Po dobu sjezdu komunistické strany (nebo když měl přijet Brežněv), bývali psychiatričtí pacienti, kteří by mohli působit rozruch, nedobrovolně zavíráni do psychiatrických léčeben. Nedobrovolná hospitalizace je ze zcela jiných důvodů velkým problémem i dnes.

Podle současné legislativy lze pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat jen pokud „ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy.“
Háček je v tom, co to závažné a bezprostřední ohrožení sebe nebo svého okolí vlastně znamená. Psychiatři, kteří se střídají na příjmovém oddělení v psychiatrické léčebny, si to vykládají různě. Několikrát se mi stalo, že jsem pacienta odeslal do Psychiatrické léčebny v Bohnicích, ale tam ho nepřijali, přestože to podle mého názoru byla jediná možnost, jak toho člověka a jeho okolí ochránit.

Léčil jsem například jednu pětadvacetiletou dívku, říkejme jí Dita, která dříve byla velmi úspěšná v modelingu a především v navrhování a šití kostýmů. Pracovala například i pro Lucii Bílou. Zhruba před rokem toho zanechala, protože objevila nějakou vesmírnou částici, která zachrání celé lidstvo. Zanořila se do sítě bludných úvah, naprosto ztratila kontakt s realitou, přišla o všechny kamarády a kamarádky, neměla žádný příjem a dnem i nocí se věnovala své kosmické částici. Přežívala díky péči mámy a babičky, které se o ni staraly, ale vzdalování se od reálného světa se stále zhoršovalo. Z objektivního pohledu nebyla nebezpečná sobě nebo svému okolí, tiše se v podkroví zabývala kosmickou částicí.

Máma téhle dívky se obrátila na výjezdovou službu našeho denního sanatoria, že neví jak dál. Dita působila navenek normálním dojmem, byla krásně oblečená, ale po pěti minutách začala hovořit o kosmické částici. Předložila nám objemné desky s mnoha nákresy, které zachycovaly bludný, bláznivý svět, ve kterém propojovala Ježíše Krista, mayskou kulturu, Mendělejevovu tabulku prvků a všechno možné do vzorce kosmické částice, která všechny zachrání a ještě na tom Dita vydělá obrovské peníze. Kontaktovala řadu odborníků včetně astronoma Jiřího Grygara, samozřejmě nikde neuspěla, ale o ničem jiném nechtěla mluvit.

Snažil jsem se ji nenásilně, jemně přesvědčit, že by možná mohla začít něco užívat, nějaký lék, který by jí pomohl, aby mohla lépe koncentrovat své myšlení na tenhle úkol, který si předsevzala, ale jakoukoliv pomoc odmítala. Jezdili jsme za ní se sociálním pracovníkem opakovaně, při poslední návštěvě bylo vidět, že je potřeba situaci nějak řešit. Stála před námi mladá krásná holka, bez jakéhokoliv finančního příjmu, závislá na rodičích, bez jakýchkoliv kamarádů, kamarádek, uzavřená do bludného světa jakési kosmické částice.

Předložil jsem jí nabídku: buďto si vezme lék a bude ho pod máminou kontrolou pravidelně užívat, nebo si jednou měsíčně nechá píchnout depotní injekci, která jí pomůže, aby mohla koncentrovat své myšlení na to, co si předsevzala, nebo přichází v úvahu jenom nedobrovolná hospitalizace. Řekl jsem Ditě na rovinu, že má psychický problém, se kterým je možno pomoci a že jsem složil lékařskou přísahu, že takhle budu pomáhat. Dita první dvě možnosti odmítla, řekl jsem OK, vzal telefon a zavolal záchranku. Naložili jí, odvezli do bohnické léčebny, ale z té byla druhý den propuštěna z odůvodněním, že není nebezpečná sobě nebo svému okolí. I když, jak víme, ohrožuje dlouhodobě svůj život, svoji budoucnost a existenci.

Od té doby se s námi nekontaktuje, podala na mě trestní oznámení a ve svém bludu jede pořád dál. Její máma se z toho psychicky sesypala a v současnosti k nám každý týden dochází na terapii.

Nejhorší a tragický případ se týkal pacienta s bipolární poruchou, který byl jedním ze společníků velké firmy a během jednoho měsíce (v manické fázi svého onemocnění) rozfofroval několik miliónů. Je otázkou výkladu, jestli bezprostředně a závažným způsobem ohrožoval sebe nebo své okolí. Podle mě ano a ohrožoval i existenci firmy. Tak jsem ho nechal nedobrovolně hospitalizovat. Pobyl tam týden, a pak zástupce příslušného soudu, který podle zákona musí posoudit, jestli si nedobrovolně hospitalizovaný člověk zaslouží detenci ve zdravotnickém zařízení, rozhodl o jeho propuštění. Byl propuštěn a záhy ho někdo na ulici zastřelil. Můžu se jenom domnívat, že dál manipuloval s penězi firmy a že za jeho smrtí jsou zbylí společníci. Takže nakonec došlo nejenom k ohrožení zdraví, ale i ke ztrátě života třicetiletého pacienta.