Komu patří obecní firmy: občanům, nebo radním? Otázka je zdánlivě jednoduchá. Firmy, které ovládá obec – typicky dopravní podniky, městské teplárny, vodárny – jsou jednoznačně, podle mnoha opakujících se rozsudků, povinny poskytovat všechny svoje informace každému, kdo si o ně zažádá.

Důvod je nasnadě: Obce si tyto firmy založily ke spravování obecního majetku, protože forma obchodní společnosti se v mnoha případech jeví jako účelnější, než kdyby každou smlouvu na dodávku vody či tepla musela schvalovat městská rada. Rozpočty těchto firem jsou odděleny od rozpočtů obcí, což je také výhodné. Je to ale jen jiná forma držení městského majetku, klidně by to mohla dělat příspěvková organizace či přímo obec.

Pak je tu ještě druhý případ, kdy si obec pořídí firmu na zisk – na prodej citroënů, jako Jihomoravský kraj, obecní pivovar, jako strakonický Dudák, nebo fotbalový klub v Hradci Králové. Zde lze diskutovat, zda je takové podnikání v souladu s posláním obcí, ale to je na jinou debatu.

Ve všech případech bez výjimky platí, že je to majetek obce, tedy je to majetek každého občana, a z toho titulu máme Listinou základních práv a svobod zaručeno zjistit vše, co se týče jejich činnosti. Když píši vše, nemyslím tím samozřejmě obchodní tajemství či chráněné osobní údaje, na to zákon o svobodném přístupu k informacím pamatuje a poskytnutí těchto utajovaných údajů znemožňuje.
Přesto přese všechno se při aktuálním projednávání zákona o povinném zveřejňování smluv (familiárně Nejkrásnější zákon) mohou zástupci Svazu měst a obcí a jimi zlobbovaní poslanci přetrhnout, aby tyto veřejné obchodní spolky z povinnosti automaticky zveřejňovat smlouvy vyňaly.

Důvody, které při tom uvádějí, jsou v rozporu se zdravým rozumem: Firmy by prý zveřejňováním smluv byly znevýhodněny na trhu a přišly by o své klienty. Přeloženo: trasy metra pražského dopravního podniku by obsadily soupravy jiného dopravce; Marťani by vybudovali pod městem vlastní rozvodnou vodní síť. A tak dál. Jak by řekli mladí, LOL.

Vzhledem k tomu, že už dnes musí všechny obecní firmy poskytovat všechny smlouvy, akorát to v mnoha případech protizákonně nedělají, je snaha poslanců a starostů vlastně dost troufalá, když tím říkají: ano, my víme, že se nedodržuje zákon, a právě proto uděláme všechno, aby se nedodržoval i nadále. Já, starosta, vím, že firma, kterou moje obec ovládá, musí informace poskytnout, přesto se budu snažit ze všech sil, aby zlý a nenáviděný občan nedostal informace minimálně do té doby, co já budu starostou – mohlo by se totiž ukázat, že jsem jím neměl být už dávno.

Jaký asi tak může být důvod pro toto protizákonné utajovaní informací? Na to nechť si laskavý čtenář odpoví sám.
Koho nevolit Abych nemluvil jen do větru: shodou okolností jsem se v průběhu prosazování zákona o zveřejňování smluv rozhodl i já do komunální politiky vstoupit, za původně satirické hnutí Žít Brno. A jedno můžeme konstatovat už nyní: Bez ohledu na to, zda skončíme v opozici, nebo koalici, zveřejníme všechny smlouvy všech městských firem. Jako zastupitelé na to budeme mít podle zákona o obcích ještě silnější právo než nikým nevolení občané.

Pevně však věřím, že poslanci přestanou s tímto nehorázným utajováním veřejných informací a Brno nebude jediné město, které bude mít skutečně všechny smlouvy městských firem zveřejněno. Hlasování o tomto zákonu bude na programu sněmovny ještě před komunálními volbami, silně proto doporučuju sledovat, jak právě váš poslanec a shodou okolností kandidát do zastupitelstva bude hlasovat. Pokud bude chtít smlouvy obecních firem utajovat, hned víte, koho určitě nevolit.

Psáno pro Lidové noviny, vyšlo v úterý 20. května