Vládní čtvrť je hloupý nápad
Koňům se dávají klapky na oči, aby viděli jen cestu před sebou a nerozptylovali se děním kolem ní. Na rozdíl od koňů ale někteří lidé nosí klapky na očích dobrovolně. Dokáží svět chápat jen z úhlu své profese a nic dalšího je nezajímá. Taky se tomu říká fachidiocie. Z tohoto ranku se mi zdá být nápad vystavět v Praze vládní čtvrť.
Andrej Babiš o tomto nápadu hovořil již v minulém funkčním období. Jde pravděpodobně o jeden z jeho snů, když náhodou spí. Měl by se ale probudit a pochopit, že posuzovat jej musí nejen z hlediska ekonomické výhodnosti, i když i ta mi při deklarovaném nákladu 9 miliard přijde podezřelá. Nebere totiž v úvahu ekonomické náklady související s dalším osudem nejméně čtrnácti obrovských historických budov, o morálních a kulturních ztrátách penězi nevyčíslitelných ani nemluvě. Ale to není divu, v kategoriích morálky a kultury Andrej Babiš přemýšlet prostě neumí.
Komplex ministerských budov pod Emauzy je jedním z nejzdařilejších urbanistických řešení novodobé zástavby pražských nábřeží. Dvojice ministerských budov zde byla vystavěna v letech 1922-1933 podle projektu Bohumila Hübschmanna.
Ministerstva jako obraz státu
Uvědomme si, že osm ze čtrnácti ministerstev sídlí v budovách, které byly po vzniku republiky ve 20. letech už jako ministerstva přímo postaveny. Stát je postavil sám pro sebe s patřičným státnickým patosem jako obraz sebe sama, jako reprezentativní novoklasicistní stavby od významných architektů své doby. Rozmístil je na nábřežích a na dalších pohledově významných místech, aby tím podtrhl jejich prestiž nejdůležitějších úřadů země. Formou, vnitřním uspořádáním i výzdobou vyjadřují jasně své poslání a také jej bezvýhradně plní. Opovrhnout tímto vším kvůli úspoře energie či toaletního papíru je hloupé a nekulturní. Opustit je, či vůbec o něčem takovém přemýšlet je totéž jako pohrdlivě mávnout rukou nad tradicí vzniku našeho státu a nad jím vytvořeným kulturním dědictvím, a to překvapivě na prahu jeho stoletého výročí. Je to snad symbolické gesto? Chystá se Andrej Babiš budovat jiný stát?
Monumentální budova ministerstva obchodu s charakteristickou kupolí byla vybudována ve stylu prolnutí novoklasicismu s prvky pozdní secese a s nesmírně bohatou plastickou výzdobou podle projektu Josefa Fanty v letech 1925-1932.
Útulek odložených nemovitostí?
Jaký příklad dává stát veřejnosti, když své dosud hýčkané budovy, symboly své novodobé státnosti lhostejně odkopne jako starou rohožku? Neměl by to být právě stát, kdo příkladně a bezchybně pečuje o vlastní historické památky, když totéž požaduje od ostatních vlastníků? Budovy opuštěných ministerstev přece nelze všechny provozovat jako muzea a galerie nebo je s nějakou malou rentou dát na dožití do útulku odložených nemovitosti. Tyto velké budovy nejsou snadno prodejné či pronajímatelné. Pokud by zůstaly prázdné, opuštěné a chátrající, byla by to nebetyčná ostuda společnosti. Vzpomeňme, jak dlouho se snaží státní úřady udat srovnatelně velké karlínské kasárny, Invalidovnu nebo klášter sv. Gabriela.
Když zvážím tyto společenské důsledky a kulturní okolností nápadu Andreje Babiše postavit novou vládní čtvrť, stydím se za premiéra s tímto uvažováním. Jako občanka České republiky a obyvatelka Prahy si nepřeji, aby byly hodnotné státní budovy takto zašantročeny a exkluzívní dosud nezastavěné pozemky Holešovic-Buben znehodnoceny výstavbou úřednického ghetta, které se nejvíc ze všeho bude podobat sídlu firmy.
Letecký pohled na fascinující monumenalitu ministerských budov v Petrské čtvrti, dnes ministerstva dopravy a zemědělství, vybudovaných na základě soutěže podle projektu Antonína Engla a Františka Roitha v letech 1922-1933.
Přehled ministerských budov v Praze
1) Budovy postavené jako ministerstva po roce 1918:
Ministerstvo dopravy
Nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, Nové Město čp. 1222
Postaveno jako ministerstvo železnic podle projektu Antonína Engla v letech 1922-1933
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1, Praha 2, Nové Město čp. 376
+
Ministerstvo zdravotnictví
Palackého nám. 4, Praha 2, Nové Město čp. 375
Obě budovy postaveny podle projektu Bohumila Hübschmanna v letech 1924-1931
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32, Praha 1, Staré Město čp. 1039
Postaveno podle projektu Josefa Fanty v letech 1925-1932
Ministerstvo financí
Letenská 15, Praha 1, Malá Strana čp. 525
Postaveno podle projektu Františka Roitha v letech 1927-1934
Ministerstvo zemědělství
Těšnov 17, Praha 1, Nové Město čp. 65
Postaveno podle projektu Františka Roitha v letech 1929-1932
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3, Praha 7, Holešovice čp. 936 a 1498
Postaveno v letech 1935-1939 podle projektu Kamila Roškota, Josefa Kalouse a Jana Zázvorky, rozšířeno v letech 1985-1990
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 62, Praha 10, Vršovice čp. 1442
Postaveno pro Ministerstvo lesního a vodního hospodářství podle projektu S. Chromce, D. Špičky, J. Vrany v letech 1968-1976
Ve velkém bloku budov s majestátným průčelím do Vyšehradské ulice, postaveném v roce 1885 pro městský chudobinec, sídlí ministerstvo spravedlnosti.
2) Budovy postavené jako jiné instituce:
Ministerstvo spravedlnosti
Vyšehradská 16, Praha 2, Nové Město čp. 427, 424
Budovy postaveny pro městský špitál a chudobinec sv. Bartoloměje podle projektu od Josefa Srdínka v roce 1885
Ministerstvo obrany
Tychonova 1, Praha 1, Hradčany čp. 221
Budova postavena pro kadetní školu v letech 1899-1900
Ministerstvo pro místní rozvoj
Staroměstské náměstí 6, Praha 1, Staré Město čp. 932,
Budova postavena pro Městskou pojišťovnu podle projektu od Osvalda Polívky v letech 1899-1909
Barokní Černínský palác je více než symbolem československého a nyní českého ministerstva zahraničí. Představa, že tento úřad by měl opustit palác, který již po mnoha účelových adaptacích a dostavbách užívá od roku 1923, postrádá jakékoliv racionální jádro.
3) Historické budovy a šlechtické paláce:
Ministerstvo školství
Karmelitská, Praha 1, Malá Strana čp. 529
Bývalý klášter bosých karmelitánů a poté německého gymnázia, v roce 1922 adaptovaný pro ministerstvo školství
+
Karmelitská 8, Praha 1, Malá strana čp. 386
Rohanský palác od roku 1919 využívaný pro ministerstvo školství
Ministerstvo kultury
Maltézské nám. 1, Praha 1, Malá Strana čp. 471
Nostický palác byl od roku 1924 využíván pro ministerstvo kultury, prošel nákladnou generální rekonstrukcí pro účely ministerstva v letech 1998-2002
Ministerstvo zahraničních věcí
Loretánská nám. 5, Praha 1, Hradčany čp. 101
Černínský palác byl od roku 1851 ve vlastnictví státu a využíván pro vojenské účely, v roce 1923 přidělen ministerstvu zahraničí, následně přestavěn a dostavěn pro tento účel
Vedle těchto hlavních ministerských budov s reprezentačními pracovnami ministrů a základními odbory úřadů se bující státní aparát rozrostl ještě nepochybně do mnoha detašovaných pracovišť. Pokud by je stát dokázal přestěhovat do některého z prázdných objektů ve svém vlastnictví (karlínská kasárna, klášter sv. Gabriela a nepochybně další), pak by opravdu nemusel platit komerční nájmy, které Andrej Babiš uvádí jako jeden z důvodů nápadu výstavby vládní čtvrti, a podstatně by ušetřil na financích i prestiži. Výstavba vládní čtvrti v Praze je nezdůvodnitelným nesmyslem, který může přinést prospěch jedině stavebním firmám.
Andrej Babiš o tomto nápadu hovořil již v minulém funkčním období. Jde pravděpodobně o jeden z jeho snů, když náhodou spí. Měl by se ale probudit a pochopit, že posuzovat jej musí nejen z hlediska ekonomické výhodnosti, i když i ta mi při deklarovaném nákladu 9 miliard přijde podezřelá. Nebere totiž v úvahu ekonomické náklady související s dalším osudem nejméně čtrnácti obrovských historických budov, o morálních a kulturních ztrátách penězi nevyčíslitelných ani nemluvě. Ale to není divu, v kategoriích morálky a kultury Andrej Babiš přemýšlet prostě neumí.
Komplex ministerských budov pod Emauzy je jedním z nejzdařilejších urbanistických řešení novodobé zástavby pražských nábřeží. Dvojice ministerských budov zde byla vystavěna v letech 1922-1933 podle projektu Bohumila Hübschmanna.
Ministerstva jako obraz státu
Uvědomme si, že osm ze čtrnácti ministerstev sídlí v budovách, které byly po vzniku republiky ve 20. letech už jako ministerstva přímo postaveny. Stát je postavil sám pro sebe s patřičným státnickým patosem jako obraz sebe sama, jako reprezentativní novoklasicistní stavby od významných architektů své doby. Rozmístil je na nábřežích a na dalších pohledově významných místech, aby tím podtrhl jejich prestiž nejdůležitějších úřadů země. Formou, vnitřním uspořádáním i výzdobou vyjadřují jasně své poslání a také jej bezvýhradně plní. Opovrhnout tímto vším kvůli úspoře energie či toaletního papíru je hloupé a nekulturní. Opustit je, či vůbec o něčem takovém přemýšlet je totéž jako pohrdlivě mávnout rukou nad tradicí vzniku našeho státu a nad jím vytvořeným kulturním dědictvím, a to překvapivě na prahu jeho stoletého výročí. Je to snad symbolické gesto? Chystá se Andrej Babiš budovat jiný stát?
Monumentální budova ministerstva obchodu s charakteristickou kupolí byla vybudována ve stylu prolnutí novoklasicismu s prvky pozdní secese a s nesmírně bohatou plastickou výzdobou podle projektu Josefa Fanty v letech 1925-1932.
Útulek odložených nemovitostí?
Jaký příklad dává stát veřejnosti, když své dosud hýčkané budovy, symboly své novodobé státnosti lhostejně odkopne jako starou rohožku? Neměl by to být právě stát, kdo příkladně a bezchybně pečuje o vlastní historické památky, když totéž požaduje od ostatních vlastníků? Budovy opuštěných ministerstev přece nelze všechny provozovat jako muzea a galerie nebo je s nějakou malou rentou dát na dožití do útulku odložených nemovitosti. Tyto velké budovy nejsou snadno prodejné či pronajímatelné. Pokud by zůstaly prázdné, opuštěné a chátrající, byla by to nebetyčná ostuda společnosti. Vzpomeňme, jak dlouho se snaží státní úřady udat srovnatelně velké karlínské kasárny, Invalidovnu nebo klášter sv. Gabriela.
Když zvážím tyto společenské důsledky a kulturní okolností nápadu Andreje Babiše postavit novou vládní čtvrť, stydím se za premiéra s tímto uvažováním. Jako občanka České republiky a obyvatelka Prahy si nepřeji, aby byly hodnotné státní budovy takto zašantročeny a exkluzívní dosud nezastavěné pozemky Holešovic-Buben znehodnoceny výstavbou úřednického ghetta, které se nejvíc ze všeho bude podobat sídlu firmy.
Letecký pohled na fascinující monumenalitu ministerských budov v Petrské čtvrti, dnes ministerstva dopravy a zemědělství, vybudovaných na základě soutěže podle projektu Antonína Engla a Františka Roitha v letech 1922-1933.
Přehled ministerských budov v Praze
1) Budovy postavené jako ministerstva po roce 1918:
Ministerstvo dopravy
Nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, Nové Město čp. 1222
Postaveno jako ministerstvo železnic podle projektu Antonína Engla v letech 1922-1933
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1, Praha 2, Nové Město čp. 376
+
Ministerstvo zdravotnictví
Palackého nám. 4, Praha 2, Nové Město čp. 375
Obě budovy postaveny podle projektu Bohumila Hübschmanna v letech 1924-1931
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32, Praha 1, Staré Město čp. 1039
Postaveno podle projektu Josefa Fanty v letech 1925-1932
Ministerstvo financí
Letenská 15, Praha 1, Malá Strana čp. 525
Postaveno podle projektu Františka Roitha v letech 1927-1934
Ministerstvo zemědělství
Těšnov 17, Praha 1, Nové Město čp. 65
Postaveno podle projektu Františka Roitha v letech 1929-1932
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3, Praha 7, Holešovice čp. 936 a 1498
Postaveno v letech 1935-1939 podle projektu Kamila Roškota, Josefa Kalouse a Jana Zázvorky, rozšířeno v letech 1985-1990
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 62, Praha 10, Vršovice čp. 1442
Postaveno pro Ministerstvo lesního a vodního hospodářství podle projektu S. Chromce, D. Špičky, J. Vrany v letech 1968-1976
Ve velkém bloku budov s majestátným průčelím do Vyšehradské ulice, postaveném v roce 1885 pro městský chudobinec, sídlí ministerstvo spravedlnosti.
2) Budovy postavené jako jiné instituce:
Ministerstvo spravedlnosti
Vyšehradská 16, Praha 2, Nové Město čp. 427, 424
Budovy postaveny pro městský špitál a chudobinec sv. Bartoloměje podle projektu od Josefa Srdínka v roce 1885
Ministerstvo obrany
Tychonova 1, Praha 1, Hradčany čp. 221
Budova postavena pro kadetní školu v letech 1899-1900
Ministerstvo pro místní rozvoj
Staroměstské náměstí 6, Praha 1, Staré Město čp. 932,
Budova postavena pro Městskou pojišťovnu podle projektu od Osvalda Polívky v letech 1899-1909
Barokní Černínský palác je více než symbolem československého a nyní českého ministerstva zahraničí. Představa, že tento úřad by měl opustit palác, který již po mnoha účelových adaptacích a dostavbách užívá od roku 1923, postrádá jakékoliv racionální jádro.
3) Historické budovy a šlechtické paláce:
Ministerstvo školství
Karmelitská, Praha 1, Malá Strana čp. 529
Bývalý klášter bosých karmelitánů a poté německého gymnázia, v roce 1922 adaptovaný pro ministerstvo školství
+
Karmelitská 8, Praha 1, Malá strana čp. 386
Rohanský palác od roku 1919 využívaný pro ministerstvo školství
Ministerstvo kultury
Maltézské nám. 1, Praha 1, Malá Strana čp. 471
Nostický palác byl od roku 1924 využíván pro ministerstvo kultury, prošel nákladnou generální rekonstrukcí pro účely ministerstva v letech 1998-2002
Ministerstvo zahraničních věcí
Loretánská nám. 5, Praha 1, Hradčany čp. 101
Černínský palác byl od roku 1851 ve vlastnictví státu a využíván pro vojenské účely, v roce 1923 přidělen ministerstvu zahraničí, následně přestavěn a dostavěn pro tento účel
Vedle těchto hlavních ministerských budov s reprezentačními pracovnami ministrů a základními odbory úřadů se bující státní aparát rozrostl ještě nepochybně do mnoha detašovaných pracovišť. Pokud by je stát dokázal přestěhovat do některého z prázdných objektů ve svém vlastnictví (karlínská kasárna, klášter sv. Gabriela a nepochybně další), pak by opravdu nemusel platit komerční nájmy, které Andrej Babiš uvádí jako jeden z důvodů nápadu výstavby vládní čtvrti, a podstatně by ušetřil na financích i prestiži. Výstavba vládní čtvrti v Praze je nezdůvodnitelným nesmyslem, který může přinést prospěch jedině stavebním firmám.