Už mnohokrát v historii se ukázalo, že když se do popředí dere nějaká novinka, především pak ta technologická, tak trochu proti své vůli jí v tom pomáhají „staré pořádky“. A často tak činí nevědomky, nebo lépe řečeno z neschopnosti uvědomit si následky svých činů, ke kterým přistupují v hysterii a strachu z pokroku. Nejtypičtějším příkladem jsou různé žaloby, které stávající hráči na trhu podávají na ty nově příchozí s tím, že porušují tu nebo onu vyhlášku či zákon. Výsledkem je publicita bez pracné a nákladné kampaně a sympatie veřejnosti, která přirozeně fandí těm, kteří jsou napadeni (zda je zákon skutečně porušován už pak vlastně nikoho moc nezajímá).

Extrémní postup, jak přivítat nově nastupující konkurenci a s otevřenou náručí jí uvést na trh, zvolila minulý týden část pražských taxikářů. Na dvě stovky se jich z původně ohlášeného místa demonstrace sjelo na magistrálu a v oblasti Národního muzea ji zablokovaly. Od samotného rána, v průběhu ranní špičky, na osm hodin. Tisíce řidičů ten den zbytečně stálo v kolonách, přišlo pozdě do práce, odvezlo pozdě svoje děti do školy, ale také k lékaři. Záchranná služba musela řešit, kudy vozit pacienty v ohrožení života do nemocnice. Kdyby snad chytlo Národní muzeum o týden dříve, pořádali bychom dnes veřejnou sbírku na nové, protože hasiči by se na plameny mohli tak akorát dívat z dálky.

Pravda, v dnešní době by možná bylo jednodušší vybrat větší částku na obnovu takto významné budovy, než jak to v minulosti probíhalo u Národního divadla. Dnes by totiž díky moderním technologiím v čele s internetem proběhla sbírka za 30 dnů na některém ze serverů typu Startovač nebo HitHit, lidé by si předplatili celoroční permanentku nebo možnost poklepat na základní kámen nové budovy a prostředky by se rychle daly dohromady. Jenže právě podobných technologií se protestující taxikáři nejvíce obávají, i když se ohánějí tím, že protestují proti zkouškám z místopisu a dalším úpravám, které pro ně Praha chystá. Strach, který byl hnacím motorem pro tak bezohlednou a nepromyšlenou akci, jako byla stávka za bílého dne uprostřed magistrály, ale pochází z mobilních aplikací typu Uber, Liftago apod.

Nechme nyní stranou, zda je správné, aby například Uber využíval nelicencované řidiče, proti čemuž taxikáři také hlasitě protestovali. Určitě by se měl někdo zabývat tím, zda jsou tato a jí podobné služby schopné zajistit bezpečnou dopravu, zda neporušují zákon. Paradoxně toto nespadá do gesce hlavního města Prahy, ale ministerstva dopravy. Taxikáři tedy jednak tak říkajíc plakali na špatném hrobě, především ale velmi špatným způsobem. Tím, že si vzali tisíce Pražanů jako rukojmí v naprosto bezohledném protestu, poštvali proti sobě značnou část veřejnosti a udělali skvělou reklamu právě na trh přicházejícím aplikacím, které se chystají je v budoucnu nahradit. Snad nic by jim nemohlo více pomoci, než arogantní a na nic se neohlížející chování části taxikářů, kteří v Praze udělali svému dlouhodobě nemocnému řemeslu medvědí službu.

Já osobně se určitě možnosti využívat služeb klasického taxi do budoucna nezřeknu. Je potřeba si uvědomit, že těch 200 taxikářů na magistrále je jen malá část z celkového počtu pražských taxikářů, a zdaleka ne všichni jsou špatní a dělají svou práci se záměrem okrádat zákazníky. Ovšem můj vztek na ty dvě stovky bezohledných byl minulý týden opravdu velký a i když chápu nepříjemnou situaci policie, která logicky nechtěla vše vyostřovat, byl bych pro, aby bylo v budoucnu podobné chování mnohem tvrději postiženo. Jsem dokonce přesvědčen, že by Zastupitelstvo hlavního města Prahy mělo využít své možnosti podávat legislativní návrhy a navrhnout novelu trestního zákoníku tak, aby byl rozšířen o trestný čin blokování dopravy. Napříště by tak bylo předem jasné, že kdo se podobně bezohledného protestu zúčastní, vystavuje se riziku trestního stíhání, zabavení řidičského průkazu a vysoké pokutě. Jsem připraven se v této věci osobně angažovat.

Nedělejme si ale iluze, podobné protesty už prošly v podstatě celou Evropou, například v roce 2014 zasáhly Londýn, Paříž, Barcelonu, Berlín, Řím a další evropské metropole. Byly to ale otevřené protesty proti aplikacím v čele s Uberem. Někde byly formy protestu kultivovanější, například v Barceloně a Madridu taxikáři ten den nevyjeli do práce, jinde ale hořely pneumatiky a města blokovaly tisíce taxikářů, jako tomu bylo třeba v Paříži nebo Londýně. Jenže v těchto městech také zasahovala policie, auta byla odtahována a řidiči překračující zákony byli zatýkáni a postihováni.

Doufám ale, že se taxikáři ze svého nezdaru z minulého týdne poučí a podobné akce už v Praze probíhat nebudou. K tomu, aby s nimi město jednalo, si tím určitě nepomohou, spíše naopak.