Je možné, že se v některých ohledech ze současných hrůz poučíme a že nám konečně dojde, že informační válka je skutečně jednou z fází nelineárního boje a že ve válce už dávno jsme.

To, že zatím nejsme ve fázi horké, nic neznamená. Rád bych doufal, že většina našinců pochopila, že je zapotřebí s nejvyšší rozhodností zamezit v činnosti ruské propagandě, ať už k nám proudí jakýmikoli kanály, a nenechat se odradit účelovými odkazy na svobodu slova. Stejně tak bych rád věřil, že jsme si se vší naléhavostí uvědomili závažnost provinění těch, kteří léta šíří kremelský narativ, jsouce vědomky či bezděky nástroje ruského režimu. Ve světle posledních událostí je snad už jasné, že takové osoby je nutno považovat za pátou kolonu válečného zločince.

Na právě skončivších olympijských hrách v Pekingu válečný zločinec Putin slavnostně dotvrdil úzké strategické partnerství s genocidním rudým císařem, generálním tajemníkem KS Číny Si Ťin-pchingem. Sám Si má na svých rukou už tak dost krve na to, aby byl zařazen bok po boku podobným zrůdám. Ovšem nyní je i komplicem vyšinutého kremelského diktátora. Je prakticky jisté, že o přepadení Ukrajiny věděl, ale hlavně svým chováním ruské řádění na Ukrajině umožňuje, jakkoli se mu možná právě nehodí do krámu. Na mezinárodní scéně mlží a doma šíří propagandu, jež veškerou vinu svaluje na USA. Protiválečná prohlášení cenzuruje a čínští trollové proti nim s nasazením bojují za použití proválečné a protizápadní rétoriky.

Je dobré si uvědomit, že ČLR koketuje se strategií „neomezené války“, války jakýmikoli prostředky a bez jakýchkoli zábran, ale tu zatím naplno nevidíme, zatím se nerozvinula do horké fáze. Můžeme toho brzy být svědky na Tchaj-wanu. Zároveň tradičně spoléhá na vlivovou infiltraci pomocí tzv. „boje na jednotné frontě“, kdy se do dosahování strategických a geopolitických cílů v zahraničí zapojují aktéři všeho druhu bez rozdílu. Diplomati, obchodníci, továrníci, „soukromé“ společnosti, přiznaně státní společnosti, umělci, vědci. Zkrátka aspoň potenciálně všichni. Výsledkem úspěšného boje na jednotné frontě je ovlivňování veřejného diskurzu v zájmové zemi a získáváni „užitečných idiotů“ z řad tamějších elit.

Po zkušenostech nedávných dní bychom se měli proto všichni do budoucna (protože bezprostředně nyní máme přece jen jiné starosti) zamyslet, a) nakolik jsme závislí na ČLR hospodářsky, nad čímž jsme se ostatně měli zamýšlet už dávno a naposled zejména v souvislosti s čínskou ekonomickou válkou proti Litvě, b) kolik kdo v Evropě dluží ČLR peněz, c) kolik klíčové infrastruktury Číňani v Evropě ovládají, d) zda nezbystřit pozornost, pokud nám někdo servíruje čínský oficiální narativ, pokud se nám snaží „pěkně vylíčit čínský příběh a pěkně rozšířit čínský hlas“. Osobně se domnívám, že čeští příznivci genocidního diktátora Si Ťin-pchinga, spojence válečného zločince Putina, nejsou o nic lepší než příznivci Kremlu, akorát to tak není vidět, protože Peking se zdá daleko.