Ta typická chuť českých baget. Jen pořádně stisknout zuby a ...



Po delší době jsem byl v Praze a odjížděl jsem vlakem do Berlína. Před odjezdem jsem dostal hlad. Na restauraci už nebyl čas, tak jsem si na holešovickém nádraží chtěl koupit něco malého, ale vydatného k snědku. Ve stánku (či co to bylo) měli jeden výrobek, který se pro takovou situaci hodil: tradiční český sendvič, či lépe řečeno „bagetu“. Ano, takovou tu podlouhlou, z bílého pečiva, zabalenou v celofánu.

Nezklamala: výrobce mi dopřál trochu másla. Myslel i na zdravou výživu v podobě kyselé okurky a jednoho zeleného trpkého listu „čehosi“. Pro chuťové buňky byly skutečným potěšením dva plátky sýra, jehož okraje napovídaly o odkrojení ze sýrového bochníku před skutečně "pár" dny, a plátek uzeniny – podle vjemu očí šunky, ovšem bez šunkové chuti. A abych nezapomněl, potěšil i kousek vejce. Škoda, že při balení žloutkový prostředek někam vypadl. Každé zakousnutí bylo skutečným gumovým zážitkem. To vše za 75 korun.

K mé smůle měl restaurační vůz ve vlaku poruchu a po třech a půl hodinách jízdy jsem se těšil na první pekárnu, kterou v Berlíně uvidím. A to dilema – stojím před pultem, za kterým vidím 15 druhů čerstvého pečiva, 7 druhů chleba, na místě připravované sendviče naplněné různými druhy sýra, uzenin a zeleniny. A dokonce to v pekárně voní! Jak si vybrat? Proč takový výběr?



Nakonec zvolím vícezrnný sendvič posypaný müsli, naplněný margarínem, dvěma voňavými plátky dušené šunky, kusem camembertu, dvěma plátky rajčat, hlávkovým salátem, vejcem a ředkvičkou. Za 2,10 Eur, tedy cca 50 korun.

Sedám si do metra a otevírám české noviny, které jsem ve vlaku nedočetl. V jednom z článků stojí, že do České republiky jezdí stále méně turistů. Koruna je silnější než bývala a úroveň služeb neodpovídá cenám, za které jsou nabízeny. Zakousnu se do sendviče, no po pravdě vlastně ani nevím, že do teplého sendviče zatínám zuby. Chuť mi odpoutává od novin, ano, ta chuť... A říkám si – no co se těm cizincům v Česku nelíbí?!