Berlín je plný fotbalových fandů. Centrum města je už dokonce vyhrazeno jen pro ně. S každým dalším vítězstvím německého týmu přibývá vlajek na balkonech domů a na autech v ulicích.



Na středeční utkání mezi Německem a Tureckem se připravují hospody, restaurace i policisté. V německých velkoměstech, kde žijí statisíce Turků vlastnících restaurace, ve kterých se fotbal nejvíc sleduje, bude určitě rušno. Ať už vyhraje kterýkoli tým.

Už jsem psal blog o tom, jak fotbal v Berlíně vládne všemu, třeba i pekárnám. Jeden místní pekárenský řetězec nabízí speciální koláč ke kávě v podobě fotbalového hřiště. Absolutní novinkou je však fotbalová výstava.

Dá se vůbec fotbal vystavovat? Odpovědí je unikátní sbírka fotbalových relikvií. EM-Muzeum na Puschkinalle 7 v Treptowě nabízí návštěvníkům originální předměty, které vypovídají mnohé o fotbalové historii. Jaké jsou nejzajímavější? Třeba

- osobní termoláhev na vodu Guentera Netzera, kterou měl u trávníku vždy s sebou, protože prý pohrdal vlažnou vodou zajištěnou pořadateli.
- vyznamenání španělského diktátora Franka, které dostal kapitán španělského družstva Luis Suarez v roce 1964. Po předávacím aktu jej prý strčil do kapsy u kalhot.
- uzávěr na láhev v podobě čurajícího chlapečka, který daroval Boris Becker v roce 2000 k narozeninám Erichu Ribbeckovi, když byli Němci vyřazeni.
- popsaný německo-řecký slovník Otty Rehagela, který mu měl sloužit ke konverzaci v Řecku v roce 2004. Místo konverzačního pomocníka se stal deníkem jeho fotbalových taktik.
- potápěčské brýle, které prý měl v roce 1992 na sobě trenér Dánů Moeller-Nielsen, když se dozvěděl o nominaci svého týmu.
- čepka legendárního Lewa Jaschinse, kterou prý nosil vždy, když nestál na fotbalovém hřišti.

A jsou tam i další. Pokud vám snad některá jména hráčů nic neříkají, napraví to jméno toho, jehož relikvie má podle článků v novinách úspěch největší – Antonína Panenky. Na výstavě je k vidění čokoláda z pražského Interhotelu s logem Čedoku z roku 1976. Chutnat už asi moc nebude, ale pohled je na ni zajímavý stále. Tuto čokoládu mu prý slíbil při tréninku pokutových kopů jeho kolega Ivo Victor za každou branku. Údajně jich musel nakoupit několik desítek. A tahle jedna tak nějak pořád přebývala a zůstala v Panenkově cestovním kufru. A díky ní se zase po dlouhé době píše o Češích v berlínských novinách.