V prezidentské předvolební debatě před druhým kolem vyhrály soutěž o největší třaskavinu témata odsunu Němců a nesmyslné útoky na rodovou historii. Debata o minulosti tak možná přikrývá daleko důležitější názory na budoucí podobu státu a řada z nich má také slušně explozivní charakter.

Kam s prezidentem?

Český prezident nedisponuje širokými pravomocemi a otázky rozvoje ekonomiky, práva nebo zdravotnictví náležejí podle naší Ústavy po právu politickým stranám a vládě. I přes toto notoricky známé „zadání“ můžeme brát prezidenta jako „morálního“ moderátora debaty o budoucnosti Česka. I s tím málem, co prezidentovi Ústava ponechává, lze totiž dělat pěkné kousky. Dobře to ukázal Václav Klaus, který čile vetoval nejen zákony zavádějící něčím nazelenalým (o podporovaných zdrojích, o hospodaření s energií), ale také o zlepšení lidských práv – třeba o sociálně-právní ochraně dětí. Pokud na daných legislativních opatřeních navíc ulpěl stín evropských směrnic, našel o důvod víc smečovat. V takovém případě se z Klause stal vášnivý diskutér, který se nebál pochybovat o smyslu pasivních domů a „zateplování“ vůbec. Role hlavy státu by však měla raději part zákopového aktivisty vynechat.

Roli prezidenta jako morální autority předvedl naopak prezident Václav Havel. Dobrou ukázkou je debata o zachování postupného útlumu těžby v severních Čechách. Václav Havel dokázal dobře mířenými prohlášeními pomoci k zachování ochrany podkrušnohorských obcí před uhlobarony. V roce 2005 v dopise adresovaném tehdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi se jej kriticky ptal: „Kladu si otázku, zda je v dnešních podmínkách jednorázový a bezprostřední efekt těžby hnědého uhlí důležitější než staleté kořeny Horního Jiřetína a Černic. A která sídla přijdou na řadu příště, když je ani někdejší vládní záruky neochrání? Můžeme se nazývat kulturní zemí, když staleté historické dědictví přeměníme během několika let na energii, kterou navíc vyvezeme za hranice?“


Foto: Karel Cudlín

Odvaha klást otázky

Pokud se budeme dále držet energetiky, pak nového prezidenta čeká další kolečko debaty o pokračování těžby uhlí, ale po více než deseti letech relativního klidu zde máme opět debatu o rozšíření Temelína. Tématu výstavby dalších reaktorů chybí střízlivá a věcná diskuze o ekonomických rizicích takového megaprojektu i o tom, zda větší podíl jádra vůbec potřebujeme. Přitom jde o zakázku, která podstatně ovlivní budoucnost ekonomiky. Cena dvou dalších reaktorů v Temelíně (pokud se vůbec začne stavět) se může vyšplhat až na 300 nebo 500 miliard korun (podle dodavatele) a rizika protažení, a tedy i prodražení výstavby, které není u jaderných reaktorů nijak výjimečné, i o řadu let. Prezident by mohl vahou svého úřadu pomoci k otevřené debatě jednotlivých stran.

Pozitivní a negativní náboje v atomové debatě

Otázkou je, zda tento potenciál některý z kandidátů využije. Zatím v otázce atomu lze najít jen nepatrné rozdíly, přesto mohou být pro podobu příští diskuze klíčové.

Miloš Zeman souhlasí s výstavbou dalších reaktorů: „Ano, dostavba je nutná, už z důvodu energetické soběstačnosti.“ Jeho podpora jaderné energetiky je známá od polibku Dany Drábové při spuštění současného Temelína. Málokdo si však dnes pamatuje Zemanovy sliby z volebního roku 1998, ve kterých chlácholil tehdy spíše nenakloněnou veřejnost dokončení dnešního Temelína závazkem rozhodnutí na základě expertních studií a nezávislých komisí. Po volbách selhala Zemanovi paměť, spolu se svým ministrem Grégrem otočil a rozhodnutí o dokončení projektu vládou protlačili. Mimo jiné zapomněl i na další slib dát prostor lidem v referendu i přihlédnout k vládním analýzám, podle nichž Česko další reaktory nepotřebovalo (mimochodem dnes Česko vyváží asi 1,2 násobek produkce dvou reaktorů v Temelíně).



Dlužno dodat, že dokončení Temelína odčerpalo prostředky na zlepšení ovzduší v severních Čechách (ale to je vlastně Miloši Zemanovi jedno, protože je pro prolomení limitů těžby a další bourání severočeských obcí). Výsledkem byla také stavba předražená o miliardy korun (celkový účet překročil 110 miliard korun), ale bohužel také otevřená cesta k dnešnímu monopolnímu postavení ČEZ nejen v energetice, ale i v české společnosti s drtivým dopadem na kvalitu domácí politiky.

Karel Schwarzenberg našim jižním sousedům s úsměvem nedávno sdělil, že se atomových reaktorů neobává, protože ve středu Evropy tsunami nehrozí. Má s nejvyšší mírou pravděpodobnosti pravdu. To největší riziko se však skrývá ve finančním tornádu opět zbytečného a navíc investičně náročného projektu. Proto je dobře, že i přes pozitivní naklonění české společnosti k jaderné energetice je Karel Schwarzenberg ve svých prohlášeních opeřenější. „Jsem zastáncem dostavby, ale stavba se velice prodražuje. Kvůli novým bezpečnostním předpisům se může stát, že se stavba tak prodraží, že nebude zajištěna návratnost. Pak bychom se o tom museli bavit.“ Pokud „začít se bavit“ neznamená akceptace plánu ministra Kuby o zavedení de facto dotací pro nové jaderné reaktory, které by se mohly vyšplhat po jejich spuštění až na každoroční částku okolo 17 miliard korun z kapes spotřebitelů elektřiny – tedy domácností a podniků, pak jde o rozumný pohled. Navíc si můžeme připomenout slova prezidenta Václava Havla z doby, kdy právě vláda Miloše Zemana rozhodovala o dnešním Temelínu: „Nemám sebemenší důvod věřit ČEZu. Byl jsem devětkrát oklamán, nevím, proč po desáté mám věřit.“

Na západ

Domácí prezidentská debata je stále předvolební. Může se však inspirovat v další fázi protokolárního dění. Znovuzvolený prezident Obama tento týden při svém inauguračním projevu zmínil řadu výzev, které stojí nejen před Spojenými státy. Mezi důležitá témata nezapomněl zařadit také nutnost hledání řešení pro změnu podnebí nebo postupné nahrazení fosilních paliv čistými zdroji energie. Konkrétně uvedl:„Budeme reagovat na hrozbu změny klimatu s vědomím, že pokud bychom tak neučinili, zradili bychom naše děti a budoucí generace. Někteří lidé sice stále popírají naprosto převažující mínění vědců, nikdo se ale nevyhne ničivému dopadu zuřivých požárů, ochromujícího sucha a silných bouří." Stranou nezůstala ani výzva k vůdčí roli v energetické transformaci: „Cesta k udržitelným zdrojům energie bude dlouhá a někdy obtížná. Ale Amerika nemůže odporovat této proměně, musíme ji vést."

Nezbývá než se zeptat, zdali najde nový český prezident sílu po deseti letech půstu k otevření klíčových debat obdobně jako prezident Obama? Oba čeští kandidáti se shodnou alespoň v podpoře účinných opatření ke snížení plýtvání energií. Bude však záležet, kolik odvahy seberou k reálné debatě o velkých investicích – kam právě patří i rozšíření Temelína.