Rozsudek Nejvyššího soudu v kauze H-System způsobil šok. Nařídit po 20 letech lidem, kteří si své obydlí 2 krát zaplatili, aby se do 30 dnů vystěhovali, je výsměch spravedlnosti. Soudce se má podle § 80 zákona o soudech a soudcích zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Platit za svůj dům potřetí by bylo zjevně nespravedlivé.

Litera zákona versus spravedlnost

Jeden soudce se kdysi vyjádřil ve smyslu: „Zákonné mantinely nám neumožňují přijmout rozhodnutí, které by bylo vnímáno jako spravedlivé. Prostě spravedlnost je někdy mimo systém. Mimo soudní Matrix. Postupujeme podle paragrafů jako podle značek při orientačním běhu, ale nezkoumáme, zda je systém značení proveden tak, že dojdeme k cíli. Naším cílem vlastně ani není dojít k cíli (ke spravedlnosti), naším cílem je, abychom na každé křižovatce dodrželi právo přednosti v jízdě.“ Tak takový přístup se podobá jízdě autem bez navigace. Na každé křižovatce se dají předpisy dodržet, a přesto můžete jezdit stále dokola.

Slepá není spravedlnost, ale konkrétní lidé

To, že některé paragrafy v našich zákonech nebo v Ústavě jsou v kolizi, je známá věc. Připomeňme amnestii Václava Klause, která s kauzou H-System úzce souvisí. Měl prezident právo amnestii vyhlásit? Podle Ústavy ano. A měl ji vyhlásit? Podle Ústavy ne. Proč? Protože takové rozhodnutí popřelo ústavní práva poškozených osob na spravedlivý proces.

Rozhodování Ústavní soudu je často o tom, které právo dostane přednost před jiným právem. Zkušený soudce by měl mít stále na zřeteli, že cílem soudního procesu má být nastolení spravedlnosti, že křivdy není možné napravovat ještě většími křivdami, že při rozhodování mají být maximálně šetřena práva osob, které nenesou odpovědnost za vzniklou situaci…

Je pravdou, že litera zákona je někdy tak rigidní, že přímo „žene“ soudce do pasti nespravedlnosti. V takovém případě by měl ale soudce bít na poplach a upozornit na chybu Matrixu. Změnit zákon sice může trvat rok, ale co to je proti 20 rokům vedení sporu….

Nezávislost soudů se nesmí plést s neschopností

Jak je vůbec možné, že je nějaký soudní spor veden 20 let? Podle Evropského soudu pro lidská práva je již spor vedený déle než 6 let popřením práva na spravedlivý proces. Nepřijde-li totiž spravedlnost v rozumné době, nemusí se některá ze stran sporu již rozsudku dožít nebo se již v čase natolik změní okolnosti, že rozsudek pozbývá svého významu.

Dá se nějak zabránit nekonečnému soudnímu ping pongu? Jestliže Městský soud v jednom sporu rozhoduje již potřetí, protože mu Vrchní soud dvakrát rozhodnutí vrátil, soudce Městského soudu, který opakovaně udělal procesní chybu, by měl čelit kárné žalobě. Systém musí mít nástroj, jak postavit mimo službu nekompetentního soudce.

Nezávislost soudní moci má být v tom, že potrestání neodpovědného nebo neschopného soudce je v rukou kárného senátu, který není závislý na moci výkonné. Pokud ale kárný senát nerozhoduje způsobem, aby se situace v justici zlepšovala, opět je to chyba.


Odpovědnost musí nést stát i konkrétní lidé z Matrixu

Má-li se Česká republika nazývat právním státem, není možné dopustit, aby k vystěhování v Horoměřicích došlo. Existuje několik řešení, jak tomuto absurdnímu postupu předejít. Zřejmě nejkomplexnější řešení představila paní advokátka Marvanová.

Když to shrnu, postup by měl být následující: stát by měl urychleně odškodnit ty bývalé klienty H-Systemu, kteří mají být uspokojeni z prodeje domů v Horoměřicích. Věřitelský výbor a konkursní správce by pak nepřistoupili k vyklizení domů.

Dodávám, že domy může případně odkoupit i stát a obratem uzavřít nájemní smlouvy se stávajícími uživateli domů. Snad se za 20 let na Nejvyšším soudu někdo nezblázní a neoznačí takto případně uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné.

Osobně považuji zrušení nájemních smluv za největší facku poškozeným klientům H-Systemu. Kdyby byl takto aktivní Nejvyšší soud při rušení privatizační smlouvy s OKD, dalo by se tleskat. To by ale chtělo odvahu sáhnout do majetkových práv velkých gaunerů a nikoliv obyčejných lidí, kteří si nemohou dovolit platit drahé právníky.

Ministerstvo spravedlnosti musí co nejrychleji zpracovat analýzu toho, kde všude došlo v kauze H-Systemu k pochybení. Tam, kde je špatně nastavená legislativa, musí se změnit zákony. Tam, kde pochybili soudci, tam musí jít podněty k zahájení kárného řízení. Tam, kde pochybil prezident, by mělo dojít aspoň k jasnému sdělení, za co nese odpovědnost. Jako senátor budu po ministru spravedlnosti takovou analýzu chtít.