Očekávali jsme, že nejžhavější pražská památková kauza posledních dnů a týdnů - osud Libeňského mostu - bude rozhodnuta pražskými zastupiteli ve čtvrtek 28. ledna. Bod byl do programu jednání zastupitelstva také řádně zařazen, ale v předvečer jednání náměstkem primátorky Petrem Dolínkem opět nečekaně vyřazen. Protože jsem se chystala k bodu vystoupit se “čtyřmi artikulemi pro Libeňský most” a neměla jsem tudíž k tomu příležitost, oslovuji pražské zastupitele alespoň takto. (Má to výhodu, že nejsem omezena stresujícím limitem 3 minut.)

Vážená paní primátorko, vážení radní, vážení zastupitelé,

existuje celá řada skutečností, které byste měli vzít v úvahu při formulování postojů Hlavního města Prahy k budoucímu osudu Libeňského mostu. Ráda bych Vám stručně připomněla čtyři z nich.

Libeňský most již velká část společnosti spontánně ctí jako kulturní památku. Nemusíte tedy čekat na glejt z ministerstva kultury, který prohlásí Libeňský most za kulturní památku oficiálně. Stavby se neprohlašují památkami proto, že si to přejí úředníci ministerstva, ale proto, že si to přejí občané. Ti již svoji vůli v mohutné míře projevili, jak peticí, tak mnoha dalšími aktivitami. Dobře o nich víte, a i proto někteří z Vás ujistili veřejnost svojí ochotou Libeňský most zachránit před zkázou, budete-li mít důkaz, že most je opravitelný a architektonicky cenný. Obojí již máte, tedy se už na nic nevymlouvejte a začněte jednat. Není nač čekat, hic Rhodos, hic salta!


Libeňský most má mnoho podob, mění se podle úhlu a stanoviště pozorovatele. Mezi odborníky není shoda na tom, jak přesně slohově most zařadit. Často se kompozici jeho plných geometrických tvarů přiřazuje přízvisko kubistický, ale ne každému to přijde výstižné, protože kubismus v době vzniku mostu již odezněl. Architekt Pavel Janák (1881-1956) ovšem mezi významné tvůrce architektonického kubismu patřil, zda však inspirace k tvarové hře oblouků Libeňského mostu byla reminiscenci na jeho kubistické období, nebo vznikla z jiných podnětů, by nám asi dokázal objasnit jen on sám.

V Evropě 21. století patří k základní kulturní výbavě společnosti, že historické památky se neničí, ale chrání. Státní památková péče je kulturní službou veřejnosti, vznikla z její vůle a její vůli má plnit. Že si to třeba někteří zaměstnanci památkových institucí neuvědomují, neznamená, že to tak není. Byl by to společenský trapas a ignorance veřejného zájmu, kdyby v situaci, která se kolem Libeňského mostu nyní vyvinula, ministerstvo kultury most za památku neprohlásilo. Ale i kdyby, to přece nemůže být signál k barbarské demolici stavby, kterou Pražané obdivují. Opusťte proto již vizi demolice a začněte plánovat kroky k obnově chátrajícího mostu. Není nač čekat, hic Rhodos, hic salta!


Schodišťové části mostu mají tvarově čistý vzhled a nesmírnou eleganci funkcionalistické architektury. Snímek z časopisu Styl, 1931-1932.

Ekonomická výhodnost nemůže být při obnově kulturních památek hlavním kritériem. Památková obnova je pracná a náročná disciplina, ve srovnání se stavbou na zeleném drnu nemusí být ekonomicky výhodná. Pokud bychom se ale při rozhodování, co zachovat a co zbořit, řídili vždy jen kritériem ekonomické výhodnosti, už bychom nejspíš žádné památky neměli. Rozdíl nákladů na stavbu nového mostu a na obnovu mostu historického nebude ale tak dramatický, ať v kladném, či záporném, aby Vás jeho přesné vyčíslení muselo brzdit v zahájení nezbytné údržby a plánování obnovy. Není nač čekat, hic Rhodos, hic salta!


Libeňský most s hrou tvarů a stínů byl ztělesněním dobové estetiky. Snímek Schody fotografa Jiřího Jeníčka z Ročenky Československé fotografie 1931.

Funkčnost Libeňského mostu je neoddělitelnou součástí jeho kulturní hodnoty. Ani z hlediska statutu kulturní památky nelze požadovat zachování plné autenticity hmoty mostu a nedbat přitom na jeho funkčnost. Při obnově mostu bude proto nutné v otevřené a vstřícné spolupráci památkářů a projektantů sladit kulturní a technické požadavky tak, aby bylo z obou hledisek dosaženo optima možného. Kompromisy a ústupky budou nutné na obou stranách, ale není třeba se jich obávat, pokud věc dostanou do ruky projektanti a technici s citem pro historickou materii. Nečekejte, že vám ještě dovolíme most zbourat, a začněte jednat v zájmu jeho záchrany. Není nač čekat, hic Rhodos, hic salta!