ODS hlasitě vykřikovala, že chce zásah vlády v kauze Nagyová. Dokonce napadla státní zástupce, kteří by podle ní měli vyvodit osobní odpovědnost, zřejmě v souvislosti s výrokem Nejvyššího soudu, jenž zastavil trestní stíhání tří poslanců Občanské demokratické strany. ODS pokračuje v tažení, které zahájil poslanec Petr Nečas, když vyzýval k zahájení kárného řízení proti státním zástupcům Ištvánovi a Bajgarovi.

Všechna tato vystoupení představitelů ODS jsou v právním státě naprosto nepřípustná a skandální. Je naprosto neslýchané, aby zaznívaly vůči představitelům policie a justice výroky typu, že pokud jsou čestní, tak by měli rezignovat.

Je vyloučeno, aby v právním státě ústavní činitel takovým způsobem osočoval a zastrašoval orgány policie a justice v kauze, která se ho bezprostředně týká. Opakuje se naprosto stejná situace , kterou vyvolal Miroslav Kalousek v souvislosti s vydáním Vlasty Parkanové ve Sněmovně.

Je nepochopitelné, jak se Petr Nečas může nyní angažovat ve věci paní Nagyové, když nedávno veřejně prohlásil, že s ní zamýšlí pevně spojit svůj život a prozradil, že v této kauze se jednoznačně nachází ve střetu zájmů. Nechápu, kde Petr Nečas bere morální právo se takto veřejně vyjadřovat, když ještě nedávno ve Sněmovně zdůvodňoval astronomické příjmy paní Nagyové (270 tis měsíčně) tím, jak zodpovědně a těžce pracuje. Dnes víme, že se jednalo o příjmy do společné domácnosti. Všechno další veřejné angažmá pana Nečase v této kauze je chucpe.

Politik se může vyjadřovat k činnosti soudů a policie pouze za předpokladu, že prokazatelně není v dotyčně věci v konfliktu zájmů. Nemůže zneužívat své politické pozice k brutálnímu nátlaku, který ve svých důsledcích má bránit průchodu spravedlnosti. Není možné, aby politik se mstil policii a státním zástupcům za to, že se odvážili zasáhnout vůči němu, jeho spolupracovníkům či blízkým.

Je politováníhodné, že ODS dalo křídla rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je skandální, podezřelé a vůči veřejnosti hrubě arogantní. Nejvyšší soud v podstatě řekl, že právo se musí zastavit před stěnami Poslanecké sněmovny a že poslanci jsou jacísi nadlidé. Nejvyšší soud nadále rozhoduje v duchu prohlášení bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu pana Kučery – „Když jde o politickou stabilitu musí jít právo a zákonnost stranou.“

Podle článku 27 Ústavy ČR se imunita poslance vztahuje na všechny jeho projevy ve Sněmovně. Nejvyšší soud přišel s naprosto neslýchaným výkladem ústavy, podle kterého projev poslanců, na který se vztahuje imunita, je ne toliko slovní projev, ale jakékoli projevování se poslance. Prostě výkon mandátu poslance se může dít jakýmkoli způsobem. Poslanec má být napříště chráněn před jakýmkoliv postihem a když se v souvislosti s výkonem svého mandátu ve Sněmovně dopustí jakéhokoli úplatku, korupce, výhod, dohod apod. Jak se vám líbí?

Nejvyšší soud ignoruje článek 17 Listiny základních práv a svobod, ve které se jasně definuje, co je svoboda projevu a projev samotný slovy, že „každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, jakož i svobodně vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace." Tedy podle Listiny nejde o jakékoli projevování se poslance, ale skutečnou ochranu svobody projevu ve Sněmovně.

Těžko říci, co vedlo Nejvyšší soud k takovéto velkorysosti a bohorovnosti. Potěš nás pámbů, jestli tito mužové hodlají dále vykládat ústavu! Tohle, co předvedli, je svévole a ohýbání. Takovýmito výroky může i Nejvyšší soud ohrožovat fungování právního státu. Chápu, že pro ODS je možná tento výrok voda živá, pro Českou republikou je ale takto fungující Nejvyšší soud katastrofa.