Před pár týdny jsem letěl na dovolenou. Po dosednutí letadla cestující posádce zatleskali. Pilot odvedl standardní profesionální práci, jako třeba instalatér, autoopravář nebo psychiatr. Těm však nikdo netleská

S potleskem po přistání letadla jsem se už setkal, když jsem před lety přilétal obrovským Boeingem do Izraele. Tehdy jsem tomu rozuměl tak, že v našem letadle byla určitě řada Židů, kteří z diaspory konečně přilétali do zaslíbené země a tleskáním odměňovali posádku, Boha i sebe, že jsou na konci své cesty. Zjevně se však jedná o něco obecnějšího a hlubšího, asi magického. Ačkoliv se denně konají tisícovky různých letů, lidé stále považuje vzlétnutí a přistání za malý zázrak. Pilot přitom odvedl „jen“ standardní profesionální práci, za kterou je velmi slušně placený.

Zázraky se dějí i v medicíně. Pilotům nezávidím, ale přistihl jsem se při pocitu závisti vůči svým kolegům z jiných lékařských specializací. Ortopedům, stomatologům, chirurgům nebo třeba neurologům sice netleskáme, ale různými způsoby vyjadřujeme poděkování za každý profesionální výkon, který přinesl jakoukoliv úlevu. To my psychiatři zažíváme málokdy. Přitom také léčíme co nejlépe podle nejnovějších vědeckých poznatků a navíc mnozí z nás k rutinně provedenému výkonu přidávají kus ze své osobnosti. Je známou pravdou, že zvláště v případě psychoterapie je nejúčinnějším nástrojem psychoterapeut sám se svými city, empatií, myšlením, jednáním…

Zatímco pacient propuštěný třeba z interního oddělení lékaři vřele děkuje, člověk, který opouští psychiatrické zařízení, ať už ambulantní, či lůžkové, zpravidla prchá co nejrychleji a co nejdále od „černé díry“ ve své bezprostřední minulosti. Určitou roli hraje také fakt, že obor psychiatrie stále nese značné negativní stigma a že mnohý člověk s vážnou duševní chorobou si není vědom své nemoci.

Někdy se však stává, že od bývalého pacienta obdržíme pohlednici, e-mail nebo vzkaz. Zkušený psychiatr v takovém případě okamžitě zbystří pozornost. Naši pacienti totiž v sobě často cítí blížící se psychickou krizi již delší dobu předem a takovým jen částečně vědomým jednáním dávají najevo, že se „něco děje“.