Trochu diverzní návrh novely zákona...

Když jsem tak četl poslední návrh na další památný den, nezbývá než kroutit hlavou. Tak bych si dovolil předložit vlastní variantu...

Návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.
Zavedení památného dne na připomínku české obsese historií, národní povahou a historickými křivdami. Zkráceně: „Den obsese historií“.
"Navrhuje se památný den, kdy by si občané České republiky připomínali mimořádnou míru naší obsese historií, národní povahou a historickými křivdami."
Důvodová zpráva:
Je zjevné, že česká společnost, pokud je jejím dlouhodobým politickým zrcadlem obsazení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, trpí zvýšenou mírou obsese historií, národní povahou a domnělými historickými křivdami.
Zjevným příkladem jsou minulá vyjádření zákonodárců Tomia Okamury, Václava Klause mladšího, naposled pak Jiřího Miholy, Heleny Válkové, Leo Luzara a bezpochyby mnoha dalších. Je přitom skvělé, že se jedná o průřez politickým spektrem. Poslední předložený návrh z 6. 3. 2020 připomínat si 15. březen jako „Den zrady“ představuje mimořádnou příležitost zvednout hozenou rukavici a doplnit kalendář o „Den obsese historií“, který by umožnil připomínat si pravidelně tuto vlastnost.
Zákon by měl mít tu výhodu, že památný den by mohl přestat platit ve chvíli, kdy se po několik let neobjeví zjevné historické pitomosti v návrzích zákonodárců, jakkoliv je to nepravděpodobné.
Jako zvolené datum se navrhuje 26. červenec. Toho dne si připomínáme úmrtí Huberta Gordona Schauera v roce 1892. Jeho příspěvek k debatě po národní povaze patří k normotvorným okamžikům našich národních dějin na konci 19. století. Výhodou tohoto dne je to, že je to v létě. Možnou nevýhodou, že zákonodárcům by jeho jméno mohlo znít příliš německy. Součástí zákona by byl i malý slovníček, který by vysvětloval pojmy: obsese, křivda, povaha, národ.