Sociální demokracie navrhla uspořádání předčasných voleb v říjnu a dohodu o rychlém sestavení úřednické vlády, do které by nominovaly demokratické strany odborníky. Záleží nám na úspěšném dokončení předsednictví a rychlých opatřeních proti hospodářské krizi.

To, co se ale děje, začíná být groteskní. Předseda komunistů Vojtěch Filip volá, že se chce účastnit jednání, stěžuje si, že k nim není zván, že není brán jako partner a že se jedná ve formátu bez komunistů. To ale vůbec nebrání představitelům vládní koalice spouštět pokřik, že sociální demokraté se spolčují s komunisty a chystají se po dvaceti letech pozvat komunisty k vládnutí. Všimněte si ovšem, že kromě toho je zároveň sociální demokracie obviňována, že si dovolila svrhnout vládu - vrazila jí kudlu do zad, aniž by se chtěla sama chopit moci a měla promyšleno jak dál. Pozoruhodné - zároveň má platit, že jsme nepřipravení a zároveň chystáme státní převrat.

Ať říká tyto nesmysly kdokoli, Kateřina Jacques, Martin Bursík, Jiří Čunek nebo Petr Nečas, důvod je stejný: Děsivá představa, že budou muset opravdu opustit vládní křesla. Tohle ovšem nemohou přiznat. Nelze přiznat, že jim nikdo nevrazil kudlu do zad, protože to zpackali sami, že Martin Bursík místo jedné strany má zelené strany dvě a tu jednu proti sobě. Je neuvěřitelné poslouchat předsedu Jiřího Čunka, když mluví o tom, jak nedůvěra vládě poškodila zájmy Česka, když mluví o fatální destrukci zahraniční politiky a obviňuje opozici, že nemá nachystané řešení. To říká tentýž Čunek, jehož vlastní aféra dala vzniknout justiční mafii. Právě tahle kauza přitom byla jedním ze tří základních důvodů, které vyvolaly poslední hlasování o nedůvěře vládě. A vrcholnou komedii předvádí Petr Nečas, když volá, že „ČSSD si bude muset vybrat, buď bude jednat s demokratickými stranami nebo s komunisty.“ Hlouposti - my vůbec netoužíme po komunistech a žádnou vládu s nimi nehodláme sestavovat. Tyhle výroky mají jen zakrýt, že problém nemá sociální demokracie, ale především sama ODS, která někde poztrácela své poslance, jinak by poměr hlasování o nedůvěře vládě nebyl 101:96 v neprospěch vládní koalice. My jsme pouze opozice, která setrvává od voleb na stejném názoru, ale vládní koalice znechutila svou politikou vlastní poslance.

Otázka zní: Je koalice opravdu schopna a ochotna jednat o předčasných volbách a sestavení úřednické vlády? Nejsem si tím zdaleka jist. To, že nám všechny tři koaliční strany svorně podsouvají stejný nesmysl, že chceme přivést komunisty k moci, vypadá, že si hledají záminku, jak jednání do nekonečna rozbíjet a vládnout za každou cenu co nejdéle s vládou v demisi (Jiří Čunek: „Upřednostňujeme pokračování vlády na stávajícím koaličním půdorysu.“). Zároveň se vždycky hodí otevřít osvědčené antikomunistické volební téma.

Podobné představy, že se bude vládnout dále - demise nedemise - jsou ale naprosto nemožné, jsou totiž jednoznačně protiústavní. Je zřejmé, že by koalice ráda dále vládla, že dokonce oželí i to, že jí ve sněmovně bez nás nic neprojde (dokonce i slavný radar museli ze sněmovny stáhnout), protože zůstává jediné: držet se co nejdéle vládních křesel. Je mi líto, ale tohle prostě nelze. Po prezidentovi nelze chtít, aby ignoroval ústavu. Ústava sice neříká, dokdy musí prezident jmenovat premiéra, ale nemůže s tím otálet. Pokud nevznikne politická dohoda, která bude prezidentovi sdělena, bude muset prezident jednat sám tak, jak mu přikazuje ústava.