Robin Ujfaluši se ve své polemice (Ukázat to Evropě a světu, ale co?, LN 13.11.) s mou kritikou EU (Ukažme to Evropě i světu, LN Orientace 9.11. Aktuálně)) mýlí, když tvrdí, že hlavním důvodem, proč vyzývám k referendu o vystoupení z EU, je její nefunkčnost. EU je v první řadě nedemokratická, a proto nefunkční a nereformovatelná, obdobně jako Rakousko-Uhersko před první světovou válkou.

Také tehdy, jako nyní Ujfaluši a hlavní proud EU, argumentoval i vůdce českých Sociálních demokratů Šmeral Masarykovi a Benešovi, údajnou blahodárností co největších centralizovaných celků, jakým bylo Rakousko-Uhersko. Jen jim prý patří budoucnost, a ne jednotlivým, svobodně se rozhodujícím demokratickým státům.

Ujfaluši se, podobně jako tehdy Šmeral, snaží vyvolat dojem, že naše vystoupení z EU by bylo nepochopením dějin a nezodpovědným dobrodružstvím. Problém ale je, že obecnější mezinárodně-politické trendy se nyní od doby před první světovou válkou příliš neliší. Výsledky krátkozrakého úsilí vytvářet v Evropě a eurasijské oblasti velké centralizované útvary se drolí a postupně hroutí pro jejich nedemokratičnost a vrchnostenské ignorování individualit.

Jádrem demokracie nejsou národní státy, jak se o mém stanovisku podruhé mylně domnívá pan Ujfaluši. Východiskem demokracie je respekt k nenahraditelné mravní individualitě jako takové, a z něj vycházející názor na život. Politologie na UK, kde Ujfaluši působí, se filosofií demokracie zřejmě příliš důkladně nezabývá.

A je to právě ona, ne volný trh, jak se potřetí opět mýlí Ujfaluši, co je základem životaschopné politické vize místo od základu vadného, protože nedemokratického projektu EU.

Taková byla vize nejen Masarykova, ale i Briandova a Churchillova: Uskupení individuálních demokracií, jež si jsou ve svobodě zcela rovnoprávné bez ohledu na velikost a sílu. Jedině takto pojatá evropská jednota může být skutečně funkční a reformovatelná. Evropská unie je v zásadě jejím opakem, a proto je v bezvýchodné situaci.

Když Masaryk naposledy mluvil v rakouské Říšské radě, přirovnal Rakousko k muži, který spolkl deštník, a nyní se bojí udělat krok, aby se v něm nerozevřel. Dnes je na tom Evropská unie obdobně. A Německo se přesto chystá, že po sestavení nové vlády poměry v EU rázně utuží, dále centralizuje a oddemokratizuje. Podobně jako před první světovou válkou i Rakousko-Uhersko. Pak že se dějiny neopakují…

Nedávno význačný eurofederalistický lucemburský politik Juncker prohlásil, že mu dnešní stav Evropské unie včetně německé politiky až příliš připomíná dobu před první světovou válkou. Myslím, že tentokrát se nemýlí. Je tedy na čase jednat s vědomím, že štěstí a dějiny přejí lidem připraveným, a ne bohorovným Šmeralům.