Archiv článků: říjen 2010

27. 10.

Mrtvých civilistů je stále více

Lubomír Zaorálek Přečteno 4896 krát Přidat komentář

Jan Eichler ve své poslední knize uvádí pozoruhodné údaje o vývoji obětí ve válečných konfliktech. V první světové válce činil počet civilních obětí deset procent z celkového čísla zabitých a padlých. V průběhu druhé světové války rozsah obětí civilního obyvatelstva výrazně stoupl na padesát procent celkových obětí. Tento trend se ale bohužel nezastavil. V současnosti při tzv. asymetrických konfliktech se počet civilních obětí vyšplhal na devadesát až devadesát pět procent. V místech konfliktů je dnes daleko nebezpečnější být domorodcem než být žoldákem.
Když jsme v r.2001 solidárně podpořili misi USA v Afghánistánu, tak jsme si mohli představovat, že půjde o sofistikovanou operaci, jejímž cílem bude eliminovat teroristickou buňku Al-Kajdá a zároveň zabránit Talibánu, aby ji podporoval. Tehdy vůbec nebylo jasné, že celá operace bude napodobovat předchozí pokus sovětské armády obsazovat celou zemi. Sovětský pokus ztroskotal, přičemž sovětská armáda ztratila třináct a půl tisíce vojáků, a v průběhu bojů zahynulo milión civilistů.
Nynější konflikt v Afghánistánu stál již také několik tisíc životů spojeneckých vojáků, ale zároveň připravil o život desetitisíce civilistů.
Nedávné navyšování počtu vojáků NATO, zejména USA a pokusy o ofenzívu vůči silám Talibánu nevedly k žádnému zlepšení situace. V tuto chvíli není jasné, jak pokračovat dále. Americká administrativa je v této otázce rozdělena. Vojáci by chtěli pokračovat a vítězit, nicméně prezident Obama by chtěl stanovit méně ambiciózní dosažitelný politický cíl a zahájit strategii odchodu z Afghánistánu.
Součástí hledání přijatelného politického řešení je i skutečnost, že probíhají rozhovory mezi prezidentem Karzáiem a představiteli Talibánu. Co se odehrává při těchto rozhovorech, ví Pámbů. Ještě včera to byli hrdlořezi, dnes už je nazývá bratry. Může se snadno stát, že nás zítra Karzái vyzve k odchodu ze země.
Co ovšem znepokojuje nejvíce, jsou otázky, jakým způsobem se vede boj a stoupající bezohlednost vůči civilnímu obyvatelstvu. To, o čem se v ČR příliš nepíše, jsou pochmurná data z Wikileaks. V USA a západoevropských zemích panuje velká obava, že i v Afghánistánu mohou vyjít najevo nová fakta o rozsahu civilních obětí. V Iráku bylo takto odhaleno dalších patnáct tisíc mrtvých, které mají na svědomí irácké ozbrojené složky. Otázka je, co vše se ještě utajuje a kolik toho nevíme o Afghánistánu.
Bavil jsem se nedávno s jedním profesionálním vojákem, který mi tvrdil, že neštěstí dnešních konfliktů je v tom, že pokud ve středověku někdo chtěl obsadit a kontrolovat situaci v nějaké zemi, tak musel nejdříve vyvraždit třetinu obyvatelstva. To nám bohužel dnes veřejné mínění a média nedovolí a proto prý nejsme schopni žádnou zemi úspěšně obsadit a zvítězit v ní. Doufám, že většinově ještě nesdílíme tento „odborný“ názor a že nás zajímá, kolik civilních obětí máme na svědomí. Proto mě mrzí, že Senát schválil podobu zahraničních misí do r. 2013 a nediskutoval důkladněji otázku, jaký smysl má navyšování našeho vojenského kontingentu v Afghánistánu až na 720 vojáků. Je to nejvíc, co jsme kdy kam poslali, ale smysl této akce v této chvíli vůbec jasný není. Obávám se, že to není náhoda, že vláda tento materiál předkládá vždy pozdě a na poslední chvíli. Vláda totiž nestojí o diskusi a nechce slyšet žádné zpochybňování. Přála by si zřejmě, abychom jednou provždy vystačili s hloupě zjednodušující mantrou: „V Afghánistánu se bojuje za západní demokracii a basta!“

26. 10.

Nečasova revoluce

Lubomír Zaorálek Přečteno 6500 krát Přidat komentář

Nemá cenu popisovat všechny procedurální a právní kličky, které vysvětlují dnešní dění v Poslanecké sněmovně. Podstatné je něco jiného. Po výsledku komunálních a senátních voleb stála vládní koalice před rozhodnutím, jak dál. Je evidentní, že vláda v předkládání doprovodných zákonů ke státním rozpočtu zaspala a ocitla se v časové tísni. Mohla vyzvat sociální demokracii k jednání a hledat dohodu na podmínkách schválení státního rozpočtu pro příští rok. Nikdo nestojí o rozpočtové provizorium. Souhlasím i s nutností snižování deficitu státního rozpočtu. Kompromis by byl možný.

Petr Nečas a Miroslav Kalousek ale zvolili jinou cestu. Předkládání zákonů, které mají zvýšit příjem státního rozpočtu dnes zahájil Miroslav Kalousek, který vystupoval podivně ležérně a blazeovaně. Jakoby na tom, co se děje ve Sněmovně ani příliš nezáleželo. Vláda chtěla, abychom umožnili urychlené projednání zákonů o stavebním spoření, dani z příjmu a sociálních zákonů v 1. čtení. Když se to nepovedlo a my jsme trvali na řádném projednání ve výborech, objevilo se záhy na jednom ze serveru sdělení premiéra Nečase, že vláda zákony, které nelze dostatečně rychle projednat, vezme ze sněmovny zpět a předloží je v legislativní nouzi. To znamená, že vláda se rozhodla projednat zákony související se státním rozpočtem v naprosto mimořádném režimu, který lze podle ústavy použít pouze tehdy, když se stát nachází v krajní situaci ohrožení práv občanů a velkých hospodářských škod. Tento režim je ovšem tak rychlý, že zákony Sněmovnou vlastně jen proletí a stihnou se projednat dokonce ještě ve starém Senátu, který bude jednat ještě v předvolebním složení.

Vláda vlastně pokračuje ve strategii opozici ignorovat a řídí se heslem „všechno nebo nic“.

Petr Nečas chce nyní prohnat starým Senátem nejen zvýšení vojáků do Afghánistánu o 200 lidí, což se zřejmě odehraje zítra, ale zároveň chce použít dosluhující Senát ke schválení zákonů, jimiž hodlá ušetřit 35 miliard ve státním rozpočtu. Chce to vše učinit přesně podle představ vládní koalice – bez jakýchkoli kompromisů s opozicí.

Prostě koalice se rozhodla pracovat silou, za každou cenu a do posledního dne, kdy to ještě půjde. Co bude dál, ví Pán Bůh… pak se začne mluvit o nutnosti dialogu?

06. 10.

Česká televize musí respektovat zákon

Lubomír Zaorálek Přečteno 3831 krát Přidat komentář

Vedení České televize vypsalo v srpnu výběrové řízení na výběr koncesionářských poplatků, které by měla do budoucna provádět soukromá firma. Za šest a půl roku správy, vybírání a kontroly poplatků by jí ČT zaplatila 1,06 mld.korun.Vedení televize tvrdí, že vydělá, pokud veškeré služby spojené s koncesionářskými poplatky svěří cizí společnosti. Prý se tím zvýší příjem televize o 300 mil. korun ročně.
Pozoruhodná už je sama argumentace, kterou vedení televize ke své obhajobě používá. Vše je jasné. Jediné, oč ještě jde ve světě, v němž žijeme, jsou přece peníze. Nikoho už zřejmě ani nenapadne, že veřejnoprávnost České televize je spojena s ochranou určitých hodnot, o které by mělo jít především.
Otázka zní, proč parlament rozhodl, že televize bude financována z poplatků, které jako formu určité daně nemůže vybírat stát jako instituce, ale má to činit televize sama. Kdyby totiž peníze vybíralo ministerstvo financí a peníze by šly do televize ze státního rozpočtu, neslo by to riziko politického ovlivňování. Právě proto je zákonem určeno, že má poplatky vybírat televize sama. Vše tedy slouží myšlence ochrany veřejného prostoru, ve kterém má probíhat debata maximálně nezávislá a neovlivňovaná parciálními zájmy.
V České televizi se zřejmě na onen původní účel veřejnoprávnosti a smysl zákonné úpravy úplně zapomnělo. Televize se sama rozhodla přistoupit k privatizaci veřejného prostoru a svěřit výběr a správu poplatků jedné podnikatelské privátní skupině.
Je to podobné, jako kdyby se ministerstvo financí rozhodlo ignorovat zákon o správě daní a poplatků a řeklo si, že provede outsourcing výběru daní a najde firmu, která možná dokáže vybrat o pár miliard více. Jenomže tím by ono ministerstvo popřelo celý způsob fungování státu, stejně jako Česká televize tím naprosto ignoruje svůj veřejnoprávní charakter.
Vytvořit závislost České televize na jedné podnikatelské skupině je v zásadním rozporu se smyslem a účelem zákona o České televizi. Tendr, který vyhlásila Česká televize, je protizákonný.
V České republice platí, že soukromá osoba může činit vše, co jí zákon nezakazuje, ale pro veřejnou instituci platí: co není ze zákona dovoleno, je zakázáno. Česká televize není akciová společnost, která se řídí obchodním zákoníkem.
Českou televizi platíme ze svých poplatků proto, aby tu byl relativně neovlivněný prostor pro veřejnou debatu. Proto musí vedení České televize respektovat zákon, podle kterého vznikla.
Vyzývám vedení České televize, aby tendr na výběr a správu koncesionářských poplatků bezodkladně zrušila.

05. 10.

Další vojáky do Afghánistánu?

Lubomír Zaorálek Přečteno 3607 krát Přidat komentář

Vláda chce navrhnout změny ve vojenských misích na nejbližší dva roky. V zásadě od r.2012 úplně rezignujeme na naši vojenskou přítomnost v Kosovu a naopak zhruba o 180 zvýšíme počet v afghánské misi na rekordních 720. Nikdy jsme dosud neposlali takové množství vojáků do jediné zahraniční mise.
Pokračuje tedy proces „afghanizace“ české armády. Pokračujeme v politice „všechny síly do Afghánistánu“. V reálu to znamená, že převážná část kapacity naší armády – plánování , logistika,personál – je stále více koncentrována na jedinou specifickou misi, které se podřizuje výcvik, technika, nákupy zbraní.
Otázka je, proč se to tak děje, jaký to má smysl? A co budeme dělat s naší armádou přeměněnou na plnění jednoho úkolu, když historická perspektiva tohoto úkolu má skončit v r.2014, a mluví se také o dřívějším stažení v r.2012?
Ministerstvo obrany se chová jako madam de Pompadour: „Po nás potopa“. Dokonce chce schvalovat afghánskou misi dopředu na dva roky, i když právě v Afghánistánu nevíme, co bude za rok. Stejně jako netušíme, jaká bude v příštím roce situace kolem státního rozpočtu ČR. Už nyní vláda škrtá a plošně šetří na všech frontách, ale tady chce zvyšovat počty vojáků, i když Kanada a Nizozemsko ohlásily stažení svých kontingentů, prezident USA Obama se pře kvůli této misi s Pentagonem, žádá její ukončení a pochyby veřejného mínění v Evropě po téměř deseti letech konfliktu oprávněně rostou.
Co dnes zůstává v platnosti z onoho hesla, které opakovaně zaznívalo v našem parlamentu, že „v Afghánistánu se bojuje za Prahu“. Skutečnost je taková, že i přes masivní nasazení vojsk USA a NATO se v Afghánistánu pěstuje přes 90% produkce opia. Export této drogy představuje významnou bezpečnostní hrozbu také pro ČR. Naše přítomnost v Afghánistánu s tím nedokázala za devět let (7. října máme výročí) udělat vůbec nic. Prezidentské volby proběhly ve znamení obrovských podvodů (přibližně milión hlasů neplatných ). Příbuzní prezidenta si za prostředky mezinárodní finanční pomoci stavějí luxusní vily ve třetích zemích. A pak je tu ještě něco, co je velmi hrozivé. Stále více roste brutalita zásahů vůči civilnímu obyvatelstvu. A to nejen ze strany Talibánu, ale bohužel i ze strany mezinárodních mírových sil. Vytvořili jsme v Afghánistánu zvláštní protektorát, pro jehož obhajobu nám stále více docházejí argumenty.
Navzdory tomu všemu ale chce tato vláda naši přítomnost v Afghánistánu posílit a naopak navrhuje, abychom od r.2012 prakticky zcela rezignovali na naši vojenskou přítomnost v Kosovu. Přitom česká zahraniční politika deklaruje region západního Balkánu jako svou prioritní oblast. Ano, souhlasil bych s redukcí našeho vojenského kontingentu v Kosovu. Nicméně vládní materiál stále uvádí, že politicko-bezpečnostní situace v Kosovu je nestabilní. Ponechání například jedné roty v tomto teritoriu by tedy bylo naprosto žádoucí a zdůvodnitelné.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy