Archiv článků: únor 2010

02. 02.

Třetí odboj: víc škody než užitku

Lubomír Zaorálek Přečteno 5311 krát Přidat komentář

Předkladatele návrhu zákona o protikomunistickém odboji částečně chápu. Pokoušejí se udělat něco pro vyrovnání s minulostí a ocenit statečné jedince. Přesto nemohu podobu návrhu zákona, která dorazila ze Senátu do Sněmovny, podpořit.

Rozumím těm, kteří mají pocit nedostatečnosti v tom, co se tady odehrálo po listopadu 89, a kteří cítí, že tu zůstává strašné množství nespravedlnosti, něčeho, co nebylo dokončeno, vyřčeno a po zásluze potrestáno. Sledoval jsem kdysi kauzu Wonka a vadilo mi, že se v té věci nedokázalo říci poslední slovo, najít viníka jeho smrti. A zůstal ve mně pocit, že to bylo způsobeno tím, že prostě ti, kteří tehdy působili mezi státními zástupci a soudci, byli lidé, kteří byli příliš spojeni s minulostí, a nebyl zájem, aby se ta věc dotáhla do konce, vyřešila, našel se viník.

Nechci proto vést spor s lidmi, kteří mají pocit, že tohle je špatně - že jsme nedokázali potrestat ani činy, které vlastně byly vraždou. A rozumím také tomu, že ti, kteří zákon předložili, mají za sebou i osobní životy, zkušenosti svoje nebo svých rodičů a že ty zkušenosti mohou být alarmující. To vše respektuji.

Oběti teroru mezi léty 1948 a 1953 i pozdějších perzekucí si zaslouží veškerou úctu, soucit.

Kladu si ale otázku, do jaké míry tomu můžeme pomoci zákonem, a zvláště oním čerstvě předloženým zákonem. Jsem vděčen za to, že i v médiích vidím spoustu pořadů, které řadu věcí a událostí z té doby přibližují a snad budují i v mladší generaci pocit respektu vůči těm, kteří se dokázali postavit třeba jen tím, že se zastali druhého člověka a otevřeně nesouhlasili s tím, co se tu dělo.

Můj nesouhlas se zákonem není veden snahou relativizovat minulost. Také já jsem vyrůstal v rodině, která byla prostředím kritického vztahu k režimu. Můj otec byl katolík, čtyři roky strávil u „černých výložek“ a v 50. letech, když působil jako lékař na Nové huti, mu hrozil proces za rozvracení republiky, protože mluvil a psal o podmínkách, ve kterých lidé v hutích pracovali. Procesu ušel jenom proto, že dělníci v Nové huti na vysokých pecích hrozili stávkou, pokud se proces bude konat. Takže je jasné, že tohle poznamenalo celý jeho - bohužel nedlouhý - život. A já nemám žádný důvod o těch věcech nemluvit a nemám žádný důvod říkat, že se tyhle věci neděly.

Ale abych přešel k tomu, co je pro mne v onom zákonu problém. V § 4 „Formy protikomunistického odboje nebo odporu proti komunismu“ se na prvním místě říká, že formou protikomunistického odboje se rozumí ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj, sabotáže a tak dále. Jinými slovy: v tomto návrhu zákona je ozbrojený boj pokládán za základní, prioritní formu odporu a všechny další se odvozují hierarchicky od něho. To znamená, že nejvyzdvihovanější je násilí.

Obhájci zákona ve Sněmovně tvrdili, že musíme ctít hodnoty, které jsou nám vlastní, kulturu, která tady byla staletí před tím, než vznikl komunistický režim. Ani já nedělám nic jiného, než že se dovolávám těchto hodnot. Nemohu prostě přijmout, že ozbrojená forma odporu (a potom sabotáže) byla ta první, která má největší cenu, a pak hierarchicky od toho se odvozuje to, co má cenu nižší. Jako bych svému nežijícímu otci měl říci: No to ses moc nesnažil, protože ses nedopracoval toho skutečného správného postoje.

Možná jsem limitován svou osobní rodinnou historií, když mi prostě připadá, že neozbrojená forma odporu byla leckdy cennější. Dovedu si představit celou řadu hrdinů, o kterých ani nevíme, jejich jména ani neznáme, jejich utrpení nejsme schopni změřit. Třeba když byla zmařena jejich profesní realizace, a oni se přesto dokázali zastat druhého člověka, ačkoli věděli, že za to ponesou následky po celý zbytek života. Těchto nenápadných hrdinů si budu vážit často víc než těch, kteří se podle mne dopustili činů, které velké části české veřejnosti připadají problematické.

Nemůžeme přece popřít, že právě toto rozděluje českou společnost. To, že podle navrhovaného zákona bylo povolené vystřelit oko někomu, kdo s hasicím přístrojem přibíhal ke stohu, který zapálili odbojáři. Skutečně jde o otázku hodnot, které jsou ve veřejnosti nějak cítěné. Připadá mi, že v předkládané hierarchii autoři zákona tuto debatu, tento rozpor, toto štěpení společnosti kolem otázky násilí prostě mažou.

A už vůbec si nemyslím, že by hodnocení minulosti mělo připadnout Ústavu pro studium totalitních režimů, který má být dle zákona dokonce správním orgánem, který má rozhodovat o tom, kdo bude podle dané hierarchie stanoven jako ten hlavní, druhý, třetí, čtvrtý odbojář. Na to ten ústav nemá. Na to ale žádný ústav nemá! Ústavu pro studium totalitních režimů tato role nepatří. Natož aby odvolacím místem byl podle zákona ředitel ústavu. To mi připadá úplně revoluční. Jako kdybychom byli v revolučních dobách. Jedna osoba bude odvolacím místem, která bude rozhodovat o tom, jestli ten který odbojář ano, nebo ne. Dokonce se tam má lajnovat jakási hranice mezi odbojem a odporem.

Ano, měli bychom dětem pomoci pochopit, co tady v minulosti bylo. Nevěřím ale, že to jde cestou, kterou předpokládá návrh zákona. Děkuji za všechny dobré filmy, které se tady točí, jako je třeba „Kawasakiho růže“, které nám tu dobu přibližují - a přibližují nám ji nečernobíle. To je jediný způsob, jak podnítíme někoho k tomu, aby se snažil onu éru pochopit.

Možná je řada úmyslů, která vedla k předložení zákona o protikomunistickém odboji, poměrně šlechetných, možná že nespokojenost se stavem věcí je do značné míry oprávněná. Přesto souhlasem se zákonem bychom mohli nadělat víc škody než užitku. Minulost bychom neměli relativizovat, ani zjednodušovat. To je něco, co bychom mohli v budoucnosti odskákat.

(text vychází z vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny 29.1.2010)

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy