Nejen daleko za hranicí slušnosti, ale i příčetnosti jsou výroky, jimiž se v souvislosti s festivalem homosexuálů Prague Pride připomenul prezidentův blízký spolupracovník Petr Hájek.

Rozepsal se o hrozbě „šíření smrtelných pohlavních nemocí, které mají v této čtyřprocentní deviaci svůj původ a hlavní zdroj“ a ptá se „jaké další ´morové rány´ ještě normální (norma je dána většinou) společnosti daruje tato ´hrdá´ komunita...“ Hájek souhlasí s papežem v tom, že homosexualita je smrtelná choroba duše a dodává, že „homosexualismus“ je příznakem smrtelné choroby naší civilizace.

Mor se šíří zdola
Nestálo by zato se zjevně halucinujícím zástupcem vedoucího prezidentské kanceláře zabývat, pokud by zároveň „nesmírně neocenil občanskou statečnost signatářů Akce D.O.S.T“, kteří se provokacím deviantů dokážou postavit svoji demonstrací nazvanou Obrana hrdosti normálních lidí.

A připomenut si Akci D.O.S.T smysl má. Tohle sdružení, jehož jádro tvoří katoličtí a národovečtí konzervativci, se nevyčerpává tím, že protestuje proti festivalu leseb a gayů nebo tím, že má podporu Hradu.

Mezi signatáři je šest poslanců ODS a jeden senátor stejné strany, takže D.O.S.T má téměř stejně velkou skupinu poslanců, jako vládní platforma LIDEM. A určitě je to skupina spolehlivější a pevnější. Co je ještě znepkojivější je to, že mezi signatáři je také řada učitelů a novinářů či publicistů.

Jednoho z těch učitelů jsem před více než deseti lety poznal osobně. Učil společenské vědy na gymnáziu a studentům tvrdil, že homosexuálové jsou nemocní a měli by se léčit. Ve své druhé specializaci, historii, například dodával, že Michail Gorbačov je masový vrah. Stížnosti rodičů, které šly až na ministerstvo školství se školou ani učitelem nepohnuly. Učí dál. A vzhledem k velkému úspěchu možná přitvrdil. Hradní mor se šíří zdola.

Normální Island
I proto je dobře, že se pořádají akce typu Prague Pride. A té nákaze se staví bariéry. Nemá smysl diskutovat o tom, zda není ta akce zbytečná a zda nemají u nás homosexuálové už vlastně veškerá práva a uznání. Na Islandu například se festival Reykjavik Gay Pride pořádá každoročně. Bez ohledu na to, že islandská premiérka si nedávno vzala svoji dlouholetou partnerku, že homosexuálové mají tedy regulérní svatby a mohou adoptovat děti a opravdu nemají důvod bojovat za svá práva.

Gay Pride je ale oblíbená slavnost, které se účastní Islanďané bez ohledu na sexuální orientaci a na níž islandští homosexuálové „demonstrují svoji hrdost a své ambice“. Doufám, že stále více lidem i u nás bude pohled na tuto „hrdost a ambice“ příjemnější, než pohled na exhibicionismus a ambice hradní kliky a nebezpečných fanatiků z D.O.S.T.

Text vyšel v Literárních novinách