Čeho jsme byli svědky v posledních dnech? Členové vládní koalice na sebe vylili kýble špíny. Ministr jedné strany řekl o poslaneckém klubu té druhé, že jeho členové jsou dílem reprezentanti polosvěta a dílem tam jsou za organizovaný zločin.

Častoval své vládní kolegy výrazy „slizcí“ a „odporní“, druhá strana vracela úder výrazem „debilové“. A teď si společně poplivaní sedli ke stolu a uvažují, jak dál. Paní Klasnová medituje, zda by se nestala ministryní školství. Proč zrovna ona? Nikdy se ke školství ve Sněmovně ani jinde nijak nevyjádřila. Je snad postačující důvod, že ji na ministerstvu čekají na pozici náměstků staří známí stranického kolegy Josefa Dobeše?
Co to je za pimprlové divadlo? To znamená, že všechny ty řeči o organizovaném zločinu a slizkosti máme zapomenout? A pojedeme dále, jako by se nic nestalo? Co to je za úroveň vztahů mezi lidmi, kteří vládnou této zemi?
Co se stane s kauzou pana Janouška? Tady přece nejde jen o „nějakou“ autohavárii. Tenhle případ poodhalil celou hrůzu chobotnice organizovaného zločinu, napojeného na policii, justici a politiku. Podivná je role Bezpečnostní informační služby v této kauze. Zdá se, že tu ví leckdo leccos a všichni si to nechávají pro sebe. To všechno má být zapomenuto?

Co předvedl Radek John v České televizi na téma sponzorů Věcí veřejných je neodpustitelné a nemůže být zapomenuto. Jeho žvatlání o tom, že přeci s těmi skrytými sponzory seděl a mluvil a že to jsou veskrze dobří kluci, kteří přece také jsou proti anonymním akciím, ale dokud tady jsou, tak to holt využívají… Přece snad i malé dítě už ví, v čem je nebezpečí skrytého sponzora. Že když nevíme kdo to je, tak ani nemůžeme tušit, k jakým veřejným zakázkám se dostal, a nemůžeme to nijak zkontrolovat. Nemůžeme nijak vstoupit do systému protislužeb, konfliktů zájmů a nakonec podvodů na státu. Pan John nám vlastně z obrazovky řekl něco na způsob „Prostě dokud to jde, tak krademe!“ Takový člověk přece nemůže být předsedou sněmovního Bezpečnostního výboru a fungovat jako předseda vládní strany této země.
Stejně jako nemůže zůstat ve funkci Jaromír Drábek, který de facto zrušil funkční pracovní úřady a nahradil je výdejnami dávek, tak za to musí nést odpovědnost. Někdo musí nést odpovědnost za to, že tato vláda nečerpá peníze z evropských fondů a že se budou muset tyto peníze dodávat na úrovni stovky miliard z běžného rozpočtu tohoto státu – z pokladny, ve které dnes peníze žalostně chybí! Tohle odskáče každá příští vláda, která bude pykat za hrubou nekompetenci a selhání těch, co tu teď vládnou.

Co s tím tedy hodlá premiér dělat? Prostě si ve vládní koalici řekneme „co jsme si, to jsme si“, sehrajeme divadlo o rušení ministerstev a srovnáme vztahy v koalici tím, že si rozdáme pár vlivných postů? Potáhneme to dále s podnikatelským projektem Věci veřejné, o kterém už nikdo nepochybuje, že jeho předáci do toho šli s tím, jak z politiky co nejvíce vytahat?


Tak to budou lidé pociťovat stejnou bezmoc jako za komunistů. Prostě ve funkci zůstanou i ti, o kterých všichni vědí, že tam nemají co dělat? To je urážka všech těch posledních slušných a kompetentních lidí v úřadech, kteří tam ještě zbyli. To je hazardování s posledními zbytky víry v politiku a demokracii.
Jsme stále uprostřed krize politické i ekonomické a vlastně i morální. Potřebujeme záchranný plán. Potřebujeme obnovit důvěru a elementární kompetenci členů vlády. Neznám jiný způsob, než nové volby, ve kterých by politika mohla dostat znovu šanci.