Ohrazuji se proti výroku ministra Dienstbiera o závažných pochybeních, kterých jsem se měl dopustit. Všechny důvody pro odvolání považuji za zástupné, v určitých částech dokonce za lživé, urážlivé mou osobu, ale také mé kolegyně a kolegy a jejich práci v Agentuře. Poškozují dobré jméno Agentury a oslabují ji v očích veřejnosti.


Konstatuji, že ministr neuvedl před veřejností všech pět důvodů, kterými mně a zaměstnancům Agentury odůvodňoval mé odvolání.

Důvod – problémy ve veřejných zakázkách

Za dobu mého působení Agentura realizovala celkem 25 veřejných zakázek (24 je již s uzavřenými smlouvami), při nichž poptávala celkem 44 různých služeb (resp. 53 při započtení zakázky, která je v současnosti otevřená). Celkový objem veřejných zakázek dle cen uzavřených ve smlouvách činí 46.173.367 Kč. To uvádím pro přehled, jak velké objemy zakázek a financí je Agentura nucena administrovat s rizikem chybového výkonu.

V letech, kdy úřad vedl Lubomír Poul, byla zrušena jakákoliv podpora ředitelům odborů pro realizaci veřejných zakázek, vč. právního servisu. Musel jsem tedy vedle odborného vedení Agentury ještě věnovat velkou pozornost velmi složitým veřejným zakázkám, a to bez jakékoliv vnitřní či vnější podpory. Úřad mě pro realizaci zakázek neproškolil, musel jsem se připravovat samostudiem.

Kromě toho formální schvalování zakázek na úřadě jejich realizaci velmi protahovalo, bylo obvyklé, že trvalo několik měsíců. To samozřejmě velmi komplikovalo potřebu zajistit činnost Agentury v lokalitách okamžitě po zahájení spolupráce s městy.

Ředitel odboru je plně odpovědný za realizaci zakázek a nese i hmotnou odpovědnost svými platy.
Vedle toho mně Nečasova vláda postupně snížila počet tabulkových míst v odboru z 15 na 11, a přišel jsem i o zástupce ředitele, který by mi mohl být v této situaci oporou.

Zakládám si na transparentním financování Agentury. Ihned po svém nástupu jsem zavedl vydávání výročních zpráv o činnosti Agentury, které jsem předkládal vládě i veřejnosti, a kde byly podrobně popsány veškeré příjmy a výdaje.

Většina aktivit Agentury je navíc financována ze strukturálních fondů. Pravidelně od roku 2010 Každých 6 měsíců předkládáme tzv. monitorovací zprávu projektu, který financuje ministerstvo práce. (první projekt jsme realizovali v letech 2010-2012, navázali jsme druhým pro roky 2013-2015). Za celou dobu přijalo ministerstvo všechny naše náklady jako uznatelné, tedy vynaložené v souladu s projektem, který neumožňuje financovat nic jiného, než přesně popsané činnosti s přesně popsanými a sledovanými výstupy. Pouze 1x došlo k tomu, že ministerstvo neuznalo výdaje, a to právě v souvislosti s prodloužením služeb lokální asistence v pěti městech v roce 2011.

První z obou projektů navíc prošel závěrečným externím auditem a odevzdali jsme závěrečnou zprávu. Oboje bez jakýchkoliv dalších nálezů nesrovnalostí.
Agentura byla také průběžně sledována odborem vnitřního auditu Úřadu vlády. Vnitřní audit proběhl v Agentuře průměrně 1x ročně, a to vždy bez jakéhokoliv závažného nálezu. Bez nálezu proběhl i jeden externí audit, který v Agentuře proběhl.

Shrnuji, že finanční toky jsou v Agentuře sledovány nadprůměrně na poměry veřejné správy. Agentura přitom realizuje nadprůměrné množství veřejných zakázek.
V roce 2009, kdy jsem vedení Agentury přebíral, jsem nastupoval za situace, kdy předchozí ředitel zanechal na vrub Úřadu vlády řádově miliony korun výdajů, které byly uskutečnění v rozporu s finanční kázní, a nefunkční projekt ze strukturálních fondů, který jsem musel okamžitě zrušit a nahradit novým. V roce 2009 jsem od tehdejšího ministra Kocába přijal finanční stabilizaci Agentury jako jeden z prvních a největších úkolů.

Je absurdní, že poté, co jsem tento úkol splnil, Agenturu finančně stabilizoval a zabezpečil z prostředků strukturálních fondů, protože žádná z dosavadních vlád nebyla ochotna pro účely sociálního začleňování a činnosti Agentury vynakládat prostředky, které by jí umožnily pracovat ve více než v jednotkách měst (!); a poté, co jsem prokázal ve všech monitorovacích zprávách projektů a auditech s výjimkou jednoho pochybení bezchybné výsledky hospodaření, mě ministr Dienstbier odvolává z důvodu pochybení ve veřejné zakázce.

Porušení rozpočtové kázně 2011

Agentura v lokalitách nakupuje službu tzv. lokální asistence. Ta slouží jako podpora práce lokálního konzultanta, mj. jde o pronájem kanceláře, podporu při zpracování podkladů pro jednání, organizaci seminářů a přípravu zápisů z jednání lokálního partnerství. Průměrná cena této služby je okolo 25 tis. korun měsíčně.
Od roku 2010 do roku 2011 jsme tuto službu nakupovali v 12 pilotních lokalitách Agentury, kde dodavatelé služeb byly vybráni na základě otevřeného výběrového řízení.
V roce 2011rozhodl Monitorovací výbor Agentury o prodloužení činnosti Agentury v 5 z 12měst. Na základě tohoto rozhodnutí jsem oslovil dodavatele lokální asistence s nabídkou prodloužení plnění do konce roku 2012. Jednalo se o navýšení ceny zakázky o více než 20%, tedy podle zákona o veřejných zakázkách měla být znovu vyhlášena soutěž.

V pololetí roku 2012 jsem při vnitřní kontrole hospodaření Agentury a přípravě monitorovací zprávy projektu své pochybení odhalil a okamžitě jsem o něm informoval vedení Úřadu vlády a ministerstvo práce, které projekt financovalo. Zároveň jsem ihned požádal všechny dodavatele o předčasné ukončení plnění, z čehož 4 vyhověli neprodleně a jeden z dvouměsíčním odstupem.

Jakmile ministerstvo práce potvrdilo podezření na nesrovnalost a předalo podnět finančnímu úřadu, okamžitě jsem v jednání s náměstkem vedoucího úřadu vlády navrhl vedoucímu úřadu odvést finančními úřadu částku necelých 722 tisíc korun, abychom předešli dalším výdajům za penále z prodlení a ušetřili tak Úřad vlády dalších výdajů. To vedoucí úřadu akceptoval.

Při následné kontrole finančního úřadu jsem samozřejmě pracovníkům finančního úřadu dodal všechny potřebné podklady a intenzivně jsem s nimi spolupracoval.
Finanční úřad konstatoval porušení rozpočtové kázně a vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně a penále. Vzápětí jsem navrhl vedoucímu úřad, aby souhlasil s podáním žádosti o prominutí odvodu a penále. Finanční úřad se písemně vyjádřil, že očekává částečný nebo úplný zánik povinnosti platby vyměřeného penále.
Shrnuji, že mé pochybení bylo neúmyslné. Dodatky ke smlouvám na lokální asistence jsem uzavřel proto, abych co nejdříve zajistil podmínky pro práci Agentury v pěti městech a na základě rozhodnutí monitorovacího výboru. Jakmile jsem pochybení zjistil, postavil jsem se k němu čelem, ani na okamžik mě nenapadlo cokoliv skrývat či kamuflovat. A začal jsem okamžitě jednat – s dodavateli, s vedením Úřadu vlády a s ministerstvem práce, které projekt financovalo. Rychle jsem studoval, jak se v dané situaci chovat, abych předešel dalším ztrátám z veřejných rozpočtů.

Při tak enormní zátěži ve velkém množství složitých veřejných zakázek, bez podpory právníků, s velmi nevhodně nastaveným zákonem o veřejných zakázkách, je pochopitelné, že k chybě mohlo dojít. Jsem naopak přesvědčený, že jsem relativně obstál, neboť za těchto podmínek jsem zajisté mohl chybovat častěji.
Domnívám se, že jsem se zachoval jako správný úředník. Chybu jsem okamžitě přiznal a začal ji napravovat. To je v ostrém protikladu proti řízeným machinacím s veřejnými zakázkami, obohacování a úmyslným zpronevěřování veřejných prostředků, kterého býváme tak často svědky.

Považuji za pokrytecké, že mi současné vedení ministerstva pro lidská práva tuto chybu předhazuje, když jsem jej o svém postupu pravidelně informoval a náměstkyně Štěpánková jej vždy odsouhlasila. Navíc k tomuto pochybení došlo již v roce 2011 a nevidím tak přímou souvislost s nynějším odvoláním.

Nesplnění povinnosti informovat vládu 2014

Agentura v rámci kampaně proti násilí z nenávisti financované z projektu z prostředků tzv. norských fondů připravila také televizní spoty, které byly vysílány také na televizní stanici Nova. Nova byla vybrána jako médium, které má v Česku nesrovnatelně největší sledovanost cílové skupiny kampaně, tedy mládeže ve věku 15-25 let. Nákup vysílacích časů proběhl přímým oslovením TV Nova, dodavatel byl vybrán bez výběrového či zadávacího řízení, neboť jde o nákup vysílacího času podle § 18 odst. 2 písmena d) zákona o veřejných zakázkách (tedy obecnou výjimku ze zákona o veřejných zakázkách) – cituji: „Zadavatel není povinen zadávat veřejné zakázky rovněž tehdy, jestliže jde o veřejné zakázky zadávané veřejným zadavatelem spočívající v nabývání, přípravě, výrobě nebo společné výrobě programového obsahu určeného pro vysílání nebo distribuci, a o veřejné zakázky týkající se vysílacího času.“

Tento postup jsem navíc měl schválen písemně oběma náměstkyněmi ministra Dienstbiera, experty Úřadu vlády na veřejné zakázky a vedoucím Úřadu vlády, vč. jeho kabinetu. V žádném případě – a to zdůrazňuji – se nejedná o pochybení ve veřejné zakázce.

Nesplnil jsem povinnost informovat vládu před uzavřením příslušné smlouvy, nedodržel jsem rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády č.9/2013 k zajištění postupu podle usnesení vlády č. 246 z dubna r. 2013, ze kterého pro vedoucího úřadu vyplývá povinnost informovat vládu před podpisem smlouvy o plnění přesahující jeden milion korun vč. DPH.

To jsem samozřejmě neudělal úmyslně, ale z neznalosti příslušného usnesení vlády a nařízení vedoucího. Jde o mou chybu, za kterou jsem přirozeně mohl být napomenut, popř. potrestán. K tomu však nikdy za celých šest měsíců od pochybení nedošlo, až nyní, v souvislosti s oznámením odvolání.
Ohrazuji se proti tvrzení ministra Dienstbiera, který uvádí, že jsem na to byl v předstihu upozorněn oddělením veřejných zakázek Úřadu vlády. To je lež, neboť tuto informaci jsem obdržel od příslušného oddělení úřadu dva dny poté, co byla smlouva podepsána. To mohu doložit příslušnými e-maily.

Jako dílčí ospravedlnění uvádím, že jsem samozřejmě žádal písemné schválení nákupu vysílacích časů na TV Nova několik měsícům předem, ale bezúspěšně. Písemný souhlas byl odkládán, a to především paní náměstkyní Štěpánkovou, a to tak nepřiměřeně, že jsem se ocitl v mimořádném časovém presu. Smlouvu s televizní stanicí bylo zapotřebí uzavřít neprodleně, neboť start celé kampaně, tedy i vysílání spotů, již nastával. V případě, že bych smlouvu neuzavřel, by došlo ke krachu podstatné části mediální části kampaně a nedodržení závazků vyplývajících z projektu. Důsledky odkladu by měly na veřejné rozpočty významné dopady.

Dále uvádím, že nikdo, vč. obou náměstkyň ministra Dienstbiera, tedy pí Štěpánková a Valachová, které můj postup písemně schvalovaly a obě jsou právničky, mě neupozornil na opomenutí informování vlády. Připomínám, že náměstkyně Valachová je zároveň místopředsedkyní Legislativní rady vlády, a měla by tedy velmi dobře znát usnesení vlády.

Pokud jsem nyní za toto opomenutí kritizován, resp. se jedná o jeden z nejdůležitějších důvodů pro mé odvolání, považuji za mimořádně alibistické, že se obě náměstkyně zbavují spoluodpovědnosti.

Shrnuji, že se v žádném případě nejedná o porušení zákona o veřejných zakázkách, ale nařízení vedoucího Úřadu vlády, který tím nesplnil informační povinnost vládě. Omlouvám se za to veřejně panu vedoucímu Dvořákovi, kterého si vážím a respektuji jej.

Odmítám však zveličování tohoto pochybení i to, že se ze spoluodpovědnosti za něj vyviňují náměstkyně ministra Dienstbiera, a naopak jej nyní používají výhradně k očernění mé osoby. Doposud mě navíc o tomto pochybení vůbec neinformovaly, ani z něj nevyvozovaly žádné důsledky.

Důvod – samostatné vyjednávání na půdě poslanecké sněmovny ve věci školského zákona.

Vždy jsme pracovali v zájmu lidí, kterým Agentura má pomáhat, v tomto případě tedy především dětí a učitelů ve školách. Proto jsme v žádném případě nemohli akceptovat, že v novele školského zákona je vloženo velmi problematické ustanovení k diagnostice mentálního postižení, které by výrazně ztížilo přístup nejen romských, ale všech dětí s různými hendikepy sociálního i zdravotního charakteru, ke vzdělávání v běžných základních školách.

Proto jsme považovali za svou povinnost, tak jako i v jiných případech, informovat o tom veřejnost a vyjednávat s ministerstvem školství i s poslanci o vyjmutí tohoto ustanovení z novely. Byl jsem naopak velmi nepříjemně překvapen, že tuto roli nesehrál samotný ministr či jeho náměstkyně, které jsme na problematická ustanovení v novele zákona upozorňovali.
O tom, že jsme postupovali správně, svědčí mj. pozitivní reakce odborné veřejnosti, ale i to, že vláda ČR vč. ministra Dienstbiera ji začala používat k obhajobě kroků ČR v reakci na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci diskriminace romských dětí ve vzdělávání.

Důvod – veřejná kritika koncepce sociálního bydlení ministerstva práce a sociálních věcí

Nikdy jsem veřejně koncepci jako celek nekritizoval, při jednáních ani před novináři. Naopak jsem nad jejím vznikem vyjadřoval uspokojení. Kritické připomínky jsem uplatňoval ve vztahu ke konkrétním částem koncepce.

Při jednáních a odborných platformách jsem já i moji kolegové reprezentovali zájmy cílové skupiny chudých lidí z vyloučených lokalit a bez domova, což se od Agentury předpokládá. Považuji to naopak za naši povinnost, vyplývající z vládního usnesení k Agentuře.

Důvod – vystavení ministra Dienstbiera trapné situaci v jednání s radním Ústeckého kraje Klikou

Martin Klika, radní Ústeckého kraje pro sociální věci, mě v osobním jednání v prosinci 2014 vyhověl v mé žádosti, aby odstoupil z řídícího výboru kampaně proti násilí z nenávisti (důvodem mé žádosti o odstoupení byla veřejná podpora radního Kliky kandidátovi DSSS v komunálních volbách v Duchcově na sociálních sítích; na tuto skutečnost mě upozornil tým kampaně, který nesouhlasil s tím, aby v řídícím výboru kampaně zasedl člověk podporující jednoho z nejviditelnějších představitelů DSSS). Radní Klika sice s důvody k odstoupení nesouhlasil, ale v rozhovoru mi vyhověl a domluvili jsme se, že připravím oficiální dopis ministra Dienstbiera hejtmanovi Ústeckého kraje s žádostí o změnu zástupce za kraj.

Tuto dohodu později v oficiálním dopise napsaném hejtmanem Ústeckého kraje ministrovi Dienstbierovi nedodržel a popřel, že je ochoten odstoupit z výboru. Na pozdější jednání radního Kliky a ministra Dienstbiera jsem nebyl přizván a nevím proto, o čem oba pánové jednali. Bohužel jsem nemohl před panem ministrem konfrontovat pana radního Kliku s dotazem na změnu postoje.

Tento důvod k odvolání považuji za mimořádně problematický a neetický. Ministr Dienstbier si vůbec nevyžádal mé stanovisko k tvrzení radního Kliky. Nepokračoval v jednání s radním Klikou, přestože nás náměstkyně Štěpánková opakovaně ujistila, že pan ministr je připravený pana radního Kliku z výboru kampaně odvolat pro jeho veřejnou podporu kandidátovi DSSS i pokud s tím radní Klika nebude souhlasit (tento výrok mj. náměstkyně přednesla před asi deseti zaměstnanci Agentury při poradě).

A nyní používá tvrzení radního Kliky proti tvrzení mě (tedy vlastního zaměstnance, tehdy ředitele Agentury) jako jeden z důvodů pro mé odvolání.

Důvod – vyhrožování ministrovi po oznámení záměru organizačních změn v Agentuře

Přes můj opakovaný požadavek jsem nikdy za uplynulé měsíce nebyl zapojen do přípravy reorganizace Sekce pro lidská práva v souvislosti se zavedením státní služby. Byli jsme náměstkyní Štěpánkovou žádáni o přípravu podkladů, ale nikdy jsme nedostali příležitost je projednat.

V úterý, dva dny před mým odvoláním, si mě náměstkyně Štěpánková zavolala a reorganizaci Agentury a její rozdělení na dva odbory mně pouze oznámila s tím, že nově se předpokládá, že budu řídit odbor, který bude mít na starosti pouze práci v lokalitách. Reagoval jsem tím, že po šesti letech snahy vystavět z Agentury svébytnou a respektovanou instituci, se nebudu podílet na jejím rozdělení a tedy de facto i zániku. A dodal jsem, že předpokládám, že takto budou reagovat i oba vedoucí příslušných oddělení, kteří je nyní vedou. Prakticky si například nedovedu představit, jak nahradím v čele oddělení velmi kompetentního a profesně zdatného Jakuba Švece, se kterým po celou dobu své práce v Agentuře úzce spolupracuji a jehož práce a přínosu pro Agenturu si velmi vážím.
Dále již jsem nedostal žádnou příležitost o organizační změně s vedením komunikovat a byl jsem ve čtvrtek ráno bez další diskuse odvolán.

Byl jsem ministrem Kocábem vybrán v řádném výběrovém řízení v roce 2009, abych vystavěl instituci, která bude ve veřejné správě dostatečně silná, aby mohla partnersky s městy, kraji a ministerstvy řešit veřejně nepopulární a velmi složitý problém sociálního vyloučení v Česku. Díky své předchozí praxi „z terénu“ i dobré znalosti celého prostředí v oblasti sociálního začleňování v Česku jsem od začátku cítil obrovský závazek neučinit z Agentury instituci, která jen zakryje vládní nečinnost v této oblasti a nedokáže pomoci těm, pro které byla zřízena. Principielně proto nikdy nebudu souhlasit s tak dramatickým zásahem do chodu její činnosti, jako je její rozdělení na dvě části (dva odbory) a tedy praktická likvidace ověřeného konceptu, při kterém spolu úzce spolupracují dva týmy reprezentované dvěma odděleními (lokální a expertní centrální) v jediném odboru. Dodávám, že odbor je základní samostatný organizační útvar ve státní správě, který má samostatné personální a ekonomické řízení. Lze jej dále dělit na oddělení, která ovšem úzce odboru podléhají. Proto – pokud je Agentura zařazena do struktury Úřadu vlády – je její organizace formou odboru nejpraktičtější.