Rozhodnutí Ústavního soudu rušící některé klíčové prvky dosavadních volebních pravidel mělo velký politický i mediální ohlas. Je dobré se podívat, co to může znamenat pro volby 2021, a jak je možné na rozhodnutí reagovat úpravou volebních pravidel. Speciální pozornost si pak zaslouží dopad na stávající volební koalice.

Plusy a problém načasování

Rozhodnutí Ústavního soudu dává smysl, protože odstraňuje velké deformace poměrnosti ve stávajícím volebním systému. Volby za poslední dvě dekády opakovaně poznamenaly zjevné nespravedlnosti při přidělování mandátů hlavně malým stranám v menších volebních obvodech (pro lepší orientaci: volební obvody jsou totožné s kraji). Výsledkem byly situace, kdy na jeden poslanecký mandát potřebovaly jednotlivé strany diametrálně odlišný počet hlasů. Volební systém, přestože má být poměrný, měl zkrátka v některých obvodech dost podivné až deviantní efekty.

Stejně tak bylo problematické nastavení klauzulí pro volební koalice, tj. 10 % hlasů pro dvojkoalici, 15 % hlasů pro trojkoalici atd., protože odrazovalo politické strany od jejich vytváření. Ve svém důsledku to zvyšovalo roztříštěnost české politiky, snižovalo její přehlednost a komplikovalo vytváření vládních koalic.

Sporné a nešťastné je načasování rozhodnutí soudu. Do voleb zbývá jen 8 měsíců a rozhodnutí znejisťuje volební pravidla, podle kterých mají volby proběhnout. Spekulovat nad tím, proč soudce zpravodaj svůj názor připravoval u tak zásadního zásahu tak dlouho, pochopitelně lze. Nicméně v tuto chvíli to ničemu nepomůže.

Načasování rozhodnutí Ústavního soudu vyžaduje nyní rychlou politickou dohodu napříč politickým spektrem a oběma komorami parlamentu, které náhradu za zrušené paragrafy volebního zákona musí schválit. Ve stávající situaci nouzového stavu a pandemie to bude vysloveně nevděčná úloha. Je ale stále menší zlo řešit narychlo podobu některých prvků volebního systému než mít neférová pravidla pro říjnové volby.

Nemyslím si, že by parlament nedokázal schválit náhradu zrušených paragrafů volebního zákona. Debata o ústavní krizi je prozatím velmi předčasná. Času není mnoho, ale do léta, kdy se uzavírají kandidátní listiny, to musí stačit. Výsledkem asi bude řešení, které bude velký politický kompromis. Další věc je, že s námi nová volební pravidla pravděpodobně budou „žít“ dlouho, protože se po volbách (a odpadnutí stávajícího tlaku) těžko najde politický konsensus je změnit.

Co dělat se zrušenými prvky volebního systému?

U volebních koalic je teoreticky možný návrat k 7% volební klauzuli pro dvojčlenné koalice, 9 % pro tříčlenné atd., které byly ve volebním systému v devadesátých letech. Ústavní soud podobný návrat ve svém rozhodnutí přímo nekomentoval, ale v zásadě ho nevyloučil.

Nebude ale velká tragédie nemít žádné vyšší klauzule pro volební koalice, tedy mít je jen na úrovni 5 % jako pro samostatně kandidující strany. Samozřejmě to o něco posílí škodlivou tendenci vytvářet nehomogenní volební slepence, nicméně samo o sobě to není zas až tak extrémně nebezpečné.

U rozdělování poslaneckých mandátů stranám se nabízí různé možnosti. Připomenu, že Ústavní soud zrušil stávající způsob rozdělování mandátů, ale nesáhl na existenci volebních obvodů (krajů). Velmi telegraficky načrtnuto, například jde rozdělit mandáty politickým stranám na celostátní úrovni podle toho, kolik hlasů celkově získaly. Až pak by se mandáty přidělovaly kandidátkám ve volebních obvodech, čímž se eliminuje nespravedlnost, kdy na jeden mandát připadá velmi odlišný počet hlasů. Pěkně to podrobně popisuje Vojtěch Navrátil v blogu, který byl publikovaný chvíli před tímto.

Další možnost je převést hlasy nevyužité při rozdělování mandátů ve volebních obvodech na celostátní úroveň. Tam by se rozdělovalo určité stanovené množství „kompenzačních“ mandátů, řekněme třeba 20 z 200. I to je způsob, jak eliminovat příliš velkou nespravedlnost při rozdělování mandátů malým stranám v některých krajích. Systém se tím nestane "absolutně" poměrný, ale efekt deviantního rozdělování mandátů v menších obvodech to řeší.

Otázku volební formule, tedy matematického přepočtu hlasů na mandáty, ponechám v tomto textu stranou. Samozřejmě význam má. Avšak promýšlet, jak změnit stávající formuli, a jestli ji úplně opustit, dává smysl až v kontextu výběru některého z výše načrtnutých řešení. Ústavní soud to sám v rozhodnutí výslovně zmínil („Stejně tak je třeba zdůraznit, že zrušení ustanovení o použití D’Hondtovy volební formule /…/nebrání jejímu opětovného využití… .)

Důsledky pro stávající volební koalice

Zajímavá otázka je, jaké můžou být důsledky pro obě už existující volební koalice, tedy Pirátů a STAN, resp. ODS, TOP 09, lidovců. Rozhodnutí Ústavního soudu je pro ně spíše dobrá zpráva, zvláště pro druhou z nich, u které první průzkumy preferencí neukazovaly podporu příliš vysoko nad 15 % hlasů, jež byly potřebné podle dosavadních volebních pravidel. Odpadne tím mírná vnitřní obava v této koalici, jestli vysokou klauzuli opravdu překročí a efekt pro její vnitřní stabilitu bude v konečném důsledku pozitivní.

Důležité také je, že menší strany v obou koalicích, tedy STAN, lidovci a TOP 09, měly ve volbách 2017 velký problém překročit 5% klauzuli pro samostatně kandidující strany. Na této 5 % klauzuli Ústavní soud nic nezměnil, což u menších stran bude působit motivačně, aby zůstaly ve volební koalici. Sám fakt, že se odstraní či omezí diskriminace malých stran při přepočtu hlasů na mandáty v menších volebních obvodech, není v tomto kontextu rozhodující.

ODS a Piráti chtějí vyhrát volby a volební koalice jim k tomu mají pomoci. Bez ohledu na nedávné výroky pana prezidenta o tom, koho pověří sestavením vlády po volbách, má pro obě strany volební vítězství velkou politickou cenu. Veřejnost vnímá jako vítěze toho, kdo získá nejvíce hlasů, což v povolebním účtování bude mít svůj význam. Volební koalice tak zvyšují šance Pirátů a ODS na získání vládní moci a obsazení premiérské pozice.

Jak moc bude nakonec výhodné kandidovat ve volebních koalicích je v tuto chvíli ovšem trochu nejisté, protože není jasné, jakou úpravu volebního zákona nakonec parlament schválí. Pokud to bude podobné jako v devadesátých letech, tedy zmíněných 7% hlasů dvojkoalice, 9% trojkoalice atd., zůstanou volební koalice stále riskantnějším řešením než samostatná kandidatura coby jedna volební strana.

Má to svůj význam pro zvažovanou koaliční dohodu ČSSD a Strany zelených. Pokud se vrátí nějaká vyšší klauzule pro dvojčlenné volební koalice, řekněme kupříkladu nutnost získat 7% hlasů, dává smysl formálně kandidovat jako jedna volební strana. Toto spojenectví tím může využít postup v minulosti vyzkoušený už jinými stranami, tedy mít „ČSSD s podporou zelených“ (přeloženo: kandidátky sociální demokracie doplněné členy Strany zelených).

Zásah Ústavního soudu není zásadní politický přelom

Rozhodnutí Ústavního soudu má své velké plusy a rizikové minusy. Je dobré přitom nezapomínat, že nemění – a nemůže změnit – zásadní věc: volnou soutěž politických stran. Poměrný volební systém po tomto zásahu Ústavního soudu bude vypadat jinak, ale neznamená to radikální proměnu celého politického hřiště. To, jak říjnové volby dopadnou a kdo bude vládnout, ovlivní mnohem významněji jiné faktory než nutná úprava volebních pravidel, k níž v nejbližších měsících dojde.