Nedávno jsme si v této zemi státním svátkem připomínali příchod Cyrila a Metoděje. To byli takoví dva velice sympatičtí chlapíci. Vždy mi u Konstantina připadalo úplně dojemné, jak on v poměrně špatném zdravotním stavu dorazil se svým bratrem do této divočiny. Mohli si žít v Soluni, v Konstantinopoli, to byla v té době naprosto výsadní kulturní města, a oni se vydali tady do této divočiny, kde ani písmo nebylo. Konstantin to napravil a zasloužil se, že jsme naše zpoždění začali dohánět. Zatímco jinde se křesťanství šířilo železem a krví, tak oni na to šli empaticky, vysvětlováním. Něco úžasného! Dokonce říkali, že bychom měli používat vlastní jazyk, aby nám to bylo bližší - protože Bůh to tak zařídil, že slunce vychází a svítí na všechny stejně, déšť padá na všechny stejně. Takhle pěkně to s námi mysleli - a vlastně se dá říct, že zde tvrdě pracovali, aby to tady trochu povznesli.

To mě opravdu dojímá. Že se tady takto poctivě a dokonce velmi citlivě snažili šířit kulturu, vzdělání a také právo. Oni byli i právníci - a snažili se vytvořit zde nějaké právní, právně fungující prostředí a společnost.

Vzpomínám na to, protože Sněmovna se schází v červenci trochu nezvykle uprostřed léta, a já mám obavu, když se dívám na to, jak se vyvíjí naše politická krize, jestli se chudák Konstantin nesnažil marně, když chtěl vytvořit prostředí, které je předvídatelné, ve kterém se respektují práva a zákony a ve kterém má dnes šanci demokracie.

Víte proč? Uvádím to proto, že naše debata není jednoduchá. Mohl bych citovat výroky představitelů vládních stran v době bezprostředně po vzniku krize, kdy se s námi poměrně dost shodovali v tom, že opravdu jediná cesta, jak se vrátit do „koridoru“, jak říká Miroslav Kalousek, je prostě udělat nové volby a dát silný mandát politickým stranám. Tím tady bude silná Sněmovna. Říkal to pan Pospíšil, říkal to pan Schwarzenberg, říkal to pan Kalousek, všichni.

Já jim samozřejmě nemohu bránit, aby změnili názor, ale dovolte mi, abych zde reagoval na novou verzi obrany demokracie, kterou předvedl Miroslav Kalousek, zřejmě jako mluvčí někdejších vládních stran. Rád bych uvedl, v čem si myslím, že je chyba této koncepce.

Pan Kalousek říká, že teď jde o to, bránit demokracii, bránit parlamentní instituce - a asi byste se mnou souhlasili, že důvěra v tyto instituce je velmi otřesena. Důvěra v institut premiéra v této zemi, důvěra v instituci vlády, důvěra v instituci Sněmovny, to vše je velmi otřeseno. Důvody známe.

Namátkou připomenu, jak je otřesen institut premiéra. Ve Sněmovně jsme interpelovali premiéra Nečase a ptali jsme se ho, proč vyplácí své ředitelce kabinetu 270 tisíc měsíční odměny. A pan premiér o ní říkal, že tvrdě pracuje apod. Před pár dny se pan premiér přihlásil k paní Nagyové jako k někomu, s kým chce pevně spojit svůj život. Takže to byly peníze do společné domácnosti!

Na tohle se lidé dívají. Takhle fungoval premiér.

Podívejme se do Slovinska. Vládní strana s pětinovým skandálem, než je tento, letos odešla z vlády a nepokoušela se vrátit, protože věděla, že se to nedá před veřejností obhájit. A naše bývalá koalice přesto říká, že má 101 hlasů a že má právo znovu sestavovat vládu. Ovšem důvěra v tuto koalici není otřesena jen v očích prezidenta, ale celé veřejnosti.

A co na to radí pan Kalousek? Zabarikádujme se v této Sněmovně!

Místo toho, abychom se obrátili na veřejnost a řešili krizi tím, že se do koridoru zpátky vrátíme novými volbami, tak pan Kalousek říká: Naopak se tady musíme zabarikádovat!

A zřejmě nám v tom má pomoci i ta absolutní imunita, kterou Nejvyšší soud včera vyhlásil. Ta absolutní imunita, kterou znám, znamená, že právo se má zastavovat před dveřmi a před stěnami Sněmovny. To rozhodnutí Nejvyššího soudu nám úžasně pomáhá!

Víte, co se včera stalo? A jaká byla reakce pravice? Nejvyšší soud řekl, že to, co je v ústavě, že imunita se vztahuje na projevy poslance, nejsou jen slovní vystoupení – třeba ono Gottwaldovo prohlášení „Zakroutíme vám krky!“ - , abychom zkrátka mohli ve Sněmovně říkat věci, které si myslíme, aniž by to bylo stíhatelné. Ne, Nejvyšší soud příslušný paragraf vyložil tak, že to je veškeré projevování se poslance, zřejmě jednání, dohody a podobně. Úžasné! To jsem do této doby skutečně nevěděl. Ani jsem nevěděl, že Nejvyšší soud je první a poslední instance pro výklad ústavy. Není to náhodou Ústavní soud? Já jsem si prostě jist, a je to moje osobní přesvědčení, že ti, co psali ústavu, tak projevem mysleli pouze vystoupení před poslanci.

Článek 27 Ústavy ČR praví: „Poslance nelze postihovat za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu“. Článek 17 Listiny základních práv a svobod pak říká, co to ten projev je. „Svoboda projevu. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace.“ Toto je projev definovaný v Listině základních práv a svobod.

A najednou přichází Nejvyšší soud a řekne, že to je všechno projevování se poslanců ve Sněmovně. To je věru úžasná pomoc - aby celá veřejnost viděla, že ve Sněmovně můžeme páchat cokoliv a všechno nám v ní projde. To je ta idea. Zabarikádujme se ve Sněmovně před veřejností! Myslí si snad pravicoví kolegové, že tím se obnoví důvěra veřejnosti? Tím, že nyní začnou napadat policii, státní zástupce a křičet „Kárná řízení na ně!" a podobně? Jak třeba může Petr Nečas jako ústavní činitel napadat policii, státní zástupce v kauzách, které se ho bezprostředně týkají? Vždyť je v konfliktu zájmů! Veřejnost toto chápe jako popírání principu právního státu. A to je tato koncepce, kterou pravice navrhuje? Zaujmout kruhovou obranu ve Sněmovně? Myslí si snad někdo, že výsledkem bude obnova důvěry v instituce?

Naopak. Povede to k úpadku toho, jak veřejnost vnímá Sněmovnu. K úpadku všech institucí - premiéra, Sněmovny, vlády apod.

My, sociální demokraté, místo toho tvrdíme, že cesta – a divný vývoj krize to ukazuje - vede pouze skrze nové volby.

A před novými volbami by se mělo mluvit o tom, co si s navršenými problémy kdo počne. Co si počne s ekonomickou krizí, která bohužel trvá - a někteří říkají, že hrozí dokonce její druhé kolo. A co si počne s politickou krizí, do které jsme se dostali. Jak kdo bude reagovat na marasmus, který tady je. Jak obnoví důvěru v instituci Sněmovny a vlády.

Tato debata a volby, které by potom vyjádřily preference lidí, to by byla cesta k novému koridoru, o němž mluví Miroslav Kalousek. Tím, že se zabarikádujeme kruhovou obranou, neobnovíme nic. To nebude cesta k tomu, aby lidé věřili Sněmovně více než dnes. To si myslím, že je základní omyl.

Nelíbí se mi, že Miroslav Kalousek mluví o tom, že jsme to my, kdo hraje politické hry. Vždyť je to obráceně a naše argumenty jsou jasné. Dobře. Nejsem dnešní. Možná že se pravici to celé prostě hodí. Je to možná z různých důvodů pro ni jednodušší, ale ať neříká, že my hrajeme politické hry. Jediné čisté řešení této situace je, že prostě řekneme „ne, takhle se pokračovat nedá". Ve Sněmovně je tolik „volných radikálů“, že už vůbec není přehled, kdo co reprezentuje. Na to musíme mít novou odpověď veřejnosti. Jedině tak se dá začít pracovat na nějaké změně. Protahování krize je to poslední, co by tato země potřebovala.

Pravicoví kolegové mohou hlasovat svobodně podle svého. Ale obávám se, že při nerozpuštění Sněmovny tady možná zabarikádovaní přežijeme, ovšem bude to mít dopad na řadu věcí v téhle zemi.

Vláda bez podpory Sněmovny, jakákoliv provizorní vláda není schopna řešit vážné věci. Když chce někdo čerpat evropské peníze, potřebuje na to zákon o státní službě, zákon o finanční kontrole, jinak nebude ani euro. Stokrát může někdo ve Sněmovně vyhlašovat, že něco chce, ale když nedá dohromady většinu, není schopen vládnout. Každý investor vám řekne, že za prozatímní vlády do této země nepřijde, jelikož nebude mít důvěryhodného partnera, nebude mít jistotu určité perspektivy let.

To všechno by volby vyřešily. Jde o jedinou cestu z bahna.


Z vystoupení na 55.schůzi Poslanecké sněmovny PČR 17.7.2013