Jestli se o kupónové privatizaci mluvilo jako o největším podvodu dvacátého století, tak největším podvodem století jednadvacátého je způsob, jakým tato vláda administruje prostředky z evropských fondů. Společné je, že se obrovské sumy peněz přesouvají bez informací a bez kontroly.

Každý podvod ale nakonec praskne. I když premiér Nečas o tom zatvrzele odmítá ve Sněmovně mluvit, tak už díky informacím z Evropské komise víme, co se právě děje.

Od 9.3. nebude možné v Bruselu předkládat žádné žádosti o platby za Českou republiku. Pokud je pošleme, tak se neproplatí. Tento stav bude trvat až někdy do června, do kdy se bude čekat, že zjednáme nápravu. Jedná se o zhruba půl bilionu korun, ze kterých bylo doposud České republice proplaceno pouhých sto třicet osm miliard.

Je to mimořádná situace a Evropská komise k takovým opatřením přistupuje velmi nerada. Nejde už o nepořádek v dílčích věcech nebo v jednotlivých programech. Jde o zásadní systémovou poruchu, o neschopnost vykonávat odpovídající kontrolu nad tím, jak se zde utrácejí evropské finanční prostředky. Prostě se nám tady evropské peníze tiše rozkrádají.

Na to, že vláda neumí čerpat finanční prostředky a že systém je v nepořádku, upozorňujeme vládu rok a půl. Svolávali jsme kvůli tomu mimořádné schůze, zařazovali mimořádné body, nabízeli spolupráci na nápravě a hledání komplexního řešení. Odpovědí byl vždy smích a mlčení.

Je to poněkud absurdní, že Sněmovna zasedá, jedná o různých věcech, a vládní koalice odmítá hovořit o tom nejdůležitějším – o ohrožení čerpání ohromných finančních prostředků, které na základě smluv máme čerpat z EU a kde jsme nedodrželi to, co bylo naší povinností.

To vše se děje v situaci, kdy vláda hlásí, že bude muset propustit sedmnáct tisíc učitelů, tisíce policistů, hasičů, ceny léků stoupají tak rychle, že stále více občanů dnes léky odmítá s tím, že na ně nemají. Tady máme projekty za 569 miliard, které byla ochotna EU zaplatit, často se jedná o životně důležité věci, jako je oprava dopravní infrastruktury, opravy ve školách apod. Uvedu příklad. V Moravskoslezském kraji se investice do dopravní infrastruktury skládají z 50 milionů, které jsou z běžného rozpočtu, a z 500 milionů, které jsou z evropských fondů. Pokud se zhroutí toto financování, nemáme prakticky z čeho opravovat silnice.

Za to, co se stalo, musí být vyvozena něčí odpovědnost. Odpovědní jsou ministři, příslušní náměstci, vrcholnou odpovědnost samozřejmě nese premiér, který nekonal, přestože byl opakovaně na vážnost situace upozorňován. Unikátní je, že ani za současného stavu nehodlá o této věci ve Sněmovně jednat. Přitom rozhodnutí Evropské komise pozastavit čerpání evropských dotací má přímý dopad na naši legislativní práci. Ministr financí Kalousek předkládá ve Sněmovně novelu zákona o finanční kontrole, která je ve světle toho, co se děje, jasně nevyhovující. Tato novela vůbec neřeší otázku nezávislosti auditních orgánů. Kontrola a audit tu splývají v mlze. Zákon koncentruje rozhodování na ministerstvu financí, z kontroly se stává spíš mocenský nástroj než autonomní nezávislá složka.

V této zemi, pokud někdo nemá dvě účtenky, tak jde sedět. Ale pokud někdo zašantročí či ukrade miliardy, tak to zůstává bez odpovědnosti a bez postihu. Evropská komise nám vytýká naprosté personální selhání. Lidé, kteří by měli evropské fondy spravovat, jsou neustále vyměňováni a nakonec zcela nekompetentní. Přichází nám draho, že nedošlo k aktivaci zákona o státní službě.

Evropské komisi došla trpělivost. Trpělivost došla i nám. Také proto jsme podali návrh na hlasování o nedůvěře vládě.