí obyvatele i sídla firem

Tradiční prestiž adresy „Václavské náměstí“ silně kontrastuje s nižším obytným a kancelářským komfortem ve starších budovách, zejména v porovnání s možnostmi novostaveb mimo střed města, a současná špatná pověst náměstí odrazuje zájemce jak o bydlení, tak o firemní sídlo. Náměstí tak ztrácí své obyvatele, své pracující, své lidi, své lokální patrioty. Hoteloví hosté tento deficit nespasí. Jen pouhým pohledem do oken je zřejmé, že řada místností, pater domů či dokonce celých budov zůstává prázdných, nebo jen chabě využitých.

Paradoxně však každá realizovaná nebo plánovaná novostavba a přestavba na Václavském náměstí atakuje prostor vnitrobloku. Nejde jen o zhoršování životního prostředí, kde nezastavěné parkově upravené vnitrobloky mohly suplovat nedostatek jiné blízké zeleně, ale především o konkurenční přesun energie z prostoru náměstí dovnitř bloků. Zejména obchodní a administrativní centra či hotelové komplexy se snaží nabídnout takové služby, aby zákazník konzumoval jejich maximum uvnitř. V důsledku pak hrozí nebezpečí vzniku paralelního náměstí ve vnitroblocích a degradace uličního prostoru do úlohy přístupové komunikace pro zásobování.


Zjevných příčin úpadkových jevů je ještě daleko více, než jsem zmínila výše. Nelze z nich pochopitelně nikoho přímo vinit, ale bylo by zapotřebí se na úrovni města podrobně zamyslet nad jejich léčbou. Tou není myšlena naivní snaha vrátit čas o desítky let zpět, což mi prosím nikdo nepodsouvejte, protože také vím, že kina, nakladatelské domy a další atributy zlatého věku se už na náměstí vrátit nemohou a nevrátí. Je tím myšleno obnovení jeho důstojných klasických funkcí, zejména přívětivé povrchové dopravy pro přesun na krátké vzdálenosti a nabídky příjemného bydlení a pracovního prostředí, a souběžně též hledání funkcí nových, zejména v segmentu kultury, gastronomie a obchodu. Pokud město nepodnikne nic, může být brzy pozdě. Diagnóza je totiž jasná, nemoc je zhoubná.


Dvojstrana z věstníku Diagnóza Václavského náměstí.

Fenomén Tramvajicin

Závěrem ocituji z našeho Věstníku o diagnóze Václavského náměstí pasáž, která se týká „léčby Tramvajicinem“:
Není nijak originální tezí, že klíčové pro budoucnost Václavského náměstí je řešení dopravy. Jsme přesvědčeni, že plná revitalizace náměstí nebude možná, pokud nebude jako celek obslouženo místní tramvajovou dopravou, napojenou na páteřní pražské linky. Tomuto životodárnému opatření říkáme léčba Tramvajicinem. Tramvajové tratě slouží jako páteř městského života a nepochybně by přispěly k oživení horní části náměstí. Mělo by proto dojít nejen ke znovuzavedení kolejí na samotném náměstí, ale také v ulici Na Příkopě a 28. Října. Na jiných místech a v jiných městech byla již ověřena zkušenost, že tramvaj a pěší zóna se mají rády, že frekventované přestupní uzly se zastávkami na sebe nabalují životodárný městský ruch bohatě využitelný i komerčně, že člověk se rád sveze i na krátkou vzdálenost, ale než by kvůli tomu fáral pod zem, raději jde jinam.

Směle navrhujeme vrátit na Václavské náměstí a Zlatý kříž tramvajovou dopravu a povrchově opět propojit Vinohrady se středem města. Trať z Vinohradské ulice by dvojkolejným úrovňovým křížením proťínala magistrálu i koleje mezi Vodičkovou a Jindřišskou ulicí. V dolní části náměstí by se větvila, jak na Příkopy směrem k náměstí Republiky, tak ulicí 28. Října k Perštýnu. Průjezd pěší zónou by pochopitelně platil jen pro tramvaje.

Pozn. Autorem termínu „Tramvajicin“ je místopředseda Klubu Za starou Prahu Richard Biegel.