Byl zmatený a napadl přivolané záchranáře. Ti ho zpacifikovali a zavolali policii…

Matka mého pacienta, dvacetiletého Jáchyma, mi poslala zprávu, kde popisuje, co se stalo:

„Desátého června večer jsem volala rychlou záchrannou službu, protože Jáchym dostal velký epileptický záchvat. Ten zřejmě souvisel s rozbíhající se psychotickou atakou, jejíž součástí je stihomam. Po doznění záchvatu, který trval zhruba tři minuty, byl zmatený, nevěděl, co se stalo. Přijeli záchranáři a řekli, že ho vezmou do sanitky a vedli ho ke dveřím. Jáchym však byl dezorientovaný, vylekal se, ptal se, co je to za lidi a odmítal s nimi jít. Já jsem mezitím hledala jeho občanku a zdravotní kartičku, pánové na mě pokřikovali, ať si pospíším.

Záchranáři jsou zřejmě zvyklí zasahovat rychle a nedošlo jim, že zde by bylo na místě nejdřív pacienta uklidnit a vysvětlit, co se s ním děje. V ohrožení života v tu chvíli nebyl. Byl při vědomí, komunikoval. Táhli ho ven a Jáchym se s nimi začal prát a vracet se do bytu. Nasadili mu nějaké zápasnické hmaty, trochu se zklidnil. Jakmile uvolnili sevření, snažil se jim vytrhnout, přitom jednoho z nich nakopl a udeřil (v úředním záznamu mu říkají pan K). Muži ho povalili na zem, lehli si na něj, takže křičel bolestí. Pak zavolali policii. Pan K. mi řekl, že pacienti neustále napadají záchranáře, a že on si to tedy nenechá líbit.

Přestože Jáchym ležel přimáčknutý na chodbě na zemi, dokázala jsem mu vysvětlit, že jsou to záchranáři a povezou ho do nemocnice. Než dorazila policejní hlídka s poetickým názvem jedné květiny (jak jsem se dočetla v úředním záznamu), byl Jáchym už zcela klidný, pochopil, co se děje a šel do sanitky bez odporu. Později mi říkal, že mu ještě tam jeden z mužů dal ránu pěstí, což samozřejmě nemůžeme dokázat, ale vzhledem k chování pana K. i zkreslené výpovědi záchranářů na policii, tomu věřím.
V Thomayerově nemocnici vyšetřil Jáchyma neurolog, udělali mu CT a řekli, že může jít domů, ať je v klidu a zítra ať se hlásíme u Jáchymova lékaře.

V té chvíli si Jáchyma převzali policisté, přes mé protesty mu nasadili pouta a odvezli ho na vyšetřovnu v Milevské ulici. Mě nechali stát u nemocnice, takže jsem si šla domů pro auto a teprve pak jsem jela za Jáchymem na policii. Drželi ho tam asi dvě hodiny a nutili ho vypovídat. Nedali mu do ruky žádný záznam a někam mu zašantročili občanku.

Záznam mu na policii vydali až další den, kdy jsme také na mou žádost doplnili vysvětlení. V původním protokolu je řada nesmyslů. Například to, že Jáchym hrubě porušil nařízení lékaře, který jej dříve ošetřoval (???), že požil alkohol (nepil nic, což se potvrdilo, když mu dali dýchnout). Tvrdili, že říkal, že si byl vědom, že bezdůvodně napadl záchranáře. Ale Jáchym si nepamatuje ani samotný záchvat ani potyčku se záchranáři.
Vypověděli také s evidentním pohoršením, že jsem osočila policii, že šikanují mého syna a opsala jsem si osobní evidenční číslo policisty s tím, že si budu stěžovat…

Nutno říct, že policisté se zřejmě chovali podle zákona. Po přivolání záchranáři už byli povinni Jáchyma k výslechu odvézt. Ten zákon je evidentně nedomyšlený a chybu udělali dle mého názoru hlavně záchranáři, když podali oznámení. Policie spis prý pošle na městský úřad, kde se to bude posuzovat jako Jáchymův přestupek. Občanka se asi po dvou dnech na policejní stanici našla.“

Tak toto je autentický popis zásahu záchranářů a policie, jak ho zažila máma mého pacienta Jáchyma. Vyvolává různé otázky. Kde se stala chyba? Pochybili záchranáři? Postupovali podle předpisů? Nereagovali agresivně? Pochybili příslušníci policie? Nechtěli to dát Jáchymovi „sežrat“? Přistupovali k výslechu nestranně?

I kdyby k žádnému závažnému prohřešku proti předpisům nedošlo, všichni cítíme, jak to asi Jáchym prožíval. A můžeme si jenom představovat, jak tato situace ovlivní Jáchymovu důvěru v systém zdravotnických i jiných pomáhajících služeb. A nyní si představte, že obdobná situace se v různých obměnách u nás odehrává každý den.