Ostravské Přednádraží je vcelku srozumitelný příklad , jak „naše“ úřady a „naši“ majitelé domů spoluvytvářejí ghetto a „sociálně vyloučené“. Byť si většina lidí zřejmě myslí, že si za to „oni“ můžou výhradně sami.

Ostrava!!! má plán
Výjimečný, komplexní a v Česku ojedinělý projekt „sociální inkluze“ představili na jaře minulého roku v Bruselu ostravští politici. Jde o dlouhodobý program začleňování sociálně vyloučených Romů. Náklady se mohou blížit miliardě korun a město je chce získat z dotací od státu i Evropské unie. Hlavní slogan: „Lepší život s rodinou – Lepší soužití s většinou.“ Jestli dotace pomohou inkluzi nebo půjdou do obecných projektů rozvoje města se teprve uvidí. Tolik o politice.

A teď něco ze života. Stavební úřad minulý týden nařídil několika stovkám obyvatel domů na Přednádraží v Ostravě, aby se vystěhovali. O ostravském Přednádraží se jako o hororovém romském ghettu psalo už v roce 2007 – zápach svědčící o nefungující kanalizaci, hory odpadků, voda ve sklepích, některé byty zcela vybydlené... Ale co s tím, tehdejší vlastník se chystal domy prodat a co bude s nájemníky, nikdo nevěděl.

Ke konci minulého roku, ano – to už byl ostravský program dávno uveden v Bruselu - se situace zkomplikovala: na Přednádraží se znovu objevila žloutenka. Novináři spekulovali, že by to mohlo souviset s nefungující kanalizací a že se lidé budou muset stěhovat.

Romové mají splašky
O další půlrok později už MF Dnes psala: „Více než sto dětí v ostravském ghettu žije v domech zaplavených splašky.“ Před dvěma týdny přestaly vodárny kvůli dluhům nájemníků dodávat vodu. A stavební úřad si po letech všimnul, že tu možná není vše úplně v pořádku.

Domy už dva roky patří novém majiteli, který je prý koupil kvůli byznysu, ale pak viděl, že vše je složitější. Těžko říci, co to znamená. Důležité je, že kanalizace po celou dobu nefungovala, domy stále více páchly a plesnivěly. Majitel tvrdí, že kanalizace mu nepatří, město tvrdí, že kanalizace mu patří jen zčásti a že je rozdělena na tři vlastnické díly. Všichni zúčastnění vyvodili, že kanalizaci má opravit ten druhý. Tedy ve výsledku nikdo.

Zákon sice říká, že úřady musí zajistit opravu kanalizace a pak teprve případnému vlastníku naúčovat náklady, leč, znáte to, věřte tomu, že z něj pak ty peníze dostanete...

Tak si to shrňme: několik stovek lidí včetně malých dětí nechali majitelé domů a úřady vyhnít ve splašcích, aby jim pak sdělili, že bydlet v takových podmínkách už nesmějí, že je to nebezpečné. Mohou jít buď do soukromých ubytoven, na což většinou nemají, do jiného ghetta k příbuzným, nebo na ulici.

Ano, část z těch lidí, a možná i značná část, neplatila nájem, kradla, odnášela do sběru, co šlo a házela odpadky, kam se jen vešly. A patrně většina naší veřejnosti to vidí jasně: mohou si za to sami, patří jim to, nebudeme přece neustále házet dávky do téhle černé – ha ha – díry.

Což je neméně smutné než ty domy zaplavené splašky. Přednádraží je srozumitelný příklad, jak „naše“ úřady a „naši“ majitelé ghetto a „sociálně vyloučené“ systematicky spoluvytvářejí. Fakticky i obrazně na ně hrneme splašky a divíme se, že z té hory svinstva na nás nevykouknou usměvaví, odpovědní, pracovití, vstřícní a dočista začlenění spoluobčané.

Vyšlo v Literárních novinách 9. srpna 2012