Aby nebylo špatných zpráv v jinak poklidné české kotlině málo, pár opravdu špatných se na nás valí právě v uplynulých třech dnech. Sotva byla ve středu k podmíněnému trestu odnětí svobody odsouzena aktivistka Kateřina K., která se loni pokusila formou symbolické blokády zabránit pochodu našich nenávistných spoluobčanů nesoucích atrapy šibenic, úřady se nám postarali o další podpásovku a chtěj skoncovat s Klinikou:

"Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) nemůže prodloužit zástupcům Iniciativy Klinika smlouvu o bezúplatné výpůjčce objektu bývalého zdravotnického zařízení v Jeseniově ulici v Praze. K tomuto rozhodnutí jej přimělo zejména aktuální oficiální sdělení stavebního úřadu Městské části Praha 3, že stavba byla zkolaudována jako plicní zdravotnické zařízení a jiné využití je tudíž nelegální. Prodloužení výpůjčky by bylo v rozporu s právním řádem a bylo by sankčně postižitelné. ÚZSVM plánuje nemovitost urychleně nabídnout jiné státní instituci, a pokud žádná neprojeví zájem, ihned vyhlásit transparentní výběrového řízení na jeho prodej."

Zpráva o neprodloužení smlouvy Klinice je špatná především pro nás, kteří na Kliniku pravidelně chodíme, ať už na přednášky, do freeshopu, do kavárny, na akce pořádané v zahradě, nebo – v mém případě především – tam vodíme děti do naší svépomocně vybudované školky, kde si sami vaříme a děláme pro děti program.

Špatná zpráva je to ale také pro celou naší společnost, jejíž instituce se vědomě a cíleně snaží útočit na jakékoliv semínko předznamenávající možnou alternativu naší nemocné společnosti. Semínko, které kdyby mohlo skutečně vzklíčit a růst, nastavilo by systému pořádné zrcadlo, a otřáslo by jím v základech. Jenže systém ve vší své příšernosti příšerným zůstat chce, a spolu s ním i jeho obyvatelé, které dokázal účinně otupit a zaslepit. Ochránci statutu quo se nám za každou cenu snaží dát najevo, že nic pozitivního a užitečného se v této zemi zkrátka trpět nebude.

Klinika přitom během několika málo měsíců dokázala nadchnout hromadu lidí, kteří se zde věnují smysluplným aktivitám, z nichž mnohé mají formu humanitární pomoci, a do značné míry tím suplují funkce, které by měl vykonávat stát. Zatímco jinde se už veřejná správa naučila s podobnými subjekty spolupracovat, a těží z jejich činnosti určitou společenskou legitimitu, u nás se podobným projektům pořád hází klacky pod nohy.

Nástroje, jimiž je toho dosahováno, jsou tak směšně účelové, že snad ani netřeba je komentovat. Když byla budova 6 let prázdná a plíce si v ní v ruinách léčili leda narkomani, stavebnímu úřadu to nijak zvlášť nevadilo. Ale jakmile se někde něco rozdává či poskytuje zdarma, nebo prodává za dobrovolný příspěvek, není to ten správný tržní subjekt, není tam generován ekonomický růst, není tam akumulován kapitál, ale naopak peněžně nevyčíslitelná solidarita a občanská pospolitost, tak se to musí zastavit, zadusit, zničit, odstranit. Praha 3 se tak spolu se svým vedením opět posunula do kapitalistického středověku, v němž hrůzovládu zastává dvojice stát a trh, pořádající hon na všechny antikapitalistické kacíře.

V České republice je Klinika jedním ze světýlek uprostřed nekonečného temna, ale nyní má i ona být tímto temnem pohlcena. Jsem zvědavá, jak jednou tuhle patologickou logiku naší společnosti postižené obsesivní touhou po prachách a individualizované odcizenosti vysvětlím svému devatenáctiměsíčnímu synovi, který si na Kliniku tak rád chodí hrát s ostatními dětmi…